Časopis Umělec 2009/2 >> Trh umění versus off-space: K aktuálním formám umělecké produkce Přehled všech čísel
Trh umění versus off-space:   K aktuálním formám umělecké produkce
Časopis Umělec
Ročník 2009, 2
6,50 EUR
8 USD
Zaslat tištěné číslo:
Objednat předplatné

Trh umění versus off-space: K aktuálním formám umělecké produkce

Časopis Umělec 2009/2

01.02.2009

Walter Seidl | obchod | en cs de

Produkce umění představuje ve světě, který se považuje za západní a kapitalistický, různé prostorové a obsahové struktury. Tyto se mnohdy překrývají, často také jdou naprosto protichůdným směrem. Ve zvyšujícím se množství případů se produkce umění, které se orientuje primárně na trh a vlastní tržní hodnotu, odděluje od produkce, která vyžaduje kritický postoj a posouvá se do zákoutí stranou dominujících uměleckých institucí. Původní umělecký záměr kritického, respektive radikálního způsobu pohledu na společenské procesy je ve vzrůstající míře vysáván finančními příležitostmi, až je nakonec jako ozdobný doplněk dán k dispozici movitým milovníkům umění. Z tohoto vyplývá otázka, nakolik je umění nadále schopné reflektovat a kriticky hodnotit hegemonní struktury a překročit nutnost estetické a politické perspektivy a pozice, která operuje mimo jakoukoliv masovou přizpůsobitelnost.

Rakousko vs. trh umění Vývoj na mezinárodním trhu s uměním posledního desetiletí vedl k trendu, který původně pop artový fenomén umělecké star posouvá jako marketingový produkt a pokouší se nivelizovat kritický odstup mezi umělcem a společností jeho hladkým začleněním do kapitalistického systému. S umělci a jejich díly se obchoduje jako se symboly společenského statutu, což ve vyšších společenských vrstvách kupujících vede hlavně k tomu, že se sbírají určitá jména, bez zaujetí pro specifické obsahy a záliby. Tato tendence se objevuje především na americkém trhu s uměním, který se stále více pohybuje na povrchu umění a co nejvíce potlačuje/překrývá kritický potenciál. Noví umělci jsou přijati galerií pouze tehdy, když s sebou přivedou vrstvu kupujících, a podpoří tak obchod. Výstavy a velké akce jsou rovněž odvislé od zápůjček galerií a zvyšují jejich obrat skrze automatický odkaz na instituci, která stojí za značkou umělce. Posledním příkladem je Whitney Biennale 2008, na kterém byl sotva zastoupen umělec bez galerie v pozadí, přičemž zvědaví zájemci o koupi, pokud najdou zalíbení v určitém díle, mohou toto ihned technicky-tržně zařadit. Stávají se tedy z výstav katalogy zboží s přiřazeným zdrojem nákupu? 
Trochu jinak vypadá situace v Evropě, která se v posledních deseti letech pokusila sebe sama nově konfigurovat a především odstranit rozlišení na východ a západ, aby mohla nabídnout nový „materiál“ umělecké produkce. Zahrnutí umělecké produkce, která vznikala mimo prostor dominantní politické ideologie a v opozici k ní, se tímto stává všeobecnou hodnotou, cirkuluje na trhu a odstraňuje tak status těch dříve „druhých“. Ve své poslední publikaci Re-Politicizing Art, Theory, Representation and New Media Technology analyzuje Marina Grižnić okolnosti odstranění dřívějšího paradigmatu východ-západ tím, že skrze připojení nových států k Evropské unii již neplatí výčet jednotlivých států, ale tyto jsou převedeny do západní struktury jako jednotná entita. Grižinić se přitom odvolává na Alana Badieu, který přes výčet všech elementů demokratické normy vždy dospěje k číslu jedna, protože v konečném důsledku se vše podřizuje jediné platné logice kapitálu v západoevropském a severoamerickém smyslu. Toto vede ke zrušení těch „druhých“ ve smyslu Jacquese Lacana, protože je znegována původní identita, zároveň však je významně přispěno z jejímu obrození. V konečném důsledku není tato jinakost vymazána, ale v případě východní Evropy se nachází v odlišné konstelaci. Otázka, která tu vzniká, je, jak si může východní Evropa uchovat svou jinakost, aniž by se jí úplně vzdala v rámci kapitalistického světa. Gržnić se odvolává také na Lacanovu tezi „lamela“, netělesného bytí, které je nezničitelné, ale je vyprazdňováno jakýmkoliv symbolickým uspořádáním.1
Jaké mechanismy se tedy vyskytují v evropském terénu, který sjednocuje různé politiky kapitálové logiky (minulosti) a tyto staví do aktuálního uměleckého reprezentačního systému? Jako cen- trální příklad integrace nebo asimilace východoevropského umění – podle toho, jak eufemisticky nebo příznivě tematika je nahlížena – platí bezesporu Rakousko, které bylo zprostředkovatelskou zemí, respektive místem setkávání špiónů během Studené války a které leželo v poli napětí mezi západem a východem. Idea věnovat se ve zvýšené míře umělecké produkci východních sousedů existovala v této zemi od roku 1990, kdy oficiální instituce jako Kulturkontakt a časopis springerin ve Vídni nebo off-spaces jako Raum für Kunst respektive jeho následovník v Grazu začaly podporovat a vystavovat mladé umění z východní a jihovýchodní Evropy. V té době vládl jistý pionýrský duch, který se nenechal zmýlit mezinárodními trendy v umění a vycítil politickou nutnost vystopovat radikální a společenskopoliticky podstatná umělecká díla a lokalizovat je v rámci západního systému umění. Bez ohledu na tržní trendy bylo a je snahou těchto institucí etablovat diskursy mimo běžné uvažování o umění a nenechat se ovlivňovat diktátem trhu. Kdo dnes shlédne kánon nejvýznamnějších umělců z bývalé východní Evropy – obdobně jako u konceptu postmoderny, adekvátní označení nástupnických států nebylo dosud nalezeno –, zjistí, že podstatná část z nich pobývala na stipendijním pobytu Kulturkontaktu ve Vídni.

