Časopis Umělec 2011/2 >> Le Dernier Cri a černý penis v Marseille Přehled všech čísel
Le Dernier Cri  a černý penis v Marseille
Časopis Umělec
Ročník 2011, 2
6,50 EUR
8 USD
Zaslat tištěné číslo:
Objednat předplatné

Le Dernier Cri a černý penis v Marseille

Časopis Umělec 2011/2

01.02.2011

Ivan Mečl | comics | en cs de

To člověk neustále poslouchá, že by s ním chtěl někdo něco společně udělat, uspořádat, zorganizovat ale, že… sakra, co vlastně... nám se to, co děláte, tak líbí, ale u nás by to mohlo někoho naštvat. Je sice pravda, že občas z nějaké té instituce nebo institutu někoho vyhodí, protože uspořádal něco s Divusem, ale když oni byli vlastně hrozně sebedestruktivní… Vlastně potřebovali trpět a jen si ověřit, že se tak skutečně stane.
Ivan Mečl


„Já vám přivezu opravdu pořádnej francouzskej komiks a ne to, co se tady předvádí na festivalech — Le Dernier Cri z Marseille. Slyšeli jste o nich někdy?“ byla moje nabídka na konci roku 2009. „Ano, ano, chceme, ty divnej fousáči“, křičely děti z francouzského institutu, „něco opravdu pořádného! Už nechceme mainstrým!“.
Le Dernier Cri ale není jen o pár komiksech. Je to halda knih mnohdy ručně tištěných autory samotnými s tiskařskou asistencí Pakita nebo jeho kolegů, vydaná za více než deset let.
„To mi ale musíte dát ňáký prachy, abych tam za nima zajel a všechno to dobře vybral.“ „Ano, ano! Jeď, rychle“, křičely zase děti z institutu, aby měly utrpení brzo za sebou. A tak jsem se vydal autem po okreskách do Marseille, abych ušetřil a mohl přivézt rovnou velkou výstavu a k ní hodně knih.

Mezi Prahou a Marseille postupně vzniklo v posledním desetiletí několik set kruhových objezdů. Byly postaveny, aby odradily krasojezdce, jako jsem já, a ti se zase rychle se zamotanou hlavou vrátili na hnusodálnici.

Marseille je upadající přístavní megapole obydlená především obyvateli semitského vzhledu, z nichž většina si myslí, že jsou Francouzi. Hrstka původních Francouzofrancouzů se vystrašeně tísní kolem přístavní laguny — poslední bašty bílé buržoazie ve městě — kde každé léto čekají, až se rozrostou o skupinky turistů, aby se s nimi vydali do ulic.
Je také jedním z měst označených takzvaným „černým penisem“ za ztracené město. Mezinárodní měnový fond tak neoficiálně cejchuje města určená k ponechání svému osudu. V Marseille jde o kancelářskou věž Zaha Hadid z roku 2007, pojmenovanou po její architektce.Černá dominanta uprostřed města je vidět z přistávajícího letadla, a pro ekonoma, bankéře, manažera nebo podnikatele je majákem, který varuje: „Tady neinvestuj, toto město jsme obětovali bohům zmaru. Potřes si třeba rukama s místními zatracenci, slib jim co chceš a radši už se sem nevracej.“ Bohové ekonomického zmaru přijímají tyto oběti a nedotýkají se na oplátku měst vybraných k prosperitě, naopak v nich akumulují neúspěšné a neflexibilní občany s nedostatky inovativního myšlení. Stavba černého penisu většinou začíná jako projekt revitalizace skomírajícího regionu formou investic do nového kancelářského komplexu ze strukturálních fondů EU, MMF nebo jiných neprůhledných a komplexních finančních zdrojů. Pokud ale v centru města začne růst temná výšková budova, pro zasvěcené to znamená vzít nohy na ramena. Taková kancelářská věž vznikla například v sedmdesátých letech minulého století v Bělehradě a stačilo jen patnáct let, aby se její stigma projevilo. Černá Beogradjanka byla od roku 1974 chloubou Jugoslávie a dlouho nejvyšší budovou na Balkáně. Málokdo tehdy tušil její pravý význam.
Právě proto je nyní už v Marseille víc malých špinavých, olejem páchnoucích opraven automobilů bez opravujících se automobilů, než všech různých restaurací dohromady. Nad městem se vedle „černého penisu“ ještě tyčí několik betonových mostů, které s městem vlastně ani nijak nesouvisí. Velký, kdysi možná rušný, mezinárodní přístav, blokuje celému městu přístup k moři a dnes je proměněn v pustý přívoz do Afriky. Marseille se stala díky svému nevyhnutelnému osudu jedním z nejúžasnějších míst na světě.

