Časopis Umělec 2003/2 >> Tehching Hsieh - CeloŽivotní performance Přehled všech čísel
Tehching Hsieh - CeloŽivotní performance
Časopis Umělec
Ročník 2003, 2
6,50 EUR
8 USD
Zaslat tištěné číslo:
Objednat předplatné

Tehching Hsieh - CeloŽivotní performance

Časopis Umělec 2003/2

01.02.2003

Jan Suk | performance | en cs

Sebeznázornění
Existuje opravdu velmi málo případů, kdy se současný umělec dokáže radikálně, zcela jasně a čistě postavit k životu tak výrazným a univerzálním gestem, které nejenže obejme celý jeho život, ale také se promítne do života druhých. Dílo Tehching Hsieha opouští škatulku akčního umění a stává se jedním silným přetrvávajícím gestem: výpovědí o svobodě. Jeho práce se zaobírá těmi nejzákladnějšími elementy lidského života, jak osobního, tak v nejširším slova smyslu.
Pojem současné umění se stal tak širokým, hranice umění se stírají, definice se rozplývá, umělecká výpověď se stává více a více zamotanou do formálních postupů. Toto kódování je živému umění naprosto cizí. Performance je jedním z nejpřímějších a nejpravdivějších výpovědních postupů. Performance nedlí nutně na různých formálních omezeních, akce jsou bezprostřední, tady a teď, nejhmatatelněji zhmotněné do přítomnosti. A právě tato bezprostřednost a autenticita vytváří z performance jeden z nejaktuálnějších uměleckých diskurzů současnosti. Tehching Hsieh stojí při tomto vědomí velmi blízko reálnému životu, což jest právě námětem tohoto článku.
Jako mnozí svatí se Hsieh snaží zbavit jakéhokoliv fyzického důkazu své smrtelnosti. Čím více se zbavuje všeho hmotného, tím více fyzický sám zůstává. Tento archetypální postup dává Tehchingovým pracím náboj, ještě aktuálnější právě v současné více materializované a formalizované době. Jeho odhmotnění spolu s celkovou čistotou myšlenky, gesta, metafory a samotného ztvárnění je vysoce autorské a dává nám vzpomenout na akce známé českým divákům, jako například v případě prostoty produkcí Karla Milera Blíže k oblakům (1977) a Sledování (1972). Osvobozující a očistný ráz Tehchingova díla nám připomíná také performanci Richarda Fajnora 33 (1999) v pražském klubu NoD v Roxy, kdy se oholen ostříhán nechává s kamerou a mobilem pohřbít do rakve, nebo též rané rituální piecy známé dvojice Mlčoch a Štembera, i některé akce Kovandovy. Tehchingovy práce však v jistém smyslu převyšují všechny výše uvedené umělce: jeho díla přesahují rámec intimního vyznání – ony jsou nejobecnějšími otázkami a definicemi lidské existence.
Dílo Tehching Hsieha se skládá pouze z několika performancí, které však objímají období téměř celého jeho života, přesněji 23 let. Připomínají nám duchampovské hledání. Během tohoto období Hsieh téměř nepřetržitě uskutečňoval pět celoročních performancí a jednu delší akci. Pro všechny je společné veřejné prohlášení na začátku, obsahující přesné podmínky daného kusu. Tehchingova umělecká aktivita začíná jeho ilegálním příchodem do USA roku 1978 a končí k 1. 1. 2000. Jeho díla zůstávají krásná a pravdivá, v nejzákladnějším a nejobecnějším smyslu by se dala považovat za pilíře moderního chápání živého umění, potažmo celého umění současného.

Celoroční performance #1: Klec
Celý první rok prožil Hsieh zavřený v kleci, kterou si předtím vytvořil ve svém sklepě. Bez jakéhokoli kontaktu s okolním světem, bez rádia, novin, knih, televize a lidské společnosti, Hsieh trávil čas pouze sám se sebou přemýšlením, počítáním dnů, “pouhým” bytím. Každý den zaznamenal čárkou na zdi a vyfotografováním se. Asistent, se kterým neprohodil jediné slovo, mu přinesl jídlo a odnesl výkaly.
Toto dílo zcela jasně vyjadřuje autorovu samotu a izolaci. Kolik vnějšího můžeme ztratit a čeho se můžeme vzdát, abychom pořád zůstali sami sebou? Tehchingovo dílo je především jedna otázka vedle druhé.

