Časopis Umělec 1999/7 >> Skok do mlhy z trampolíny / (Job Koelewijn, Olafur Eliasson a zvláštní efekty) Přehled všech čísel
Skok do mlhy z trampolíny / (Job Koelewijn, Olafur Eliasson a zvláštní efekty)
Časopis Umělec
Ročník 1999, 7
2,50 EUR
3 USD
Zaslat tištěné číslo:
Objednat předplatné

Skok do mlhy z trampolíny / (Job Koelewijn, Olafur Eliasson a zvláštní efekty)

Časopis Umělec 1999/7

01.07.1999

Miloš Vojtěchovský | výstava | en cs

Uprostřed kopule vysoké haly bývalé pošty ve středu Berlína byl uvázán na dlouhé šňůře obyčejný stolní ventilátor a lidé stojící kolem stěn upřeně a trochu zneklidněně pozorovali nevyzpytatelný krouživý pohyb míhajícího se přístroje. Ventilátor se osvobodil od země a zároveń se stal bezmocnou obětí své původní funkce. Elektrický mechanismus určený k simulaci povětří v interiéru se pod rukama Olafura Eliassona změnil v “živý” létající objekt, trochu zábavný a pro nás neopeřence (jako všechno, co poletuje) okouzlující. Zdál se i trochu zlověstný, jakožto potencionální smrtící sečná zbraň, ovládající centrum a odkazující nás diváky z dosahu svého teritoria. Pohyb kroužícího instrumentu by se dal patrně přirovnat k algoritmům náhodných atraktorů, objevených výzkumníky kvantové fyziky. Nevím, co všechno bylo v umělcově záměru, ale jednoduchý způsob, jakým zde použil interakci prostředí, objektu a symbolického odkazu střetu techniky a přírodních zákonů se mi v mysli spojil s úplně jinou zvukovou elementární kapací instalací Terry Foxe, na uplně jiné berlínské výstavě v jiném roce. Všechno ostatní berlínské z té doby se mi jen s obtížemi doluje z paměti, podobně jako se vám někdy vryje do paměti pohyb, okamžik z filmu, i když děj a tváře herců se rozplynuly dávno v zapomnění. Zapomněl jsem totiž kupodivu všechny ty multimediální instlace blikající, digitální, pohybující se, hlučící, infantilní a obsesivně žádající o pozornost, monumentální sochy a pseudoobyčejné hebefrenní stroje, ale zešílevší satelit poštovního ventilátoru, míhající se bezprizorně vzduchem prosvětlené otřískané místností mi v křivkách sviští dosud v hlavě.
Jiný obraz, na který moje CNS nějakým záhadným impulsem chemicky zareagovala, je pohled, který jsem mohl několikrát na zlomek vteřiny vrhnout do temného podkroví kolem kruhového otvoru vyříznutého ve stropu. Job Koelewijn totiž nechal strop snížit asi na 2 a půl metru, postavil na podlahu galerie De Appel kulatou zelenou trampolínu a po několika težkopádných skocích bylo možno dosáhnout zvědavýma očima těsně nad okraj sníženého stropu. Nebylo tam v přítmí skoro nic, mimo trochy hlíny a vlhkosti. Toto nic však galerijního skokana potěšilo, a když sestoupil z trampolíny, oddychnul si, protože umělec odolal pokušení nastražit v horním prostoru nějaké hlubokomyslnosti, finty a kulišárny. Leželo tam jen něco dojemně obyčejného, co se nepozorovaně v postupující civilizaci patrně promění v luxusní zboží. Mimo to jsem se musel, chtě nechtě na okamžik zbavit lenosti a překonat vlastní silou gravitaci, abych mohl spatřit, co mi bylo upřeno jako snadná kořist. Instalace se jmenuje celkem případně “Skok”.
Job Koelewijn (1962 - Spankerburg Holandsko) a Olafur Eliasson (1967, Island, studia v Dánsku) vystavovali v létě společně v amsterdamské galerii De Appel a jejich instalace se navzájem prolínaly ve vzácné harmonii. Oba zastupují směr současného umění, vyznačující se poměrnou umírněností, zábývají se procesy, spíš než stavem, nebo komentářem. Oba vyšli z kulturního kontextu malých severevropských národů a protestanská uměřenost, humor a smysl pro měřítko se projevily už v Koelewijnově studentské akci z roku 1992. Tehdy provedl happening Čištění Rietveldova Pavilonu v Amsterdamském