Ve zkrachovalé továrně na cigarety tam má své nakladatelství a malou sítotiskovou manufakturu ďábelsky vyhlížející umělec a hudebník Pakito Bolino. Svou image přizpůsobil své pověsti. S lidmi, které považuje za povýšené ignoranty, se odmítá bavit, ty, co kopírují jeho manufakturní projekt, jako je například berlínský Bonogut, veřejně proklíná, online z něho dostanete úhrnem tři věty za rok — ty jsou součtem slov „yes“, „no“, „let’s do it“ a „let’s fuck it“. Od roku 1997 kolem sebe nashromáždil většinu světových nepublikovatelných nebo z finančních důvodů nepublikujících autorů komiksů, kreseb, koláží a různých dalo by se říci „současných umělců“. Ve své dílně jim na vlastní náklady vytiskl a vydal jejich nepřijatelné příběhy, série, ilustrované teorie nebo je zařadil do některé ze svých rozsáhlých kompilací nazvaných Hôpital Brut (Brutální nemocnice). I jeho zásluhou se mnozí z nich stali slavnými umělci a hranice toho, co se dá vydat (a prodat) se zas posunula o kus dál, blíž k peklu. Pakito sám se ale moc nezměnil. Žije ve svém malém domku uprostřed té chudší Marseille, jí pečená žebra a své hosty ubytovává v temné kobce bez oken vedle garáže, která je částečně i knihovnou.
Před odjezdem s autem plným knih a grafických listů mne Pakito odradil od zpáteční cesty přes Švýcarsko, kde policie již několikrát zabavila vracejícím se kupcům a přátelům závadné knihy, které si u něho vybrali. Někteří se o ně tahají se švýcarskými úřady dodnes.

Než jsem dorazil zpátky, někdo z dospělých francouzských instituciánů se podíval na stránky Le Dernier Cri a výstavu v instituční budově zakázal. Nakonec sice mohla být symbolicky zahájena v instituční kavárně, ale výstava samotná se konala v opuštěném sklepě pod rozpadající se uměleckou továrnou, odkud jsme rychle vyházeli naplaveniny z povodní, tesknící opuštěné umění a ruiny uměleckého provozu, spálili nalezené hnijící mrtvoly selhavších kurátorů i zneužitých umělců a natahali jen potřebné osvětlení proti všem bezpečnostním předpisům, aby zabíjelo na vzdálenost třiceti centimetrů. Francouzský prezident ani ředitel pobočky jeho kultury v Čechách nepřišli. Ty děti už u nich ale pracovat nemohou. Dětská práce je už zakázaná. A taky ty děti přece nemají rozum.