Celoroční performance #2: Píchačky
Ve svém druhém kuse si Hsieh označoval na píchačkách (registračních hodinách) osobní kartičku – každou hodinu po celý den po dobu trvání jednoho roku. Aby mohl lépe znázornit plynutí času, oholil si na začátku akce hlavu a vlasy pak nechal volně růst do konce celé performance. Po každém odpíchnutí se jednou vyfotil. Následný film potom zhmotnil období celého roku, hodinu po hodině, jedna sekunda filmu znázorňuje jeden den, vtěsnané do zhruba šesti minut materiálu.
Druhé dílo Tehchinga představuje manifestaci lidského ztotožnění se s časem. Zkoumá povahu času a lidskou posedlost časem. Lidé jsou nevyhnutelně smrtelní – dočasně žijící bytosti. Zřídkakdy však plynutí času opravdu vnímáme. Přemýšlíme o čase ve významu aktivit, kterými jej naplňujeme, nebo o něm uvažujeme negativně, například když musíme nějaký čas počkat. Hsieh zahazuje všechen obsah a kontext a snaží se zažít pocit naprosté čistoty plynutí času. Toho dociluje tím, že do extrémní míry zdůrazní společenské ztotožňování času a práce. Použije píchačky, přístroj který nemilosrdně odměřuje práci, čas, který prací strávíme. Plynutí času, postrádající jakýkoliv konkrétní význam, se tak stane předmětem Tehchingovy práce. Posunutím společenského vnímání zhmotněného času do krajní meze se Tehchingovi daří prožít naprosto čistý vnitřní posun času, naprosto krystalické mondénní plynutí.

Celoroční performance #3: Venku
V dalším piecu zůstal Hsieh celý rok venku. Nevkročil ani jedné budovy, nebo jakékoli zastřešené stavby, jeskyně či stanu. Strávil celý rok chozením po New Yorku. Byl závislý pouze na pouličních telefonech, díky kterým udržoval řídký kontakt s některými přáteli. Každý den zaznamenal do mapy svou cestu a místa, kde jedl a kde spal.
Celá akce je omezena na uspokojování nejzákladnějších potřeb: jídla, odpočinku a kálení. Celé dílo vyznívá jako převrácení, inverze první performance. Hsieh se zcela otevírá a oddává svému okolí: zkoumá své schopnosti přežít v podmínkách, které se zcela vymykají jeho vlastní kontrole. Bez domova se člověk stává téměř neviditelným, společensky nezařaditelným (a nezařazeným). Člověk zůstává “pouze sám sebou”, jako umělec-tvůrce, který zahazuje štětce, dláta, fotoaparát, aby mohl zůstat sám, opravdu sám sebou.

Umění / život – celoroční performance #4: Provaz
Další dílo vzniklo jako spolupráce s umělkyní Lindou Montano. Linda Montano předtím uskutečnila akci Handcuff (Pouto) s Tomem Marionim (který také spolupracoval s Petrem Štemberou – Spojení, Praha 27. 9. 1975), ve kterém byli oba dva svázáni pouty po dobu tří dnů. Spolu s Tehchingem strávila Linda celý rok svázána dva metry dlouhým provazem. Po celou dobu se oba dva nesměli navzájem dotknout, aby si zachovali alespoň jakousi formu osobní svobody. Před začátkem akce se Hsieh ani Montano vůbec neznali. Každý den zaznamenávali fotografiemi a audio nahrávkami.
V tomto díle zkoumá Tehching rozměr intimnosti. Jak blízko se (dva) lidé mohou k sobě přiblížit, do jaké míry si musí zůstat cizí? Není to dílo o trpělivosti či trpění. Naopak, je to metafora, přímé zhmotnění života, jak říká Linda, “uskutečnila jsem tuto práci abych nepromarnila ani okamžik. Úkol umění/život, který jsem si zvolila, se stal mým celoživotním údělem do doby než zemřu. Chci, abych každičkou chvilku žila.”

