Časopis Umělec 2010/1 >> rezignace a jiné texty Přehled všech čísel
rezignace  a  jiné  texty
Časopis Umělec
Ročník 2010, 1
6,50 EUR
Zaslat tištěné číslo:
Objednat předplatné

rezignace a jiné texty

Časopis Umělec 2010/1

01.01.2010

Raša Todosijević | The End of the Western Concept | en cs de

Hieratický příběh

Téměř každý den, ale povětšinou uprostřed zimy, nesčetná hejna nahých žen a nahých mužů téměř zatmí šedé zimní ráno, když prolétávají vysoko nad mým domem. Obvykle je vídám kolem desáté hodiny ranní, jak se blíží od Dedinje, letíce k soutoku Sávy a Dunaje. Večer za soumraku, jakoby poslouchala nějaký prastarý přírodní řád, táhnou jejich hejna zase zpátky přes řeku a přelétávajíce můj dům, vrací se do svých hnízd na kopcovité Dedinje. Venku padá sníh a fouká studený vítr, a já si říkám, co asi zahřívá ta stvoření s holými zadky tam nahoře uprostřed fujavic a husté mlhy.
Možná, že ony steatopygické létající dámy a vypasení gentlemani se nacpali naší teplou krví už dávno, takže jejich tělesný tuk a nesnesitelné, šílené pochrochtávání je chrání před vražedným únorovým mrazem.

* * *

Bez jakéhokoli pádného důvodu, z čirého rozmaru, zapomenuv na miluj bližního svého, na milost a na své neskonalé zásoby dobroty, náš dobrý Pán krutě potrestal mou matku, mou líbeznou mamičku, tu citlivou a dobrosrdečnou ženu, vdovu, která přišla o své mládí, krásu a zdraví v potemnělých prádelnách socialismu, plešatostí.
Nyní nosí má milovaná mamička vlněný šátek jak v létě tak v zimě, své řídnoucí obočí si domalovává stárnoucí rukou, toulá se Bělehradem s nateklýma nohama, jí levný salám, pije špatnou brandy, proklíná Boha na nebi, socialismus na zemi i svou vlastní neskonalou naivitu.