Komentáře

Článek zatím nikdo nekomentoval

Vložit nový komentář

Doporučené články

MIKROB MIKROB
"Sto třicet kilo tuku, svalů, mozku a čisté síly na současné srbské umělecké scéně soustředěných do 175 cm vysokého, 44 let starého těla. Jeho majitel je známý pod množstvím jmen, včetně pojmenování Bambus, Mexikán, Ženich, Sráč, ale nejčastěji je známý jako hrdina všech ztroskotanců, bojovník za práva bezdomovců, lidový umělec, bavič maloměšťáků, domácí anarchista, sběratel desek, milovník…
Kulturní tunel II Kulturní tunel II
V minulém čísle jsme se začali zabývat tím, kam se poděly miliony korun z jednoho z nejbohatších kulturních fondů - Českého fondu výtvarných umění během jeho přeměny v Nadaci ČFU, která proběhla ze zákona na konci roku 1994, a jak to, že současní členové správní rady nadace nad tím jen kroutí hlavami, zatímco výtvarnou obec to ani trochu nezajímá.
Zkažený / Rozhovor s Jimem Hollandsem Zkažený / Rozhovor s Jimem Hollandsem
„Musíš člověku třikrát potřást rukou a přitom mu upřeně hledět do očí. To je způsob, jak si s jistotou zapamatovat jméno. Takhle jsem si postupně pamatoval jménem pět tisíc lidí, kteří kdy přišli do Horse Hospital radil mi naposledy Jim Hollands, autor experimentálních filmů, hudebník a kurátor. Dětství prožil v těžké sociální situaci a často žil na ulici. Živil se také jako dětský prostitut a…
Magda Tóthová Magda Tóthová
Práce Magdy Tóthové zpracovávají moderní utopie, sociální projekty a jejich ztroskotání s pomocí výpůjček z pohádek, bájí a science fiction. Probírají osobní i společenské otázky nebo témata soukromého a politického rázu. Personifikace je dominantním stylovým prostředkem všudypřítomné společenské kritiky a hlavní metodou užívání normotvorných prvků. Například v práci „The Decision” („Rozhodnutí“)…
ArtLeaks
27.07.2014 19:39
Kam dál?
Albánie
Červená, žlutá a modrá uprostřed ničeho
Červená, žlutá a modrá uprostřed ničeho
Jiří Ptáček
I Na plakátě ve vestibulu velkého tiranského hotelu, kde jsme se nakonec neubytovali, nás jakási turistická kancelář lákala sloganem “Albánie: poslední tajemství”. Oslovilo nás to, přestože jsme vůbec nechtěli poznávat pamětihodnosti, co přestály řádění Envera Hodži, ale pouze zjistit, co to znamená Tiranské bienále 2. Před dvěma lety se uskutečnilo poprvé a jeho patron Gian Carlo Politi se…
Číst více...
sympózium
Hrobařské Laboratorium / Konceptuální sympozium ve Vyšných Ružbachoch
Hrobařské Laboratorium / Konceptuální sympozium ve Vyšných Ružbachoch
Jiří Surůvka
Výtvarné sympozium, které pořádal spolek C+Sart tentokrát ve spolupráci s obcí Vyšné Ružbachy a Muzeem V. Löfflera v Košicích, probíhá ve dvouletých intervalech již počtvrté. Předtím bylo v Prešově (92), Vysokých Tatrách (94) a Košicích (96). Cílem kurátorů Vlado Beskida (SK) a Harma Luxe (CH) bylo v širším rámci navázat komunikaci umělců ze středoevropského prostoru (byli pozváni dva Češi, jeden…
Číst více...
reportáž
Ve stínu hrdinů
Ve stínu hrdinů
Alena Boika
Když jsem před někým řekla, že mám letět do Biškeku na Druhou mezinárodní výstavu současného umění, první otázka zněla „A kde to je?“ Vysvětlila jsem, že Biškek je hlavní město Kyrgyzstánu, načež se obličej naproti mně protáhl a já jsem musela doplnit, že to je ve Střední Asii v horách u jezera Issyk-Kul. Druhá otázka pak byla „Tam se něco děje?“ Tak se ale mohli ptát pouze lidé neznalí, neboť…
Číst více...
svaly
Dobrodružství svaloviny
Dobrodružství svaloviny
Jan Suk
"Místo vykládání potřebujeme umění milovat. Susan Sontag Před dvěma lety jsem v lublaňské galerii uviděl fotografii, záznam z performance jednoho balkánského umělce (jehož jméno jsem už dávno zapomněl), na které umělec vzpírá a posiluje. Kontrast jeho svalnatého těla zasazeného do intelektuálního kontextu galerie mne nesmírně nadchl. V tu dobu jsem zrovna četl knihu Magic of the State od…
Číst více...
Knihy, multimédia a umělecká díla, která by Vás mohla zajímat Vstoupit do eshopu
Limited edition of large posters printed on gloss coated paper for Mike Diana's exhibition in London. Size 100 x 70 cm.
Více informací...
10 EUR
12 USD
New book of horror, fun, unexpected adventure and disaster by Mike Diana. Official release date is March 17 2017. More than 112...
Více informací...
31 EUR
37 USD
1999, 21.5 x 28 cm, screen print on paper
Více informací...
95 EUR
114 USD
Velká kniha sebraných prací. Komiksy, kresby a malby poprvé pohromadě. Dva díly (LIVE a DIE) v kartonové krabici s potiskem....
Více informací...
55 EUR
66 USD

