Časopis Umělec 1999/7 >> Po-po-pohádka - Fairy-tal Přehled všech čísel
Po-po-pohádka - Fairy-tal
Časopis Umělec
Ročník 1999, 7
2,50 EUR
3 USD
Zaslat tištěné číslo:
Objednat předplatné

Po-po-pohádka - Fairy-tal

Časopis Umělec 1999/7

01.07.1999

Miloš Vojtěchovský | sympózium | en cs

„Plešatý Roi Vaara se jednou ráno probudil, oblékl bílou košili a černý oblek a vypravil se do kuchyně v prelatuře na snídani. Po cestě dostal strašnou chuť na koblihu, ale s nelibostí zjistil, že včera zapomněl někde v hospodě portmonku. Protože však jde o zkušeného a zcestovalého performera, věděl si ihned rady: otočil se a vydal se směrem do místní komerční banky směnit si pár finských valut za lokální měnu, aby měl na své oblíbené cukrovinky. Šel však, jak to někdy performeři dělají, pěkně pomalu, aby si cestu vychutnal a kolemjdoucí z toho také něco měli. Dvě stě třicet metrů mu trvalo přes dvě hodiny a dorazil ke dveřím banky, doprovázen shlukem dětí a místních povalečů chvilku před polední pauzou. Mezitím se však ing. Pavlu Tykačovi a jeho skupině Motoinvest s.r.o. podařilo dokončit několik podařených finančních transakcí a polekaný pokladník - protože pokladna KB byla už stejně prázdná - stačil zamknout všem dveře bankovní pobočky před nosy. Roi Vaara tedy vyndal z kapsy holubí peří, rozdal je dětem a odešel si dát rohlík s čajem. Od toho dne v Plasích už žádná banka není a všichni cizinci, co dostanou chuť na koblihy, si musí jít vyměnit svoje dolary do Plzně. Nemluvě již o nadějích sponzorování projektu Centra pro Metamedia českými bankami.“
Na závěr letošní sezóny uspořádalo Centrum pro Metamedia ve spolupráci s brazilsko-newyorsko kritičkou Denise Carvalho sympózium Po-hádka /Fairy Tale. Seskupení 25 účastníků bylo pestré a různorodé a jeden každý se vyrovnal po svém s tématem příběhovosti, což byl prvek, který měl za úkol průběh sympózia propojit. V dnešních Čechách vyzní pohádkově téměř všechno, takže příliš práce s vymýšlením umělci neměli. Francouz Michael Gerard z New Yorku postavil svoji instalaci na dávném traumatickém zážitku z války: smyčku videa s dobovým animovaným filmem pro děti zkombinoval s projekcí autentických záběrů útočících bombardérů na levitující nábytek. Alex Villar z Brazílie natočil a promítal na zeď altánu videoperformanci dokumentující jeho průnik, nebo snad únik do zamřížovaného, ale vlastné dávno už zazděného okna. Alison Cornyn z New Yorku aranžovala uvnitř téže budovy improvizovanou „demografickou laboratoř“, navozující metaforicky paralelu mezi počítáním zrnek písku a aktuálním stavem lidské populace na zeměkouli. Návštěvník si mohl za stolem sám zkusit, jakou práci dá oddělovat pískové jednotky na misce a zároveň sledovat promítané číslice, zaznamenávající pomyslnou ubíhající statistiku smrti a narození ve zvuku skutečných tikajících pendlovek a věžních hodin. Mark Shepard zachytil v přerušovaných sekvencích děj v chodbě prelatury a do otvoru za dvířky od kamen promítl pak z počítače příběh, zrcadlící ve zmenšeném měřítku trhaný pohyb postaviček, a svojí zpomalenou motoriku připomínající průhled do říše Liliput z Gulliverových cest. Abdelali Dahrouch z Maroka, žijící taktéž v New Yorku, interpretoval ve své dramatické instalaci ve sklepech sýpky Alenčin pád do králičí nory a doplnil jej čteným textem a video koláží z filmového zpracování příběhu Lewise Carolla. Tony Roch natočil v interiérech místních pochmurných budov znepokojivý film bez začátku, konce, děje a hrdiny - patrné dekonstrukci a interpretaci žánru film noir a senior Jacques Roch pro změnu umístil do oken sálu plátna s námětem archetypu erotického setkání panny a jednorožce, doplněné animovaným filmem téhož galsky frivolního ražení. Haitská černá voodoo panenka Barbary Breughel (USA) postavená do niky schodiště naproti záhadnému objektu Jánose Sugára - motoru zalitého do sádry - a klasicistní bělostné mramorové soše zakoupené kdysi knížetem Metternichem ve Francii, rozšířila poklidnou oblast evropské mytologie a ikonografie o překvapující nabídku inspirace praxe rituálů černé magie z karibských ostrovů v místních poměrech. Někdy se daly příběhy doplnit a uhádnout jen stěží: fotografická série záznamů proměny tvarů rotujících předmětů Toshiro Yashira z Tokia obohatila výstavu o čistou estetickou dimenzi. Elektronicky sofistikovaná a hravá instalace světelných pobíhajících hádků