Strindberg

Dnes ráno jsem potkal Strindberga v hotelu Moskva. Potkal jsem velkého a nešťastného Strindberga. Vidím jej, jak spěšně kráčí, proplétá se davem; upřeně se na mě dívá, evidentně si přeje mě vidět. Diskrétně zvednu ruku, abych dal najevo, že jsem jej poznal; zastavím se a čekám, až ke mně přistoupí.
Strindberg si upraví kravatu, přistoupí ke mně, zatímco já potichu, pouhým gestem, navrhnu, abychom ustoupili do stínu u lékárenského výkladu. Ve výkladu chřadne sádrová Hygieia a polámaný Asklepios a jejich bílí hadi prodlužují jejich mizerný život. Hygieia zkoumá svůj ošuntělý chiton a Asklepios, moudrý muž s křídovýma očima, lékař bez zornic, pozoruje netečně svět, opíraje se o sukovitou hůl. V lékárně nejsou žádné léky, jejich dávné slávě to ale na lesku nikterak neubírá.
Velký dramatik, brilantní August Strindberg, natáhne ruku a říká:
Dobrý den, pane Strindbergu, co děláte v Bělehradě? Máme tu válku a vy si tu vykračujete jako pravý páv.
Popadnu jeho zpocenou ruku a s nejistou grimasou vítám jeho bláznivá slova, ale nevím jak na ně reagovat.
Chudák, domnívá se, že jsem Strindberg. Teď si myslí, že potkal slavného Strindberga. Určitě si představuje, že si právě potřásá rukou s géniem. Jsem přesvědčen o tom, že už spřádá nějakou vtipnou anekdotu o našem setkání. Můj Bože, co mám říct? Jak mám začít konverzaci, když on o sobě ví desetkrát víc než jakýkoli literární kritik? Nebude natolik bláznivý, aby se mě ptal na zdraví, vidím, že je opatrný. Předstírá, že mě nelituje, jako by tohle všechno nic nebylo, neví... ale jeho oči, jeho živé oči spisovatele říkají mnoho. Ale přece by bylo nevkusné opakovat tady před všemi těmi lidmi otřepaná historická tohle? Že by pokoušel mou troufalost? Pokud tomu tak je, pokud jsem po krk v hovnech, a náhoda mi nadělila Strindbergův osud, pak udělám vše pro to, aby toto setkání proběhlo v milém naladění, spíš jako umělcova promluva se svou vlastní fantazií, bez severských bouří a zrádných skal. Co se stane v jeho truchlící duši, když na něj vybafnu, že on je Strindberg, dramatik, perla evropského umění, anarchista, alchymista, básník, a že, pokud máme být upřímní, ta legenda, ten spisovatel, Švéd, divadelník, duch Severu, nás opustil již dávno v květnu roku 1912?
Jak se zachová, pokud zjistí, že nejsem žádný Strindberg? Vypadnou mu jeho udivené oči, když zjistí, že jsem Raša Todosijević, místní velikán, Homér jižních Slovanů? Bude brečet, jakmile pochopí, že celé tohle je mýlka, a že je bezbožné dělat cirkus z osobnosti někoho jiného? Mým jediným přáním je, aby nespustil nářek tady na ulici. Ať si tento prominentní občan Stockholmu slintá v Paříži, v Londýně, ať se promenáduje kdekoliv jinde, ale ať mě nechá na pokoji.
Do mysli se mi vkrade bláznivá myšlenka, že naše setkání je ojedinělým příkladem dvojité inkarnace. Něco jako forma dvojité metempsychózy: fundamentálně rozdvojené osobnosti. Po dlouhých hádkách a mnoha nehezkých pravdách, si každá duše šla svou vlastí cestou, mezi ostatní lidi. Jsem hluboce přesvědčen, že já sám jsem Strindberg, spisovatel! Jsem brilancí jeho geniálního profilu: melancholický snílek, anarchista a sukničkář. A tohle stvoření, tahle upocená ruka, tyhle napuchlé prsty žvanící nesmysly, které mě nudí, to vše je doktor August, on je ten kastrovaný Strindberg, domácí učitel a státní úředníček. Vidíte, už je tady zase, aby mě urážel, aby rozhazoval rukama a trval na nějaké kosmické Spravedlnosti.
Pomyslel jsem si: bylo by nejlepší vzít jej do restaurace, tady v „Moskvě“. Sedneme si k malému stolku, objednáme si pivo; budeme si užívat sluníčka a mluvit o politice. Až se trochu uklidní a sebere se, a poté, co si dá pár piv a bude v uvolněný, ukážu mu své verše, nové cantos, a jen tak mimochodem, jakoby z legrace, mu pravdu napálím přímo mezi oči.
Řeknu mu: Auguste, přestaň s tou šaškárnou. Jsi obyčejnej skandinávskej patolízal, ale taky velkej blázen, pokud čekáš nějaký peníze ode mě!
Snad pak Strindberg pochopí, že moje básně nejsou jeho literaturou, jeho elánem, jeho stylem a jeho problematikou. Ten darebák pochopí, že moje umění patří do korpusu srbské poezie, a nikoliv do skandinávské literární tradice.


