Časopis Umělec 1999/4 >> Muzeum o muzeu Přehled všech čísel
Muzeum o muzeu
Časopis Umělec
Ročník 1999, 4
2,50 EUR
3 USD
Zaslat tištěné číslo:
Objednat předplatné

Muzeum o muzeu

Časopis Umělec 1999/4

01.04.1999

Kateřina Pavlíčková | new york | en cs

Slovo "museum” pochází z řeckého slova ”museion” neboli ”dům múz”, ve kterém dle řecké mytologie přebývalo devět bohyň tvůrčí inspirace. Jaké múzy přebývají v muzeu 20. století a k čemu umělce inspirují se pokouší ukázat výstava v newyorském Muzeu moderního umění (MoMA), nazvaná výstižně Museum as Muse: Artists Reflect (Muzeum jako múza: reflexe umělců), probíhající do 1. června 1999. Přináší rozsáhlou přehlídku děl (přes 60 umělců a uměleckých skupin), jejichž vznik byl nějak přímo ovlivněn existencí muzea: způsobem prezentace umění v jeho rámci, spletitým systémem politickosociálních vazeb i estetizovaným kontextem, ve kterém se umělecká díla ”proměňují” v kulturní hodnoty a zajišťují si tak vstup do historie. Podobně jako to v současné době dělá i většina ostatních velkých amerických galerií, i MoMA tu iniciovalo projekty na internetu (www.moma.org), vzniklé speciálně pro tuto výstavu.
Ačkoliv se kurátor výstavy Kynaston McShine soustředil pochopitelně převážně na poválečné umění, tedy na období, kdy se muzeum stává předmětem kritických studií teoretiků, filosofů, i reflexí umělců samotných, v jeho výběru je rovněž několik exkursů do historie vzdálenější. Výstavu otevírá malba Ch. W. Pealea, zakladatele prvního amerického muzea ve Philadelphii, nazvaná The Artist in His Museum (Umělec ve svém muzeu, 1822). Na tomto rozměrném autoportrétu stojí Peale před svou sbírkou s hrdě vztyčenou hlavou, poodkrývá oponu a vyzývá diváka distingovaným gestem ruky ke vstupu. Malbu tak můžeme číst jako metaforický obraz předpokladu vzniku muzea, jímž je lidská touha sbírat, vlastnit, ale také pořádat, třídit a katalogizovat naše porozumění světu.
Skokem do dvacátého století se sběratelská vášeň stane předmětem ironie: jako jeden z nejranějších příkladů je tu předvedena Boite-en-valise (Krabice v kufru, 1935-1940), jakési miniaturní monografické muzeum Marcela Duchampa, které obsahuje 69 reprodukcí jeho vlastních děl. Duchamp navíc vytvořil celkem dvacet exemplářů kufříků s malými obměnami, tedy další sbírku. Instalace Claese Oldenburga Mouse Museum (Myší muzeum, 1965-1977), rovněž jakési samostatné muzeum, s vitrínami na půdorysu hlavy Mickey Mouse, je přehlídkou těch nejroztodivnějších nalezených předmětů, z velké části atributů populární kultury, tedy toho, co stojí mimo pozornost v procesu výběru vysokého umění do muzeí. Pokojík - soukromé muzeum Barbary Bloomové je světem samo pro sebe: touha vlastnit, či lépe přivlastňovat si, se tu promítá do záplavy narcisistních autoportrétů - profilů ve stylu klasického řeckého sochařství.
Umělci na sebe také berou průzkumnou roli kurátorů a sběratelů: v sedmdesátých letech oslovoval Herbert Distel umělce z celého světa, aby svým dílem přispěli do jeho sbírky Museum of Drawers (Muzeum šuplíků). Kabinet, který tak vznikl, je jakousi bizarní přehlídkou umělecké tvorby 60. a 70. let neboť obsahuje na 500 miniaturních děl naskládaných do malinkých přihrádek zásuvek. I tady je přítomná ironie: umělci tu opravdu šili svá díla muzeu na míru. Podobnou sbírku ve stejné době vytvořil i George Maciunas. Je svébytnou antologií uměleckých děl vzniklých v okruhu skupiny Fluxus.
Další díla se dotýkají jiných aspektů muzea a jeho působení. V instalaci From the Freud Museum (Z Freudova muzea, 1991-1996) předvádí Susan Hillerová ve stylu zasklených vitrín antropologického muzea veřejně to, co je soukromé, to, co je jejími slovy ”nevyřčené, nezaznamenané, nevysvětlitelné a přehlížené”. Styl veřejné muzeální prezentace propůjčuje ”vzorkům” jejího soukromého života jak nádech ironie, tak melancholie. Téma muzea, coby určité metafory paměti, má i instalace Archives (Archív, 1987) Christiana Boltanského. Jako v drtivé většině svých děl, i tady autor použil fotografických portrétů neznámých - zapomenutých tváří. Spoře osvětlená místnůstka, kde jsou fotografie nainstalovány, působí nostalgicky, což jenom podtrhuje indexovou povahu fotografií: odkazují k něčemu, co už není, a tak implikují pocit ztráty. Podobný aspekt ztráty v sobě nevyhnutelně nesou i muzejní exponáty, vytrženy ze svého původního kontextu. Řečeno slovy Boltanského: ”Pokud vložím své brýle do vitríny, nikdy se sice nerozbijí, ale mohou být stále ještě pokládány za brýle? ... Jakmile se jednou stanou součástí muzejní sbírky, zapomenou svou funkci a stanou se pouhým obrazem brýlí”.