Celoroční performance #5: ----
V poslední akci Tehching pouze žil. Toto poslední celoroční dílo je pravou negací předešlých čtyř. Celý rok strávil Hsieh naprosto bez umění: netvořil, o umění nemluvil, nečetl, nesledoval ani nijak jinak se “do umění” nezapojoval. Jelikož během této akce neproběhl jediný zajímavý moment, neexistuje jakákoliv dokumentace.
Jedním z nejklíčovějších aspektů díla Tehching Hsieha je dokonalé sebeuvědomění. Jak se liší umění od obyčejného života? Jeho dílo je snahou obojí spojit. Vždyť je to zrovna Linda Montano, kdo usilovně bojuje, aby celý její život, vše co kdy udělá, bylo považováno čistě za umění. Vždyť proměníme-li život v umělecké dílo, ten je tak přetvářen, obohacován, činěn důležitějším. Slovy Tehchinga: performance a život se spojí v jedno. Klec je izolací, Venku je soubojem s okolním světem. Nejhorší je neustálá přítomnost společnosti. Být svázán je v Provaze zcela jednoduchou ideou – jelikož abychom přežili, musíme být upnuti na někoho jiného (k někomu jinému). Bojujeme, protože každý chceme pocítit svobodu. Jednotlivci jsou nezávislí. Z performance se stává život – opakováním – “když provádíme věc celý rok, je to symbol opakování, trvání,” míní Tehching. Je to násobení našeho života; jednoduše boření běžných návyků a obyčejného chování.


Země
Tato třináctiletá akce je Hsiehovou poslední performancí: začíná jeho třicátými šestými narozeninami a končí čtyřicátými devátými, 31. 12. 1999. Celá akce byla dokumentována zpětně. Hsieh na začátku označil, že bude dál “dělat umění, pouze však v tajnosti”, nikdy a nikomu jej neukáže. Nevyjevil vskutku nic z obsahu ani z myšlenek až do posledního dne. Poté celé období pouze shrnul do zprávy: “přežil jsem to”, a vykročil do nového milénia.
V tomto díle Tehching zcela předefinovává vlastní chápání vztahu mezi uměním a životem. Celé jeho dílo poukazuje na to, že neustálým opakováním, vkládáním nových skutečností do každodenní rutiny se tyto aktivity a intervence stanou normálnější, běžnější součástí života – dostanou se na úroveň obyčejných věcí. A to je možná ta vůbec nejdůležitější proměna.
Dalo by se říci, že naprostá většina všech lidí žije v této Tehchingově “poslední fázi” tj. lidi tvoří a svá díla, své umění veřejně neprezentují (nebo o něm ani jako o umění nepřemýšlejí). Tehching se tak stává skvostným příkladem pro nás pro všechny, kteří je chceme ukázat a o “své umění” se podělit. Je potom zcela jedno, že Tehching začíná poněkud z druhého konce, že z extrémní polohy umělce se vrací zpět na zem mezi lid. Možná právě v tom tkví jeho génius – v procesu hledání. Jelikož jeho tvorba nám ukazuje jak krásné, kouzelně obtížné a bolestné jsou naše životy. Podle mne je Tehchingovo dílo možná jedním z nejkompaktnějších, neřkuli nejuniversálnějších počinů na umělecké scéně posledních desítek let.

Celoživotní performance
Nic však nefunguje tak, jak jsme si to naplánovali. A tak během druhé performance, Píchačky, Hsieh několikrát zaspává a neodpíchne si (během celého roku musel spát nejdéle nějakých 55 minut). Během třetí akce Venku byl přinucen strávit několik hodin v budově, poté co byl zatčen policií a obviněn z pouliční rvačky. Během čtvrtého piecu se Montano a Tehching nechtěně několikrát dotkli. A možná právě toto celé poznání je tím nejdůležitějším detailem na Hsiehově díle: chyba, čas strávený mimo performanci nebo mezi jednotlivými kusy (často jen několik dní). Ukazuje nám totiž jeho slabost, zranitelnost, lidskost, jeho přirozenou potřebu si odpočinout: že přese všechno jeho umění není jen jeho život a naopak. Poukazuje na to, že jeho práce zhmotňují jeho sny, přání, touhy a potřeby – proměnit život v úplné umění.
V jednom dopise se mi Hsieh svěřuje, že jeho práce může být považována za performance art, nebo akční či živé umění. Hlavní je však to poznání, že zatímco performance se koná v jistém prostoru, na jevišti (stage), pro Tehchinga je jeho vlastní život právě tím jevištěm. “Opravdu dělám svou práci rád, nechci trpět beze smyslu,” říká. “Celé moje dílo je o tom být jako zvíře, nahý. Nemůžeme tak skrývat své negativní stránky. Nemůžeme se ostýchat. Je to více než upřímnost – ukazujeme svoji slabost. … A až zemřeme, tak všechno skončí. Do té doby jsme všichni spoutaní.”
Neustálé hledání, zkoumání, posouvání hranic nejenom fyzických, ale společenských, je dalším velkým atributem Tehchingova úsilí. Pokud existuje jednoslovná definice celoživotního Tehchingova poslání, jakkoliv se to může zdát protimluv, je to podle mne: svoboda. Člověk by neměl zůstat stát, ale dál a vytrvale hledat sám sebe. Tehchingův postoj a jeho projevy se v tomto můžou jevit daleko méně artisticky, jako vzpoura. Tehching Hsieh nejenom že se neustále ptá a zpochybňuje naše hodnoty, on (= jeho dílo) způsobuje daleko více, zjevuje nám skutečný poklad. Sebehodnotící pohled.