Erwina Redla z Rakouska v něčem připomínala „interaktivní“ prostor, kde Charles Citron zavěsil na gumy všední objekty a divák si je mohl sám rozhoupat. Projekt Dana Devine spočíval v apropriaci všedních předmětů-fetišů, sesbíraných v plasské městské společnosti, převodu jejich povrchu grafickým otiskem na plochu papíru a jejich následné propojení v pásmo, položené na podlaze sýpky. Stephanie Syjuko z Kalifornie a Gail Pickering z Londýna spolupracovali v improvizovaném technicko-opravářském studiu, kde instrumentální skrumáž zahrnující počítače, magnetofony, krátkovlnné vysílačky, gramofony, ventilátory a diaprojektory vyústila ve zvukovou chaotickou samplovanou techno koláž, po uklizení místnosti znějící z prázdného, zeleně okobercovaného prostoru. S virtuálním televizním obrazem vrstvení sledu večerních zpráv pracoval ve spolupráci s Markem Shepardem Martin Zet a Medime Sovan Kumar z Indie si ve svých video performancích-environmentech pohrál s prolínáním tradičních indických motivů, MTV videoklipu a vlastních deníkových záznamů z pobytu v Plasích. V „kavárenské“ instalaci Melissy Laing z Nového Zélandu bylo možno si pustit gramofonové záznamy čtení fragmentů textu z Chandlerových detektivek, filmstory o symptomech duševní nemoci MPP upletl z černé tkaniny Marcos Rosales, stylizující se do identity monster hororových B filmů. Michael Crockford využil svoji zkušenost ze spolupráce s Peterem Schumanem a skupinou Bread and Puppets a s dětmi z místní školy připravil pro občany průvod městem s obřími loutkami. Monika Brandmaier z Německa upravila prostor slavnostního sálu prelatury v záminku pro minimálně hermetický děj na videu zaznamenávajícím pohyb těsnění ve sklenici vody. Východoevropskou scénu zastupoval na sympóziu Redas Dirzys z Litvy kompozicí dřevorytových autoportrétů, intervencí o své vlastní smrti v inzertní příloze plzeňských novin a plaveckým tažením lana chladnou řekou Střelou. Námětem CD romu Mary Tralla z Estonska byla projekce jejích dětských zážitků z dob socialistické ekonomiky nedostatku v konfrontaci s dnešní kapitalistickou ekonomikou přebytku a konzumu. Bývalý člen legendární ruské skupiny Medicinská Hermeneutika Jurij Lejderman realizoval pod výzdobou ze školních map a za zvuku Schumannovy hudby v bývalém letním refektáři, přestavěném kancléřem na sýpku, bizarní taneční performanci komponovanou na motivy způsobu smrti řeckých reků z Homérovy Iliady. Ta byla, podle jeho slov, jedním z prvních literárních záznamů neutuchajících konfliktů mezi Evropou a Asií. Paradoxně se mu podařilo v této ironické persifláži na klasické dějiny a umění propojit mytologii s realitou až hrozivě, což neutralizoval vypitou láhví tuzemského rumu. Oproti původní představě kurátorů fixované na zkoumání vztahu fikce a reality v dnešním umění se kaleidoskop jednotlivých projektů skládal spíš z prolínání fragmentů osobních příběhů a poselství s různou měrou srozumitelnosti.
Sympózium Fairy-Tale uzavřelo letošní letní program rezidenčního projektu Centra pro Metamedia, jehož se zúčastnilo kolem osmdesáti výtvarných umělců, literátů, performerů, divadelních a hudebních souborů, kteří využili možnosti pro práci a pobyt v budovách bývalého kláštera. Sympózium bylo významnou měrou podpořeno grantem od Trust for Mutual Understanding a celý projekt byl financován s podporou Pro Helvetia Ost West, Ministerstvem kultury České republiky, UNESCO bursaries a spoluprací s mezinárodní organizací RES ARTIS, sdružující pobytová střediska pro umělce v Evropě. Pokračující aktivity Centra v rámci iniciovaného mezinárodního projektu Pantograf budou zaměřeny hlavně na lepší koordinaci a komunikaci nevládních kulturně sociálních organizací (NGO) v kontextu střední a východní Evropy a na podporu vzniku dalších center a projektů podobného charakteru. Tato průběžná aktivita, spočívající v dlouhodobém plánu pořádání dílen a diskusních setkání, realizovaná společné s Centrem současného umění v Praze za podpory Open Society Fund a European Cultural Foundation, pokračuje bez ohledu na možnost využívat v budoucnosti prostory památkového objektu kláštera Plasy, kde bývalá Nadace Hermit a Společnost přátel umění od roku 1992 pracuje. CD rom, který dokumentuje nejen dějiny plasského kláštera, ale všechny projekty a akce pořádané zde od roku 1981 a odkazy na zahraniční akce, je ve výrobním procesu.