Rezignace XII
Lidová verze

Na začátku roku 2008 mne postihla chudoba. Lidé by řekli: hlad klepe na dveře. Ať už se se mnou stane v budoucnu cokoliv, zůstanu pevný ve své zbožnosti. Včera mne navštívil kněz. Říká, že mne obdivuje. Myslí si, že jsem světec a že budoucnost Srbska leží na mých bedrech. Když odcházel, utrousil naprosto bezdůvodně poznámku, že baronka de Staël, tedy, Anne Louise Germaine Necker baronka de Staël, manželka toho naivního švédského diplomata, byla nemrava, heretička a čarodějnice. K tomu mi řekl, že ten mišmaš tvořený svatým srbským pohanstvím a ortodoxií je čirý nesmysl a že vůbec nechápe, proč má tahle Francouzka ráda Němce. Bylo by lepší, kdyby ten chlapík s sebou byl přinesl něco na společnou svačinu, než aby mne otravoval s touhle Francouzkou, která je již dávno mrtvá. Co je špatného na Madame de Staël? Daleko raději mám teplou kaši a čerstvý bochník chleba než tohle tlachání o Bohu, neposkvrněném početí a francouzských dějinách. Člověk může upřímně milovat lidstvo, všechny lidi na světě, jak dobré, tak špatné, může milovat malé děti, ženy, dokonce i mravence, a zároveň nevěřit v život po smrti, anděly a to nesmírné množství démonických sil.

Velice se mi poštěstilo a konečně se mi podařilo dopsat jeden příběh. Tady máte, o čem to celé je. Jedna neskutečně krásná holka se zamiluje do básníka. Tento uznávaný básník je policejní práskač, zapálený rusofil, pravý quisling a prostitut. On je tedy obyčejný hajzl s tlustou vrstvou make-upu, a ona — když se od svých přátel dozví o těchto poněkud nejasných bodech na mapě jeho neposkvrněného charakteru — celý den lomí rukama, tiše pláče a neví, co si se sebou počít. Nemůže pochopit, že poetické duše mohou být informátory. Dopoledne píše svoje verše, něco mezi temným Nervalem a slepým Homérem, odpoledne dává svoje literární kázání, a brzy navečer nezřízeně chlastá, provokuje obyčejné, slušné lidi a udává svoje kolegy. Vlastně jsem si jej představoval jako skromného a poněkud staromódního maloměšťáka středního věku, který nechce nic jiného než privilegia.

Pořád se mořím s názvem. Možná nazvu tenhle příběh „Bezhlavý básník“. Ať už se octne kdekoliv, náš básník drží v ruce ruskou vojenskou čepici, opravdovou ruskou oficírskou čepici, kterou mu jeho starší sestra (samozřejmě fiktivní sestra, vlastně můj výtvor) koupila kdysi v Moskvě, ale nemá s sebou svou hlavu. Věřte mi: tenhle chlapík nikdy nenesl svou hlavu na ramenou. Alespoň ne veřejně. Tak si tak chodí Bělehradem, potuluje se, tvoří v sobě nové verše, nové elegie, ale každý velice dobře ví, že nechal svou hlavu doma v ledničce.