Lokální identita vs. kapitalistické struktury Různorodost, která se v Evropě otvírá, spočívá v centrech reprezentace umění. Zatímco ve Spojených státech se stále více rozděluje podle privátních galerií a muzeí, existují v Evropě stále nezávislé neziskové instituce a off-spaces, které prezentují umění kvůli umění a méně se ohlížejí na přijatelnost pro trh a nadále mají možnost financování státem. Také z Německa vzešlý fenomén kulturních spolků nabízí samostatnou platformu uměleckého vyjádření.
V takových prostorech je i nadále možné uskutečňovat společensko-politické projekty, které umožňují kritické posuzování hegemonních struktur.
Zvýšené úsilí prezentovat umění z východní a jihovýchodní Evropy vedlo k tomu, že díky Rakousku vzrostl význam některých umělců na mezinárodní umělecké scéně. Především výstavy In search of Balkania (Graz 2002) nebo Blut und Honig (Vídeň/Klosterneuburg 2003), které shromáždily a sdružily nejvýznamnější umělce a umělecká díla z tohoto regionu a tyto prezentovaly jako důležité kurátorské objevy. Na jedné straně Peter Weibel jako kurátor In search of Balkania v rámci štýrského podzimu s těmito umělci soustavně spolupracoval; jejich díla byla k vidění v Grazu na výstavách Trigon se zaměřením na Jugoslávii od roku 1963. Harald Szeeman se také pokoušel s Blut und Honig působit jako objevitel těchto umělců, aniž by v tom okamžiku znal a ocenil přítomnost těchto umělců v rakouských off-spaces. Tento fenomén umělecké a mocenskopolitické konstelace, která pokračovala i výstavou René Blocka In der Schluchten des Balkans v Kasselu v roce 2003, pomohla mnohým umělcům zastoupeným na těchto třech megavýstavách k tomu, aby se tržně-technicky našli v evropských a amerických uměleckých institucích. Z hlediska sbírek v tomto gestu ale pokračovaly pouze Erste-Bank Gruppe
a Generali Foundation, Tate Modern a Centre Pompidou. Tímto se stejně tak dochází k rozlišení mezi drahým uměním z galerií odvislým od Spojených států a uměním politicky ambiciózním s bohatým potenciálem reflexe a kunsthistorickou relevancí.
Ve východní Evropě vlastní Moderna Galerija v Lublani jako jedna z mála institucí fundovanou sbírku děl z regionu. Taktéž nově postavené Muzeum moderního umění ve Varšavě si dalo za cíl založit rozsáhlou sbírku s těžištěm v geopolitickém vymezení střední a východní Evropy.
Znamená to tedy, že umění vznikající ve východní Evropě se pomalu etabluje v kapitalisticky operujících strukturách? Rostoucí počet v galeriích zastoupených umělců a díky výstavám jako documenta 12 také rostoucí ceny uměleckých děl, jaké jsou vidět například na Art Basel, ukazují zájem trhu stále znovu otevírat nové hranice, respektive předěly, aby byl uspokojen zájem sběratelů. Toto vede znovu k tomu, že centra kapitalistického světa určují, co se smí objevit v kánonu společenské přijatelnosti. Původní antihegemonní struktury jsou ekonomicky hegemonizované, přičemž je stále těžší najít kritické umělecké přístupy, protože většina z nich je beztak již skrze kurátory a galerie zapojena do tržně-technického procesu.