Další informace a další příběhy na http://www.hermit.cz
zaznamenal: Miloš Vojtěchovský, kurátor projektu
Fotografie Daniel Šperl





Komentáře

Článek zatím nikdo nekomentoval

Vložit nový komentář

Doporučené články

Le Dernier Cri  a černý penis v Marseille Le Dernier Cri a černý penis v Marseille
To člověk neustále poslouchá, že by s ním chtěl někdo něco společně udělat, uspořádat, zorganizovat ale, že… sakra, co vlastně... nám se to, co děláte, tak líbí, ale u nás by to mohlo někoho naštvat. Je sice pravda, že občas z nějaké té instituce nebo institutu někoho vyhodí, protože uspořádal něco s Divusem, ale když oni byli vlastně hrozně sebedestruktivní… Vlastně potřebovali trpět a jen si…
Terminátor vs Avatar: Poznámky k akceleracionismu Terminátor vs Avatar: Poznámky k akceleracionismu
Proč političtí intelektuálové, proč máte sklon k proletariátu? V soucitu k čemu? Chápu, že by vás proletář nenáviděl, vy nenávist neznáte, protože jste buržoa, privilegovaný, uhlazený druh, ale taky proto, že si netroufáte tvrdit, že jedinou podstatnou věcí, co jde říci, je, že si člověk může užít polykání sraček kapitálu, jeho materiálu, jeho kovových mříží, jeho polystyrenu, jeho knih, jeho…
V rauši mediálního Déjà-vu / Poznámky k obrazové strategii Olivera Pietsche V rauši mediálního Déjà-vu / Poznámky k obrazové strategii Olivera Pietsche
Goff & Rosenthal, Berlin, 18.11. – 30.12.2006 Co je droga a co není, je ve společnosti stále znovu probíráno, stejně jako vztah k nim. Se kterou drogou umí společnost zacházet a se kterou ne, a jak o nich lze vyprávět ve filmu – zda jako o osobním či kolektivním zážitku – či jen jako o zločinu, to ukazuje berlínský videoumělec Oliver Pietsch ve svém pětačtyřicetiminutovém filmu z roku 2005 The…
Má kariéra v poezii aneb Jak jsem to hodil za hlavu a oblíbil si instituce Má kariéra v poezii aneb Jak jsem to hodil za hlavu a oblíbil si instituce
Amerického básnika pozvali do Bílého domu, aby jim přečetl svou kontroverzní vykradačskou poezii. Vyfintěn a připraven dělat si věci po svém dospívá ke „skandálnímu“ zjištění, že již nikomu nic nevadí a že místo narážení hlavou do obecných zdí, je lepší stavět vlastní zdi či alespoň zíďky.
04.02.2020 10:17
Kam dál?
jinde - archeologie
S.d.Ch, solitéři a kultura okraje  (generace narozená kolem roku 1970)
S.d.Ch, solitéři a kultura okraje (generace narozená kolem roku 1970)
Josef Jindrák
Kdo je S.d.Ch? Osoba mnoha zájmů, aktivní v několika oblastech. V literatuře, divadle, hudbě, svými komiksy a kolážemi i ve výtvarném umění. Především je to básník a dramatik. Svou povahou a rozhodnutím solitér. Jeho tvorba se neprotíná s aktuálními trendy. Vždy staví do popředí osobní výpověď, která však může mít i velmi složitou vnitřní strukturu. Je příjemné, že je to normální člověk a…
Číst více...
jinde - poezie
THC Review a zavržená minulost
THC Review a zavržená minulost
Ivan Mečl
My jsme pátá světová strana! Pítr Dragota a Viki Shock, Fragmenty geniality, květen a červen 1997 Viki vlastně přišel, aby mi ukázal kresby a koláže. Jen jako doplněk mi dal k nahlédnutí samizdatové THC Review z konce devadesátých let. Když mne zaujalo, vyděsil se a řekl, že tahle tvorba je uzavřenou kapitolou, ke které se nechce vracet. Kresby z barů, občerstvoven a hospod jsme se ihned…
Číst více...
cena
To hen kai pán / (Laureát ceny Jindřicha Chalupeckého 1998 Jiří Černický)
To hen kai pán / (Laureát ceny Jindřicha Chalupeckého 1998 Jiří Černický)
„Mluví-li se v našich dobách o umění, obvykle se mluví o jeho umístění v subjektivitě nebo objektivitě, o tom, jak vyjadřuje život, anebo o tom, jak životu pomáhá. Pomíjí se při tom, že jde o ten zvláštní druh konání v subjektivitě a ten zvláštní druh konání v objektivitě, jež je právě uměním a ničím jiným. Snad se to pokládá za příliš samozřejmé, snad za málo významné. Ale to je právě to…
Číst více...
birthing pains
Kdo se bojí mateřství?
Kdo se bojí mateřství?
Zuzana Štefková
Zmnožení definic „matky“ je zároveň místem zesíleného útlaku a potenciálního osvobození.1 Carol Stabile Psal se rok 2003 a v houštinách lesa Lapák na Kladně postávala u cesty žena v pokročilém stádiu těhotenství. V rámci výstavy Umělci v lese mohli kolemjdoucí zahlédnout záblesk jejího klenutého břicha, které v exhibicionistickém gestu odhalovala speciálně pro ně. Právě tahle performance Lenky…
Číst více...
Knihy, multimédia a umělecká díla, která by Vás mohla zajímat Vstoupit do eshopu
Print on art paper from serie prepared for "Exhibition of enlarged prints from Moses Reisenauer’s pocket Ten Commandments"....
Více informací...
290 EUR
345 USD
From series of rare photographs never released before year 2012. Signed and numbered Edition. Photography on 1cm high white...
Více informací...
220 EUR
262 USD