Raša Todosijević
Bělehrad, Neděle 2. března 2008


Rezignace XV
Jsem Afričan

Jsem Afričan; nemám nohy, jednu paži a jedno oko. Nejsem úplně slepý. Málokdy mám pero a šanci psát o svých pocitech a představách. Vlastně jsem nikdy nebyl v opravdové třídě. Nevím, jak se píšou všechny ty podivné znaky. Existuje tolik písmen a ta čísla mě moc matou. Žiju v Leedsu. Na předměstí, kde bydlím už skoro patnáct let, nejsou školy. Budu rád, když pan Stewart Homer napíše něco hezkého a opravdu pravdivého místo mě; něco o tradiční svatební noci v Západní Africe: přesněji, na Pobřeží slonoviny. Spolupráce mezi ním a mnou by mohla být inspirací pro mnoho lidí jako jsem já. Co se týče zmíněného honoráře 500 liber, to je, musím uznat, hezká částka. Plánuji ty peníze utratit za své další vzdělání a propagaci rovných uměleckých příležitostí pro lidi jako jsem já. Můj bratr Mohamed je velice důležitá osoba. Je právě na své pravidelné letní dovolené v Guantanamu. Guantanamo je malé a útulné městečko na Kubě, plné skvělých přímořských letovisek, bílých písků, modrého Karibského moře, hotelů s nespočetnými hvězdami a tak dál. Mnoho lidí říká, že Guantanamo je tropický ráj, jako Panenské ostrovy. Můj Mohamed je počestný mezinárodní byznysmen, nikoli místní pirát. Předpokládám, že se tam teď s panem Raulem Castrem dohaduje o lidských právech v Severní Americe. To je vážná věc. Slyšel jsem v televizi, že černí lidé v USA jsou nuceni nosit zelené
klobouky s pavími pery. Každý! Bez výjimky pro děti ani pro starší lidi. Neuvěřitelné! Ti idioti vyhladí všechny vznešené ptáky. Chudáci ptáci! Arnold Schwarzenegger je silně proti takovému masovému vraždění ptáků. Má pravdu, má naprostou pravdu, ale nikdo si nepřeje slyšet jeho prorocký hlas ze vzdálené kalifornské pouště. On je náš nový Jan Křtitel. Hollywood je Nový Jeruzalém; svaté spojení všech vír, kacířství a nadějí.
Moje rodina se bojí o moje zdraví; mám tuberkulózu a taky syfilitidu, ale navzdory svému nemocnému tělu se stále pokouším zjistit, jak vyjádřit sám sebe na poli umění, hlavně literatury. Zbožňuju Tennesseeho Williamse, Shakespeara a Umberta Marioniho, zejména pana Marioniho. Bydlí kousek ode mě, doslova ve vedlejším domě. Vím, jak dýchá a píše. Je zamilovaný do mé mladší sestry. Domnívám se, že s ní má sexuální vztah. Ne moc často, možná třikrát týdně. Nikdo není proti počestné souloži. Je s panem Marionim spokojená... finančně i sexuálně. Moje sestra Fatima je muslimka a pan Marioni je katolík. Jsou hezkým příkladem náboženské tolerance. Mám ještě jednu sestru a ta na Fatimu žárlí. Fatima má víc peněz než Leila.


Rezignace XVI

Pokud se ve vaší mlžné, vždy zablácené a vzdálené vesnici najednou objeví Černá smrt, ta dýmějová a nebo ta, která přichází se skandinávskými krysami jménem rattus-rattus, rattus norvegicus, pak můj tajný recept, který vám pomůže zůstat při síle a ve zdraví přežít, je:

Za temné noci přiveďte devět starých nahých žen do vašeho domu, aby vám upředly nebo upletly halenu. Halena by měla být vyrobena za hrobového ticha. Práce musí být vykonána za jednu hodinu. Když si zázračnou halenu oblečete, viry vám nemohou ublížit. Pokud chcete ochránit své nejdražší, nechte je, aby si tu výjimečnou blůzu na chvíli oblékli. Pokud máte čich na komerci nebo dědičné dispozice k vydělávání peněz, můžete tu halenu velkoryse vypůjčit ostatním za malou úplatu v době epidemického zmatku. Ať tak nebo onak, na etice nesejde; i když si necháte zaplatit menší sumičku, zítra vás budou nadšeně zahrnovat poctami za to, že jste snížili potenciální úmrtnost ve vesnici. Vaše humanistická a zázračná podpora je bezesporná. Pamatujte: peníze a čest jdou často ruku v ruce a je těžké je od sebe oddělit. Chudá, pomalá a nesmělá sestra etika, vždy hledající kosmickou spravedlnost jde, všimněte si, až na samém chvostě triumfálního průvodu. Následujíc romantickou myšlenku, že dobro musí zvítězit, volí dobrovolně tuto skromnou a nerespektovanou pozici. Ti, kteří dávají rovnou, dávají dvakrát: i když je nezbytné takovouto císařskou pohotovost refundovat.

Navzdory přítomnosti kvalifikovaných lékařů z rakousko-uherské monarchie byl tento recept stále využíván v Srbsku první poloviny 19. století; samozřejmě, že ne mezi obyčejnými lidmi, kteří by si nemohli dovolit zaměstnat devět neoděných a pilných žen, ale výlučně mezi Srby z bohaté vyšší třídy.

Pamatujte:

1...devět starých nahých žen
2...v šeru noci
3...tkající nebo pletoucí
4...dokonalé ticho
5...halena
6...peníze
7...60 minut standardní hodiny

Bělehrad, 2008

Z angličtiny přeložila Irena Ellis.