Komentáře

Článek zatím nikdo nekomentoval

Vložit nový komentář

Doporučené články

Kulturní tunel II Kulturní tunel II
V minulém čísle jsme se začali zabývat tím, kam se poděly miliony korun z jednoho z nejbohatších kulturních fondů - Českého fondu výtvarných umění během jeho přeměny v Nadaci ČFU, která proběhla ze zákona na konci roku 1994, a jak to, že současní členové správní rady nadace nad tím jen kroutí hlavami, zatímco výtvarnou obec to ani trochu nezajímá.
Obsah 2016/1 Obsah 2016/1
Obsah nového čísla.
Terminátor vs Avatar: Poznámky k akceleracionismu Terminátor vs Avatar: Poznámky k akceleracionismu
Proč političtí intelektuálové, proč máte sklon k proletariátu? V soucitu k čemu? Chápu, že by vás proletář nenáviděl, vy nenávist neznáte, protože jste buržoa, privilegovaný, uhlazený druh, ale taky proto, že si netroufáte tvrdit, že jedinou podstatnou věcí, co jde říci, je, že si člověk může užít polykání sraček kapitálu, jeho materiálu, jeho kovových mříží, jeho polystyrenu, jeho knih, jeho…
No Future For Censorship No Future For Censorship
Author dreaming of a future without censorship we have never got rid of. It seems, that people don‘t care while it grows stronger again.
04.02.2020 10:17
Kam dál?
jinde - archeologie
S.d.Ch, solitéři a kultura okraje  (generace narozená kolem roku 1970)
S.d.Ch, solitéři a kultura okraje (generace narozená kolem roku 1970)
Josef Jindrák
Kdo je S.d.Ch? Osoba mnoha zájmů, aktivní v několika oblastech. V literatuře, divadle, hudbě, svými komiksy a kolážemi i ve výtvarném umění. Především je to básník a dramatik. Svou povahou a rozhodnutím solitér. Jeho tvorba se neprotíná s aktuálními trendy. Vždy staví do popředí osobní výpověď, která však může mít i velmi složitou vnitřní strukturu. Je příjemné, že je to normální člověk a…
Číst více...
jinde - poezie
THC Review a zavržená minulost
THC Review a zavržená minulost
Ivan Mečl
My jsme pátá světová strana! Pítr Dragota a Viki Shock, Fragmenty geniality, květen a červen 1997 Viki vlastně přišel, aby mi ukázal kresby a koláže. Jen jako doplněk mi dal k nahlédnutí samizdatové THC Review z konce devadesátých let. Když mne zaujalo, vyděsil se a řekl, že tahle tvorba je uzavřenou kapitolou, ke které se nechce vracet. Kresby z barů, občerstvoven a hospod jsme se ihned…
Číst více...
cena
To hen kai pán / (Laureát ceny Jindřicha Chalupeckého 1998 Jiří Černický)
To hen kai pán / (Laureát ceny Jindřicha Chalupeckého 1998 Jiří Černický)
„Mluví-li se v našich dobách o umění, obvykle se mluví o jeho umístění v subjektivitě nebo objektivitě, o tom, jak vyjadřuje život, anebo o tom, jak životu pomáhá. Pomíjí se při tom, že jde o ten zvláštní druh konání v subjektivitě a ten zvláštní druh konání v objektivitě, jež je právě uměním a ničím jiným. Snad se to pokládá za příliš samozřejmé, snad za málo významné. Ale to je právě to…
Číst více...
birthing pains
Kdo se bojí mateřství?
Kdo se bojí mateřství?
Zuzana Štefková
Zmnožení definic „matky“ je zároveň místem zesíleného útlaku a potenciálního osvobození.1 Carol Stabile Psal se rok 2003 a v houštinách lesa Lapák na Kladně postávala u cesty žena v pokročilém stádiu těhotenství. V rámci výstavy Umělci v lese mohli kolemjdoucí zahlédnout záblesk jejího klenutého břicha, které v exhibicionistickém gestu odhalovala speciálně pro ně. Právě tahle performance Lenky…
Číst více...
Knihy, multimédia a umělecká díla, která by Vás mohla zajímat Vstoupit do eshopu
Limited edition of 10. Size 100 x 70 cm. Black print on durable white foil.
Více informací...
75 EUR
88 USD
Devil From The Front, sketch - inkwash, 2011, 33 x 25 cm
Více informací...
460 EUR
538 USD
2001, 17.8 x 22.9 cm, Painting on Canvas
Více informací...
555,60 EUR
650 USD