Komentáře

Článek zatím nikdo nekomentoval

Vložit nový komentář

Doporučené články

MIKROB MIKROB
"Sto třicet kilo tuku, svalů, mozku a čisté síly na současné srbské umělecké scéně soustředěných do 175 cm vysokého, 44 let starého těla. Jeho majitel je známý pod množstvím jmen, včetně pojmenování Bambus, Mexikán, Ženich, Sráč, ale nejčastěji je známý jako hrdina všech ztroskotanců, bojovník za práva bezdomovců, lidový umělec, bavič maloměšťáků, domácí anarchista, sběratel desek, milovník…
Magda Tóthová Magda Tóthová
Práce Magdy Tóthové zpracovávají moderní utopie, sociální projekty a jejich ztroskotání s pomocí výpůjček z pohádek, bájí a science fiction. Probírají osobní i společenské otázky nebo témata soukromého a politického rázu. Personifikace je dominantním stylovým prostředkem všudypřítomné společenské kritiky a hlavní metodou užívání normotvorných prvků. Například v práci „The Decision” („Rozhodnutí“)…
Nevydařená koprodukce Nevydařená koprodukce
Když se dobře zorientujete, zjistíte, že každý měsíc a možná každý týden máte šanci získat na svůj kulturní projekt peníze. Úspěšní žadatelé mají peněz dost, průměrní tolik, aby dali pokoj a neúspěšné drží v šachu ta šance. Naprosto přirozeně tedy vznikly agentury jen za účelem žádání a chytré přerozdělování těchto fondů a také aktivity, které by bez možnosti finanční odměny neměly dostatek…
Kulturní tunel II Kulturní tunel II
V minulém čísle jsme se začali zabývat tím, kam se poděly miliony korun z jednoho z nejbohatších kulturních fondů - Českého fondu výtvarných umění během jeho přeměny v Nadaci ČFU, která proběhla ze zákona na konci roku 1994, a jak to, že současní členové správní rady nadace nad tím jen kroutí hlavami, zatímco výtvarnou obec to ani trochu nezajímá.
04.02.2020 10:17
Kam dál?
jinde - archeologie
S.d.Ch, solitéři a kultura okraje  (generace narozená kolem roku 1970)
S.d.Ch, solitéři a kultura okraje (generace narozená kolem roku 1970)
Josef Jindrák
Kdo je S.d.Ch? Osoba mnoha zájmů, aktivní v několika oblastech. V literatuře, divadle, hudbě, svými komiksy a kolážemi i ve výtvarném umění. Především je to básník a dramatik. Svou povahou a rozhodnutím solitér. Jeho tvorba se neprotíná s aktuálními trendy. Vždy staví do popředí osobní výpověď, která však může mít i velmi složitou vnitřní strukturu. Je příjemné, že je to normální člověk a…
Číst více...
austrálie
Tomatová omáčka na vepřové Moo Shoo
Charlie Citron
Číst více...
reportáž
Litevská jízda
Litevská jízda
Arunase Gudaitas
Aš menininkas – Aš save myliu Vincent van Gogh v jednom z dopisů bratrovi označil kavárnu za místo, kde člověk může lehce zešílet. Kavárna Centra současného umění (CAC) v litevském Vilniusu je takovým místem. Důvěrní znalci místních poměrů ji označují za “velmi bohémskou”, a skutečně na rozdíl od tradičně sterilních a předražených muzeálních občerstvení se atmosféra v kavárně CAC zdá navýsost…
Číst více...
reportáž
Ve stínu hrdinů
Ve stínu hrdinů
Alena Boika
Když jsem před někým řekla, že mám letět do Biškeku na Druhou mezinárodní výstavu současného umění, první otázka zněla „A kde to je?“ Vysvětlila jsem, že Biškek je hlavní město Kyrgyzstánu, načež se obličej naproti mně protáhl a já jsem musela doplnit, že to je ve Střední Asii v horách u jezera Issyk-Kul. Druhá otázka pak byla „Tam se něco děje?“ Tak se ale mohli ptát pouze lidé neznalí, neboť…
Číst více...
Knihy, multimédia a umělecká díla, která by Vás mohla zajímat Vstoupit do eshopu
1996, 35.5 x 28 cm, Painting on Paper
Více informací...
444 EUR
533 USD
Post-brexitová dramatická konspirace u okna jako konec pocitu zneužití tvůrčího pobytu ve čtyřech dějstvích s přízrakem...
Více informací...
9,90 EUR
12 USD
Limited edition of 10. Size 100 x 70 cm. Black print on durable white foil.
Více informací...
75 EUR
90 USD
Straw Hat, 2008, acrylic painting on canvas, 40 x 30 cm, on frame
Více informací...
1 250 EUR
1 501 USD