Studio

Divus a jeho služby

Studio Divus navrhuje a vyvíjí již od roku 1991 ojedinělé návrhy projektů, prezentací nebo celých prezentačních cyklu všech druhů vizuálních materiálů. Realizujeme pro naše klienty kompletní řešení i jednotlivé kroky. Pro práci využíváme spojení nejmodernějších s klasickými technologiemi, což umožňuje širokou škálu řešení. Výsledkem naší práce jsou nejen produkční, tiskové a digitální projekty, od propagačního materiálu, plakátu, katalogu, knihy, přes návrhy a realizace plošné i prostorové prezentace v interiéru nebo exteriéru po digitální zpracování obrazu nebo publikování na internetu, ale realizujeme i digitální filmové projekty, včetně střihu, ozvučení, animace. Tyto technologie používáme i pro tvorbu webových stránek a interaktivních aplikací. Naší předností je ...

 

Citát dne. Vydavatel neručí za jakékoliv psychické i fyzické stavy, jenž mohou vzniknout po přečtení citátu.

Osvícení přichází vždycky pozdě.
KONTAKTY A INFORMACE PRO NÁVŠTĚVNÍKY Celé kontakty redakce

DIVUS
NOVÁ PERLA

Kyjov 36-37, 407 47 Krásná Lípa
Česká Republika

 

GALERIE
perla@divus.cz, +420 222 264 830, +420 606 606 425
otevřena od středy do neděle od 10:00 do 18:00
a na objednávku.

 

KAVÁRNA A KNIHKUPECTVÍ
shop@divus.cz, +420 222 264 830, +420 606 606 425
otevřena denně od 10:00 do 22:00
a na objednávku.

 

STUDO A TISKÁRNA
studio@divus.cz, +420 222 264 830, +420 602 269 888
otevřena od pondělí do pátku od 10:00 do 18:00

 

NAKLADATELSTVÍ DIVUS
Ivan Mečl, ivan@divus.cz, +420 602 269 888

 

ČASOPIS UMĚLEC
Palo Fabuš, umelec@divus.cz

DIVUS LONDÝN
Arch 8, Resolution Way, Deptford
London SE8 4NT, Velká Británie

news@divus.org.uk, +44 (0) 7526 902 082


 

DIVUS BERLÍN
berlin@divus.cz
 

DIVUS VÍDEŇ
wien@divus.cz
 

DIVUS MEXICO CITY
mexico@divus.cz
 

DIVUS BARCELONA
barcelona@divus.cz

DIVUS MOSKVA A MINSK
alena@divus.cz

NOVINY Z DIVUSU DO MAILU
Divus Stavíme pro tebe Národní galerii! Pojď do Kyjova u Krásné Lípy č.37.