parku. Od rána do večera se věnovala skupinka žen, vybavených košťaty, mýdlem a rejžáky a oblečených v tradičních holandských krojích, pocházející z Koelewijnovy rodné vesnice, důkladnému pucování kultovní stavby evropského funkcionalismu a modernismu. Tak se spojily v symbolickém představení osobního a skupinového gesta dvě koncepce, kde etika, krása a účelnost jsou pojímány jako jedna všeobecná ctnost, ještě nerozleptaná skepticismem a trhem: tradiční hodnoty holandského venkova a kulturní utopie začátku století. Ve stejné době vznikla fotografie zachycující Koelewijna při cestě lesem: je zde vybaven zrcadlovou krychlí nasazenou na hlavě a okolní míjející svět se metaforicky a doslovně odráží v umělcově hlavě a helma mu brání zároveň ve výhledu. Z doby, kdy se přestěhoval do New Yorku a stal se známým, pochází zase jeho pouliční autoportrét. Na chodníku pod mrakodrapy balancuje nahnutou věž na sebe naskládaných skleněných krabic.
Věnuje-li se Koelewijn přece jen etickým nebo alespoň společenským otázkám, má Eliasson blíž ke možnostem krajinomalby, průniku přírody, fyziky a techniky a hře s anarchii živlů. Na bienale v Sao Paulu v roce 1997 (Eroze) nechal samospádem pomalu vyprázdnit velkou nádrž s vodou a proudící živel, než zmizel v kanalizaci, si hledal cestu morfologií městské krajiny. V dánské Luisianě ve stejném roce pro změnu využil efekt průvanu a 18 silných ventilátorů připevněných k úzkému průchodu způsobilo podivné chování návštěvníků: čím blíž k jeho Your Windless Arrangement, tím se jejich postavy jemně nakláněly, buď dopředu, nebo dozadu, podle toho odkud vítr vál.
Instalace v De Appel byly pojaty jako doplňky prostoru celé budovy a překvapivě korespondovaly s možnostmi, které stavba nabízí. Velký sud na terase naplněný vodou (Black Hole - O. Eliasson) a propojený s dolní místností sloužil jako vodovodní systém pro dva vzájemné efekty: pumpa pod dnem sudu v intervalech vytvářela fascinující vodní vír, vzduchový sloupec doprovázený srkavým zvukem kamsi mizející vody. Voda pak byla rozprašována v dolní místnosti v jemnou mlhu, kterou bylo možné se procházet a ve slunečním světle se zde míhaly jemné barvy duhy. Vedlejší místnost Eliasson vybavil stěnou (Room for all Colours, 1999) pomalu se rozsvěcujících a zhasínajících modrých, žlutých a červených světel. Zdi z počáteční tmy střídaly základní barvy a když svítily všechny žárovky najednou, vznikla překvapivě v místnosti iluze denního světla. Koelewijn představil svoji současnou tvorbu několika autonomními pracemi: Farewell Spakenburg (malba mýdlem na stěnu - 1999), Bodywarmers - 14 pracovních vest s walkmany v kapsách recitujícími mumlavě báseň od Roberta Frosta (1999) a náhrobním kamenem z dětského pudru (Marsman..., tot ziens), což je materiál, který jej patrně vynesl do povědomí mezinárodní scény. V Benátkách například pokryl pudrem jednu ze stěn výstavního prostoru a stačilo by fouknout...
Oba umělce spojuje fascinace křehkostí a transformací hmoty a tvaru, jeho snadnou dematerializací, sublimací či přeměnou skupenství. Příznak ústupu od preferencí hmotnosti a stability, předznamenaný kdysi například Buckemisterem Fullerem, Jamesem Turellem, Walterem De Maria, v teorii Italem Calvinem, nebo Franciscem Varelou probleskuje v efemérních dějích, incenovaných a simulovaných Eliassonem a Koelewijnem. Rozhraní mezi lidským, přírodním a technickým se zde rozplývá v nejistotě, ale způsob jakým je tato zcela exaktní a přirozená nejistota o povaze jevů podána, mluví o tom, že oba dva jsou si celkem jistí, co, proč a jakým způsobem dělají a nic není potřeba ukrývat za uměleckou mystifikaci. Snad proto jejich „special effects” uvíznou snadno v paměti.