Studio

Divus a jeho služby

Studio Divus navrhuje a vyvíjí již od roku 1991 ojedinělé návrhy projektů, prezentací nebo celých prezentačních cyklu všech druhů vizuálních materiálů. Realizujeme pro naše klienty kompletní řešení i jednotlivé kroky. Pro práci využíváme spojení nejmodernějších s klasickými technologiemi, což umožňuje širokou škálu řešení. Výsledkem naší práce jsou nejen produkční, tiskové a digitální projekty, od propagačního materiálu, plakátu, katalogu, knihy, přes návrhy a realizace plošné i prostorové prezentace v interiéru nebo exteriéru po digitální zpracování obrazu nebo publikování na internetu, ale realizujeme i digitální filmové projekty, včetně střihu, ozvučení, animace. Tyto technologie používáme i pro tvorbu webových stránek a interaktivních aplikací. Naší předností je ...

 

Citát dne. Vydavatel neručí za jakékoliv psychické i fyzické stavy, jenž mohou vzniknout po přečtení citátu.

Osvícení přichází vždycky pozdě.
KONTAKTY A INFORMACE PRO NÁVŠTĚVNÍKY Celé kontakty redakce

DIVUS
NOVÁ PERLA

Kyjov 36-37, 407 47 Krásná Lípa
Česká Republika

 

GALERIE
perla@divus.cz, +420 222 264 830, +420 606 606 425
otevřena od středy do neděle od 10:00 do 18:00
a na objednávku.

 

KAVÁRNA A KNIHKUPECTVÍ
shop@divus.cz, +420 222 264 830, +420 606 606 425
otevřena denně od 10:00 do 22:00
a na objednávku.

 

STUDO A TISKÁRNA
studio@divus.cz, +420 222 264 830, +420 602 269 888
otevřena od pondělí do pátku od 10:00 do 18:00

 

NAKLADATELSTVÍ DIVUS
Ivan Mečl, ivan@divus.cz, +420 602 269 888

 

ČASOPIS UMĚLEC
Palo Fabuš, umelec@divus.cz

DIVUS LONDÝN
Arch 8, Resolution Way, Deptford
London SE8 4NT, Velká Británie

news@divus.org.uk, +44 (0) 7526 902 082


 

DIVUS BERLÍN
berlin@divus.cz
 

DIVUS VÍDEŇ
wien@divus.cz
 

DIVUS MEXICO CITY
mexico@divus.cz
 

DIVUS BARCELONA
barcelona@divus.cz

DIVUS MOSKVA A MINSK
alena@divus.cz

NOVINY Z DIVUSU DO MAILU
Divus Stavíme pro tebe Národní galerii! Pojď do Kyjova u Krásné Lípy č.37.