Studio

Divus a jeho služby

Studio Divus navrhuje a vyvíjí již od roku 1991 ojedinělé návrhy projektů, prezentací nebo celých prezentačních cyklu všech druhů vizuálních materiálů. Realizujeme pro naše klienty kompletní řešení i jednotlivé kroky. Pro práci využíváme spojení nejmodernějších s klasickými technologiemi, což umožňuje širokou škálu řešení. Výsledkem naší práce jsou nejen produkční, tiskové a digitální projekty, od propagačního materiálu, plakátu, katalogu, knihy, přes návrhy a realizace plošné i prostorové prezentace v interiéru nebo exteriéru po digitální zpracování obrazu nebo publikování na internetu, ale realizujeme i digitální filmové projekty, včetně střihu, ozvučení, animace. Tyto technologie používáme i pro tvorbu webových stránek a interaktivních aplikací. Naší předností je ...

 

Citát dne. Vydavatel neručí za jakékoliv psychické i fyzické stavy, jenž mohou vzniknout po přečtení citátu.

Osvícení přichází vždycky pozdě.
KONTAKTY A INFORMACE PRO NÁVŠTĚVNÍKY Celé kontakty redakce

DIVUS
NOVÁ PERLA

Kyjov 36-37, 407 47 Krásná Lípa
Česká Republika

 

GALERIE
perla@divus.cz, +420 222 264 830, +420 606 606 425
otevřena od středy do neděle od 10:00 do 18:00
a na objednávku.

 

KAVÁRNA A KNIHKUPECTVÍ
shop@divus.cz, +420 222 264 830, +420 606 606 425
otevřena denně od 10:00 do 22:00
a na objednávku.

 

STUDO A TISKÁRNA
studio@divus.cz, +420 222 264 830, +420 602 269 888
otevřena od pondělí do pátku od 10:00 do 18:00

 

NAKLADATELSTVÍ DIVUS
Ivan Mečl, ivan@divus.cz, +420 602 269 888

 

ČASOPIS UMĚLEC
Palo Fabuš, umelec@divus.cz

DIVUS LONDÝN
Arch 8, Resolution Way, Deptford
London SE8 4NT, Velká Británie

news@divus.org.uk, +44 (0) 7526 902 082


 

DIVUS BERLÍN
berlin@divus.cz
 

DIVUS VÍDEŇ
wien@divus.cz
 

DIVUS MEXICO CITY
mexico@divus.cz
 

DIVUS BARCELONA
barcelona@divus.cz

DIVUS MOSKVA A MINSK
alena@divus.cz

NOVINY Z DIVUSU DO MAILU
Divus Stavíme pro tebe Národní galerii! Pojď do Kyjova u Krásné Lípy č.37.