Poměrně velké zastoupení na výstavě Museum as Muse má fotografie, představuje jeden z nejranějších, a svým způsobem také nejpřímějších, způsobů reflexe muzea či galerie ze strany umělců. Hned při vstupu do výstavy nás snímky několika anglických a francouzských fotografů 19. století přenesou do muzea minulého století. Zdá se, že od počátku fungování veřejných muzeí se řada fotografů snažila zobrazit právě to, co zde zůstává ”nezobrazené”, to, co je součástí života muzea, avšak pro diváka zůstává ”neviditelné” (například depozitáře, ale i výzdoba podlahy, způsob osvětlení atd. jakožto estetické objekty samy o sobě). Další existence všech těchto fotografií se pak ovšem také nevyhnutelně pohybuje v mantinelech muzejního scénáře: fotografie tu opisují určitý oblouk, když se po svém vzniku vracejí zpět do muzea a stávají se střídavě zpřítomňujícími (v expozici) a nepřítomnými (v depozitáři).
Pokud je naše návštěva v muzeu určitou reflexivní činností, pak jsou velkoplošné barevné fotografie Thomase Strutha reflexí o naší reflexi, čehož autor dosahuje velmi nenásilnou, jakoby dokumentární metodou. Například na scéně z Louvru (1989) je před důmyslně komponovaným Géricaultovým obrazem Prám medúzy zachycena skupinka náhodně rozestavených diváků, dohromady však vytvářejí obrazovou kompozici novou. Autor sám tu pracuje, dalo by se říci, podobnou metodou jako muzeum, jehož posláním je ukazovat. On nám však ukazuje, v jaké pozici se jako diváci v muzeu nacházíme: my sami jsme tu právě teď, před touto fotografií, chyceni v momentě zrcadlení vlastní situace.
V šedesátých letech se instituce muzea stala předmětem kritického přehodnocování především z řad landartových a konceptuálních umělců. I jejich díla se ovšem, jak známo, zase ve formě fotodokumentace, kresebných návrhů atd. vrací zpět do muzea (a tím i do psané historie). Na této výstavě můžeme vidět například fotodokumentaci raného earthwork Dennise Oppenheima Gallery Transplant (Transplantace galerie, 1969), nerealizovaný návrh Christa na dočasné ”zabalení” MoMy a několik utopických projektů Roberta Smithsona - např. Museum of the Void (Muzeum prázdna, 1969). Smithson se také intenzivně věnoval teoretické reflexi muzea a vytvořil vlastní koncept tzv. site a non-site: ”Site je místo, kde by umělecké dílo mělo být, ale není tam. Je teď někde jinde, obvykle v nějaké místnosti. Ve skutečnosti vše, co má nějaký význam je vně této místnosti. Ta nás však ale zase nutí uvědomit si limity naší situace”.
S určitým zažitým stereotypem při vnímání galerijních exponátů pracuje ve svém konceptuálním projektu To Displace, To Place, To Replace (Přemístit, Umístit, Nahradit, 1975 - 1999) Daniel Buren. Přímo do této výstavy přeinstaloval několik Matissových obrazů ze stálé sbírky přesně tak, jak už tam několik let visí, včetně barvy stěn, osvětlení, popisek atd. Do ustáleného systému fungování muzea vstoupil svou akcí Vito Acconci, když byl vyzván k účasti na výstavě Informace, která se uskutečnila roku 1970 v MoMA. Nechal si do expozice posílat svou poštu a přiměl tak muzeum, aby tu doslova fungovalo jako služba umělci.
Otázky vlastnictví uměleckých děl a vazby muzea na politickomocenské struktury společnosti se staly hlavním tématem provokativních konceptuálních prací Hanse Haackeho.1 V projektu Seuratovy Modelky, 1888 - 1975 sestavil posloupnou dokumentaci všech 14 vlastníků tohoto obrazu od jeho vzniku v roce 1888. Biografie jednotlivých majitelů obrazu a informace o okolnostech, za jakých se obraz dostal do té které muzejní sbírky, zarámované podobně jako reprodukce Seuratova obrazu, reprezentují umělecké dílo z pohledu jeho komerční historie. Jinou formu dokumentace ”zákulisí” fungování muzea představují fotografie Garryho Winogranda a Larryho Finka. Zachycují vernisážové večírky, které se staly součástí života amerických muzeí: slouží jako společenská platforma pro okruh zámožných příznivců, jež pomáhají zajišťovat chod muzea po finanční stránce, díky tomu však ovlivňují i obsahovou náplň jeho výstavního programu. Napojení muzea na vyšší třídu paroduje Andrea Fraserová v roli průvodkyně po philadelphském muzeu ve své skvělé performanci, zaznamenané na video, Museum Highlights: A Gallery Talk (Mistrovská díla v našem muzeu, 1989). Průvodkyně, pronášející řeč sestavenou z nesouvisle poskládaných nicneříkajících frází, převzatých z různých průvodců po galeriích2 2, je pro Fraserovou ”prototypem dobrovolnice z vyšší třídy, která má k dispozici volný čas a ekonomický kapitál, jež charakterizují společenskou vrstvu patronů muzeí.”
Výstava Museum as Muse předvádí, že muzeum sice funguje jako médium, ale podobně jako ostatní média ani ono není neutrálním přenoscem informace, v tomto případě pouhým bílým rámem uměleckých děl v něm vystavených. Složitost vnitřních struktur a procesu fungování muzea determinují, co a jak je nám tu ukazováno. I tato lekce se však opět - a jak jinak - odehrává na půdě muzea...
Je za pět minut pět, otevírací hodiny MoMA za chvíli končí a pracovníci muzea začínají pomalu návštěvníky vykazovat z expozice. Při pohledu na hodinky si černošský hlídač radostí zazpíval a provedl pár tanečních kroků mezi udivenými návštěvníky výstavy: další všední pracovní den v muzeu pro něj končí.