Komentáře

Článek zatím nikdo nekomentoval

Vložit nový komentář

Doporučené články

Afričtí upíři ve věku globalizace Afričtí upíři ve věku globalizace
"V Kamerunu se hojně šíří fámy o zombie-dělnících, kteří se lopotí na neviditelných plantážích podivné noční ekonomiky. Podobné příběhy, plné posedlé pracovní síly, pocházejí z Jihoafrické republiky a Tanzanie. V některých z nich se nemrtví na částečný úvazek po celonoční lopotě namísto spánku budí ráno vyčerpaní."
Nick Land — experiment s nehumanismem Nick Land — experiment s nehumanismem
Nick Land byl britský filozof, který už není, aniž by byl mrtev. Jeho takřka neurotický zápal pro šťourání se v jizvách skutečnosti svedl nemálo nadějných akademiků na obskurní cesty tvorby, která obtěžuje svou původností. Texty, které po něm zůstaly, dosud spolehlivě znechucují, nudí a pudí k vykastrování jejich zařazením do „pouhé“ literatury.
Kulturní tunel II Kulturní tunel II
V minulém čísle jsme se začali zabývat tím, kam se poděly miliony korun z jednoho z nejbohatších kulturních fondů - Českého fondu výtvarných umění během jeho přeměny v Nadaci ČFU, která proběhla ze zákona na konci roku 1994, a jak to, že současní členové správní rady nadace nad tím jen kroutí hlavami, zatímco výtvarnou obec to ani trochu nezajímá.
Činy, přečiny a myšlenky Perského krále Medimona Činy, přečiny a myšlenky Perského krále Medimona
V oblasti kultury již není nic, co by nebylo použito, vyždímáno, obráceno naruby a v prach. Klasickou kulturu dnes dělá „nižší vrstva“. Ve výtvarném umění jsou někdy umělci pro odlišení nazýváni výtvarníky. Ostatní umělci musí hledat v jiných vodách a bažinách, aby předvedli něco nového, jiného, ne-li dokonce ohromujícího. Musí být přízemní, všední, političtí, manažerští, krutí, hnusní nebo mimo…
ArtLeaks
27.07.2014 19:39
Kam dál?
jinde - archeologie
S.d.Ch, solitéři a kultura okraje  (generace narozená kolem roku 1970)
S.d.Ch, solitéři a kultura okraje (generace narozená kolem roku 1970)
Josef Jindrák
Kdo je S.d.Ch? Osoba mnoha zájmů, aktivní v několika oblastech. V literatuře, divadle, hudbě, svými komiksy a kolážemi i ve výtvarném umění. Především je to básník a dramatik. Svou povahou a rozhodnutím solitér. Jeho tvorba se neprotíná s aktuálními trendy. Vždy staví do popředí osobní výpověď, která však může mít i velmi složitou vnitřní strukturu. Je příjemné, že je to normální člověk a…
Číst více...
jinde - poezie
THC Review a zavržená minulost
THC Review a zavržená minulost
Ivan Mečl
My jsme pátá světová strana! Pítr Dragota a Viki Shock, Fragmenty geniality, květen a červen 1997 Viki vlastně přišel, aby mi ukázal kresby a koláže. Jen jako doplněk mi dal k nahlédnutí samizdatové THC Review z konce devadesátých let. Když mne zaujalo, vyděsil se a řekl, že tahle tvorba je uzavřenou kapitolou, ke které se nechce vracet. Kresby z barů, občerstvoven a hospod jsme se ihned…
Číst více...
cena
To hen kai pán / (Laureát ceny Jindřicha Chalupeckého 1998 Jiří Černický)
To hen kai pán / (Laureát ceny Jindřicha Chalupeckého 1998 Jiří Černický)
„Mluví-li se v našich dobách o umění, obvykle se mluví o jeho umístění v subjektivitě nebo objektivitě, o tom, jak vyjadřuje život, anebo o tom, jak životu pomáhá. Pomíjí se při tom, že jde o ten zvláštní druh konání v subjektivitě a ten zvláštní druh konání v objektivitě, jež je právě uměním a ničím jiným. Snad se to pokládá za příliš samozřejmé, snad za málo významné. Ale to je právě to…
Číst více...
birthing pains
Kdo se bojí mateřství?
Kdo se bojí mateřství?
Zuzana Štefková
Zmnožení definic „matky“ je zároveň místem zesíleného útlaku a potenciálního osvobození.1 Carol Stabile Psal se rok 2003 a v houštinách lesa Lapák na Kladně postávala u cesty žena v pokročilém stádiu těhotenství. V rámci výstavy Umělci v lese mohli kolemjdoucí zahlédnout záblesk jejího klenutého břicha, které v exhibicionistickém gestu odhalovala speciálně pro ně. Právě tahle performance Lenky…
Číst více...
Knihy, multimédia a umělecká díla, která by Vás mohla zajímat Vstoupit do eshopu
Print on art paper from serie prepared for "Exhibition of enlarged prints from Moses Reisenauer’s pocket Ten Commandments"....
Více informací...
290 EUR
1992, 35.5 x 43 cm (6 Pages), Pen & Ink Comic
Více informací...
1 788 EUR
31.5 x 36 cm, Pen & Ink Drawing
Více informací...
446,40 EUR