Job Koelewijn a Olafur Eliasson
De Appel, Amsterdam, červen - srpen 1999

Na podzim vyjde Eliassonova monografie vydaná De Appel a Galerie fur Zeitgenossische Kunst v Lipsku. Monografie o Koelewijnovi vyšla v sérii New Dutch Sculptors.





Komentáře

Článek zatím nikdo nekomentoval

Vložit nový komentář

Doporučené články

Obsah 2016/1 Obsah 2016/1
Obsah nového čísla.
Kulturní tunel II Kulturní tunel II
V minulém čísle jsme se začali zabývat tím, kam se poděly miliony korun z jednoho z nejbohatších kulturních fondů - Českého fondu výtvarných umění během jeho přeměny v Nadaci ČFU, která proběhla ze zákona na konci roku 1994, a jak to, že současní členové správní rady nadace nad tím jen kroutí hlavami, zatímco výtvarnou obec to ani trochu nezajímá.
Magda Tóthová Magda Tóthová
Práce Magdy Tóthové zpracovávají moderní utopie, sociální projekty a jejich ztroskotání s pomocí výpůjček z pohádek, bájí a science fiction. Probírají osobní i společenské otázky nebo témata soukromého a politického rázu. Personifikace je dominantním stylovým prostředkem všudypřítomné společenské kritiky a hlavní metodou užívání normotvorných prvků. Například v práci „The Decision” („Rozhodnutí“)…
No Future For Censorship No Future For Censorship
Author dreaming of a future without censorship we have never got rid of. It seems, that people don‘t care while it grows stronger again.
04.02.2020 10:17
Kam dál?
jinde - archeologie
S.d.Ch, solitéři a kultura okraje  (generace narozená kolem roku 1970)
S.d.Ch, solitéři a kultura okraje (generace narozená kolem roku 1970)
Josef Jindrák
Kdo je S.d.Ch? Osoba mnoha zájmů, aktivní v několika oblastech. V literatuře, divadle, hudbě, svými komiksy a kolážemi i ve výtvarném umění. Především je to básník a dramatik. Svou povahou a rozhodnutím solitér. Jeho tvorba se neprotíná s aktuálními trendy. Vždy staví do popředí osobní výpověď, která však může mít i velmi složitou vnitřní strukturu. Je příjemné, že je to normální člověk a…
Číst více...
jinde - poezie
THC Review a zavržená minulost
THC Review a zavržená minulost
Ivan Mečl
My jsme pátá světová strana! Pítr Dragota a Viki Shock, Fragmenty geniality, květen a červen 1997 Viki vlastně přišel, aby mi ukázal kresby a koláže. Jen jako doplněk mi dal k nahlédnutí samizdatové THC Review z konce devadesátých let. Když mne zaujalo, vyděsil se a řekl, že tahle tvorba je uzavřenou kapitolou, ke které se nechce vracet. Kresby z barů, občerstvoven a hospod jsme se ihned…
Číst více...
cena
To hen kai pán / (Laureát ceny Jindřicha Chalupeckého 1998 Jiří Černický)
To hen kai pán / (Laureát ceny Jindřicha Chalupeckého 1998 Jiří Černický)
„Mluví-li se v našich dobách o umění, obvykle se mluví o jeho umístění v subjektivitě nebo objektivitě, o tom, jak vyjadřuje život, anebo o tom, jak životu pomáhá. Pomíjí se při tom, že jde o ten zvláštní druh konání v subjektivitě a ten zvláštní druh konání v objektivitě, jež je právě uměním a ničím jiným. Snad se to pokládá za příliš samozřejmé, snad za málo významné. Ale to je právě to…
Číst více...
birthing pains
Kdo se bojí mateřství?
Kdo se bojí mateřství?
Zuzana Štefková
Zmnožení definic „matky“ je zároveň místem zesíleného útlaku a potenciálního osvobození.1 Carol Stabile Psal se rok 2003 a v houštinách lesa Lapák na Kladně postávala u cesty žena v pokročilém stádiu těhotenství. V rámci výstavy Umělci v lese mohli kolemjdoucí zahlédnout záblesk jejího klenutého břicha, které v exhibicionistickém gestu odhalovala speciálně pro ně. Právě tahle performance Lenky…
Číst více...
Knihy, multimédia a umělecká díla, která by Vás mohla zajímat Vstoupit do eshopu
From series of rare photographs never released before year 2012. Signed and numbered Edition. Photography on 1cm high white...
Více informací...
220 EUR
262 USD
Francouzská fotografka Christine Petit, která žije v Berlíně, experimentuje se stíny a svým tělem, nejčastěji na černobílé...
Více informací...
6 EUR
7 USD
Předmluva, , to jsou slova, která se píšou vždycky na úplném začátku knížky. Před mluvením - nebo vlastně před tím, co je...
Více informací...
10,06 EUR
12 USD