Komentáře

Článek zatím nikdo nekomentoval

Vložit nový komentář

Doporučené články

Afričtí upíři ve věku globalizace Afričtí upíři ve věku globalizace
"V Kamerunu se hojně šíří fámy o zombie-dělnících, kteří se lopotí na neviditelných plantážích podivné noční ekonomiky. Podobné příběhy, plné posedlé pracovní síly, pocházejí z Jihoafrické republiky a Tanzanie. V některých z nich se nemrtví na částečný úvazek po celonoční lopotě namísto spánku budí ráno vyčerpaní."
Má kariéra v poezii aneb Jak jsem to hodil za hlavu a oblíbil si instituce Má kariéra v poezii aneb Jak jsem to hodil za hlavu a oblíbil si instituce
Amerického básnika pozvali do Bílého domu, aby jim přečetl svou kontroverzní vykradačskou poezii. Vyfintěn a připraven dělat si věci po svém dospívá ke „skandálnímu“ zjištění, že již nikomu nic nevadí a že místo narážení hlavou do obecných zdí, je lepší stavět vlastní zdi či alespoň zíďky.
V rauši mediálního Déjà-vu / Poznámky k obrazové strategii Olivera Pietsche V rauši mediálního Déjà-vu / Poznámky k obrazové strategii Olivera Pietsche
Goff & Rosenthal, Berlin, 18.11. – 30.12.2006 Co je droga a co není, je ve společnosti stále znovu probíráno, stejně jako vztah k nim. Se kterou drogou umí společnost zacházet a se kterou ne, a jak o nich lze vyprávět ve filmu – zda jako o osobním či kolektivním zážitku – či jen jako o zločinu, to ukazuje berlínský videoumělec Oliver Pietsch ve svém pětačtyřicetiminutovém filmu z roku 2005 The…
Činy, přečiny a myšlenky Perského krále Medimona Činy, přečiny a myšlenky Perského krále Medimona
V oblasti kultury již není nic, co by nebylo použito, vyždímáno, obráceno naruby a v prach. Klasickou kulturu dnes dělá „nižší vrstva“. Ve výtvarném umění jsou někdy umělci pro odlišení nazýváni výtvarníky. Ostatní umělci musí hledat v jiných vodách a bažinách, aby předvedli něco nového, jiného, ne-li dokonce ohromujícího. Musí být přízemní, všední, političtí, manažerští, krutí, hnusní nebo mimo…
04.02.2020 10:17
Kam dál?
jinde - archeologie
S.d.Ch, solitéři a kultura okraje  (generace narozená kolem roku 1970)
S.d.Ch, solitéři a kultura okraje (generace narozená kolem roku 1970)
Josef Jindrák
Kdo je S.d.Ch? Osoba mnoha zájmů, aktivní v několika oblastech. V literatuře, divadle, hudbě, svými komiksy a kolážemi i ve výtvarném umění. Především je to básník a dramatik. Svou povahou a rozhodnutím solitér. Jeho tvorba se neprotíná s aktuálními trendy. Vždy staví do popředí osobní výpověď, která však může mít i velmi složitou vnitřní strukturu. Je příjemné, že je to normální člověk a…
Číst více...
austrálie
Tomatová omáčka na vepřové Moo Shoo
Charlie Citron
Číst více...
reportáž
Litevská jízda
Litevská jízda
Arunase Gudaitas
Aš menininkas – Aš save myliu Vincent van Gogh v jednom z dopisů bratrovi označil kavárnu za místo, kde člověk může lehce zešílet. Kavárna Centra současného umění (CAC) v litevském Vilniusu je takovým místem. Důvěrní znalci místních poměrů ji označují za “velmi bohémskou”, a skutečně na rozdíl od tradičně sterilních a předražených muzeálních občerstvení se atmosféra v kavárně CAC zdá navýsost…
Číst více...
reportáž
Ve stínu hrdinů
Ve stínu hrdinů
Alena Boika
Když jsem před někým řekla, že mám letět do Biškeku na Druhou mezinárodní výstavu současného umění, první otázka zněla „A kde to je?“ Vysvětlila jsem, že Biškek je hlavní město Kyrgyzstánu, načež se obličej naproti mně protáhl a já jsem musela doplnit, že to je ve Střední Asii v horách u jezera Issyk-Kul. Druhá otázka pak byla „Tam se něco děje?“ Tak se ale mohli ptát pouze lidé neznalí, neboť…
Číst více...
Knihy, multimédia a umělecká díla, která by Vás mohla zajímat Vstoupit do eshopu
Publikace o jednom z nejzajímavějších českých současných umělců, malíři a performerovi, Jiřím Surůvkovi. Celobarevná s...
Více informací...
99 EUR
120 USD
Limited edition of 10. Size 100 x 70 cm. Black print on durable white foil.
Více informací...
75 EUR
91 USD
Basement, 1995, silkscreen print, 40,5 x 27,5 cm
Více informací...
65 EUR
79 USD
Kniha o virtuálnách světech konzumu, politiky a médií rakouské umělkyně Susanne Schuda.
Více informací...
10 EUR
12 USD