Studio

Divus a jeho služby

Studio Divus navrhuje a vyvíjí již od roku 1991 ojedinělé návrhy projektů, prezentací nebo celých prezentačních cyklu všech druhů vizuálních materiálů. Realizujeme pro naše klienty kompletní řešení i jednotlivé kroky. Pro práci využíváme spojení nejmodernějších s klasickými technologiemi, což umožňuje širokou škálu řešení. Výsledkem naší práce jsou nejen produkční, tiskové a digitální projekty, od propagačního materiálu, plakátu, katalogu, knihy, přes návrhy a realizace plošné i prostorové prezentace v interiéru nebo exteriéru po digitální zpracování obrazu nebo publikování na internetu, ale realizujeme i digitální filmové projekty, včetně střihu, ozvučení, animace. Tyto technologie používáme i pro tvorbu webových stránek a interaktivních aplikací. Naší předností je ...

 

Citát dne. Vydavatel neručí za jakékoliv psychické i fyzické stavy, jenž mohou vzniknout po přečtení citátu.

Osvícení přichází vždycky pozdě.
KONTAKTY A INFORMACE PRO NÁVŠTĚVNÍKY Celé kontakty redakce

DIVUS NOVÁ PERLA
Kyjov 36-37, 407 47 Krásná Lípa
 

Galerie, knihkupectví a kavárna
otevřena od středy do neděle
od 11:00 do 22:00

a na objednávku emailem shop@divus.cz
nebo telefonicky na čísle +420 606 606 425


Divus Perla
Gábina Náhlíková, gabina@divus.cz, +420 604 254 994


Nakladatelství Divus
Ivan Mečl, ivan@divus.cz, +420 602 269 888


Tiskárna, grafické a předtiskové studio Divus
studio@divus.cz


Časopis Umělec
Palo Fabuš, umelec@divus.cz

 

Kavárna a knihkupectví Perla
Hana Turynová, shop@divus.cz, +420 606 606 425

DIVUS LONDÝN
Arch 8, Resolution Way, Deptford
London SE8 4NT, Velká Británie

news@divus.org.uk, +44 (0) 7526 902 082


 

DIVUS BERLÍN
berlin@divus.cz
 

DIVUS VÍDEŇ
wien@divus.cz
 

DIVUS MEXICO CITY
mexico@divus.cz
 

DIVUS BARCELONA
barcelona@divus.cz

DIVUS MOSKVA A MINSK
alena@divus.cz

NOVINY Z DIVUSU DO MAILU
Divus Stavíme pro tebe Národní galerii! Pojď do Kyjova u Krásné Lípy č.37.