Studio

Divus a jeho služby

Studio Divus navrhuje a vyvíjí již od roku 1991 ojedinělé návrhy projektů, prezentací nebo celých prezentačních cyklu všech druhů vizuálních materiálů. Realizujeme pro naše klienty kompletní řešení i jednotlivé kroky. Pro práci využíváme spojení nejmodernějších s klasickými technologiemi, což umožňuje širokou škálu řešení. Výsledkem naší práce jsou nejen produkční, tiskové a digitální projekty, od propagačního materiálu, plakátu, katalogu, knihy, přes návrhy a realizace plošné i prostorové prezentace v interiéru nebo exteriéru po digitální zpracování obrazu nebo publikování na internetu, ale realizujeme i digitální filmové projekty, včetně střihu, ozvučení, animace. Tyto technologie používáme i pro tvorbu webových stránek a interaktivních aplikací. Naší předností je ...

 

Citát dne. Vydavatel neručí za jakékoliv psychické i fyzické stavy, jenž mohou vzniknout po přečtení citátu.

Osvícení přichází vždycky pozdě.
KONTAKTY A INFORMACE PRO NÁVŠTĚVNÍKY Celé kontakty redakce

DIVUS
NOVÁ PERLA

Kyjov 36-37, 407 47 Krásná Lípa
Česká Republika

 

GALERIE
perla@divus.cz, +420 222 264 830, +420 606 606 425
otevřena od středy do neděle od 10:00 do 18:00
a na objednávku.

 

KAVÁRNA A KNIHKUPECTVÍ
shop@divus.cz, +420 222 264 830, +420 606 606 425
otevřena denně od 10:00 do 22:00
a na objednávku.

 

STUDO A TISKÁRNA
studio@divus.cz, +420 222 264 830, +420 602 269 888
otevřena od pondělí do pátku od 10:00 do 18:00

 

NAKLADATELSTVÍ DIVUS
Ivan Mečl, ivan@divus.cz, +420 602 269 888

 

ČASOPIS UMĚLEC
Palo Fabuš, umelec@divus.cz

DIVUS LONDÝN
Arch 8, Resolution Way, Deptford
London SE8 4NT, Velká Británie

news@divus.org.uk, +44 (0) 7526 902 082


 

DIVUS BERLÍN
berlin@divus.cz
 

DIVUS VÍDEŇ
wien@divus.cz
 

DIVUS MEXICO CITY
mexico@divus.cz
 

DIVUS BARCELONA
barcelona@divus.cz

DIVUS MOSKVA A MINSK
alena@divus.cz

NOVINY Z DIVUSU DO MAILU
Divus Stavíme pro tebe Národní galerii! Pojď do Kyjova u Krásné Lípy č.37.