Studio

Divus a jeho služby

Studio Divus navrhuje a vyvíjí již od roku 1991 ojedinělé návrhy projektů, prezentací nebo celých prezentačních cyklu všech druhů vizuálních materiálů. Realizujeme pro naše klienty kompletní řešení i jednotlivé kroky. Pro práci využíváme spojení nejmodernějších s klasickými technologiemi, což umožňuje širokou škálu řešení. Výsledkem naší práce jsou nejen produkční, tiskové a digitální projekty, od propagačního materiálu, plakátu, katalogu, knihy, přes návrhy a realizace plošné i prostorové prezentace v interiéru nebo exteriéru po digitální zpracování obrazu nebo publikování na internetu, ale realizujeme i digitální filmové projekty, včetně střihu, ozvučení, animace. Tyto technologie používáme i pro tvorbu webových stránek a interaktivních aplikací. Naší předností je ...

 

Citát dne. Vydavatel neručí za jakékoliv psychické i fyzické stavy, jenž mohou vzniknout po přečtení citátu.

Osvícení přichází vždycky pozdě.
KONTAKTY A INFORMACE PRO NÁVŠTĚVNÍKY Celé kontakty redakce

DIVUS PERLA
Areál bývalé papírny
Nádražní 101
252 46 Vrané nad Vltavou

 

Galerie a kavárna tevřena od středy do neděle od 11:00 do 22:00
a na objednávku na shop@divus.cz, +420 606 606 425

 

 

Divus Perla
Gábina Náhlíková, gabina@divus.cz, +420 604 254 994


Nakladatelství Divus
Ivan Mečl, ivan@divus.cz, +420 602 269 888


Studio Divus
Helena Jiráková. studio@divus.cz


Časopis Umělec
Palo Fabuš, umelec@divus.cz

 

Kavárna Perla
Lucie Palečková, shop@divus.cz, +420 606 606 425
 

DIVUS LONDÝN
Arch 8, Resolution Way, Deptford
London SE8 4NT, Velká Británie

news@divus.org.uk, +44 (0) 7526 902 082

 

Otevřeno od středy do soboty mezi 12:00 a 18:00.
 

DIVUS BERLÍN
Potsdamer Str. 161, 10783 Berlin, Německo
berlin@divus.cz, +49 (0)151 2908 8150

 

Otevřeno od středy do neděle mezi 13:00 a 19:00.

 

DIVUS VÍDEŇ
wien@divus.cz

DIVUS MEXICO CITY
mexico@divus.cz

DIVUS BARCELONA
barcelona@divus.cz
DIVUS MOSKVA A MINSK
alena@divus.cz

NOVINY Z DIVUSU DO MAILU
Divus Stavíme pro tebe Národní galerii! Pojď do Vraného nad Vltavou, Nádražní 101.