Studio

Divus a jeho služby

Studio Divus navrhuje a vyvíjí již od roku 1991 ojedinělé návrhy projektů, prezentací nebo celých prezentačních cyklu všech druhů vizuálních materiálů. Realizujeme pro naše klienty kompletní řešení i jednotlivé kroky. Pro práci využíváme spojení nejmodernějších s klasickými technologiemi, což umožňuje širokou škálu řešení. Výsledkem naší práce jsou nejen produkční, tiskové a digitální projekty, od propagačního materiálu, plakátu, katalogu, knihy, přes návrhy a realizace plošné i prostorové prezentace v interiéru nebo exteriéru po digitální zpracování obrazu nebo publikování na internetu, ale realizujeme i digitální filmové projekty, včetně střihu, ozvučení, animace. Tyto technologie používáme i pro tvorbu webových stránek a interaktivních aplikací. Naší předností je ...

 

Citát dne. Vydavatel neručí za jakékoliv psychické i fyzické stavy, jenž mohou vzniknout po přečtení citátu.

Osvícení přichází vždycky pozdě.
KONTAKTY A INFORMACE PRO NÁVŠTĚVNÍKY Celé kontakty redakce

DIVUS
NOVÁ PERLA

Kyjov 36-37, 407 47 Krásná Lípa
Česká Republika

 

GALERIE
perla@divus.cz, +420 222 264 830, +420 606 606 425
otevřena od středy do neděle od 10:00 do 18:00
a na objednávku.

 

KAVÁRNA A KNIHKUPECTVÍ
shop@divus.cz, +420 222 264 830, +420 606 606 425
otevřena denně od 10:00 do 22:00
a na objednávku.

 

STUDO A TISKÁRNA
studio@divus.cz, +420 222 264 830, +420 602 269 888
otevřena od pondělí do pátku od 10:00 do 18:00

 

NAKLADATELSTVÍ DIVUS
Ivan Mečl, ivan@divus.cz, +420 602 269 888

 

ČASOPIS UMĚLEC
Palo Fabuš, umelec@divus.cz

DIVUS LONDÝN
Arch 8, Resolution Way, Deptford
London SE8 4NT, Velká Británie

news@divus.org.uk, +44 (0) 7526 902 082


 

DIVUS BERLÍN
berlin@divus.cz
 

DIVUS VÍDEŇ
wien@divus.cz
 

DIVUS MEXICO CITY
mexico@divus.cz
 

DIVUS BARCELONA
barcelona@divus.cz

DIVUS MOSKVA A MINSK
alena@divus.cz

NOVINY Z DIVUSU DO MAILU
Divus Stavíme pro tebe Národní galerii! Pojď do Kyjova u Krásné Lípy č.37.