Časopis Umělec 2005/3 >> Kosalka: snědený psem Přehled všech čísel
Kosalka: snědený psem
Časopis Umělec
Ročník 2005, 3
6,50 EUR
Zaslat tištěné číslo:
Objednat předplatné

Kosalka: snědený psem

Časopis Umělec 2005/3

01.03.2005

William Hollister | polsko | en cs de es

Poté co v Polsku pominul sovětský vliv, přišlo v devadesátých letech volné uskupení výtvarníků jménem Le-gendary Luxus s uměleckými postoji, jež se radikálně lišily od těch, které tehdejší kritika označovala za avantgardu polského konceptuálního umění. Namísto nevýrazných, vážných, bílo-černých gestických maleb zavalilo na svých výstavách (1991– 1997) polské galerie směsicemi objektů, plastik a nápadů, které jako by měly vytrysknout právě v poslední dekádě století. Mezi členy skupiny byl i Jerzy Kosalka (1951).

I samostatně pokračuje Kosalka ve vytváření ironizujících komerční ploch, jeho tvorba je však stále kultivovanější. Jeho objekty na první pohled odráží polské nadšení z komerční kultury v devadesátých letech. Kritická reflexe místa, kde žije, však posunuje jeho tvorbu jinam.
Před otevřením loňské výstavy ve wroclawské galerii BWA Kosalka veřejně slíbil, že během vernisáže dojde ke zmizení. Se vší mediální elegancí dával tušit cosi velkolepého: kouzelnické vystoupení, jež si nemělo zadat s výkony amerického pop-mága Davida Copperfielda. Dychtivý dav lákaly do galerie tři kontrabasy. Paparazziové v galerijním atriu napjatě očekávali, co se bude dít.
Po tomto mediálním entreé Kosalka nakonec jenom vklouzl za sametovou záclonu. Ani to ne. „Záclona“ byla totiž jenom kus zeleného hadru, který kurátoři pověsili před schodiště do administrativního traktu galerie. A tak z velkého čarování nebylo nic.
Toto vystoupení je pro Kosalkův styl a vtip příznačné. Staví vedle sebe „mega akci měsíce“ a tep současného umění ve Wroclavi, ve městě, které chce být velké a světové, ale je chyceno v pařátech developerských projektů Eurozóny.
Vlastně už dvacet let vychází Kosalka z podobného modelu. Začíná u velkolepých nápadů spojených s věcmi, událostmi či lidmi, kterých si polská kulturní historie velmi cení. Svým provedením jsou ale nakonec nesmírně malé a chudé a často mají komický rozměr. Kurátor BWA Pawel Jarodzki ospravedlňuje toto gesto v katalogu z roku 2004 takto: „Kosalkova svébytnost je v tom, že klíč k jeho tvořivosti snědl malý pes. Ten vořech utekl a my ho teď všichni hledáme.“ Na svých posledních výstavách Kosalka rozestavil dalekohledy namířené na malé ostrůvky na galerijních podlažích. Když přiložíte oko k čočce, uvidíte miniaturní objekty. V některých zahlédnete i Kosalku.
Kosalkova jedinečnost snad spočívá v tom, že jeho ustavičné zacílení na rodné Polsko je vždycky hravé. Nečekanou ironií a jízlivým vtipem napadá ustálené kulturní idiomy. Plán bitvy o Klobuck (realizovaný poprvé už v roce 1986) připomněl polské trauma z druhé světové války. Je ovšem vyhotoven na balicím papíru s dvojbarevným vzorem, který se vyráběl za komunismu a těšil všeobecné oblibě. Plán bitvy, kterou znají všichni Poláci ze školy a z poezie Wladislawa Broniewského, pro názornost doplňuje popisek, že „červená“, to jsme „my“, a „zelení“ jsou „oni“.
Novější plastika Němci už jsou tady (2003) je pro změnu vtipnou kritikou přetrvávajícího strachu Poláků z Němců. Město Wroclaw, které Hitler považoval za „Festung“ (pevnost), bylo na sklonku války hodně poničeno sovětskými jednotkami. Přeživší obyvatelé města, jež se původně jmenovalo Breslau, museli přesídlit do Německa. Vojáci Wehrmachtu, kteří zde složili zbraně, byli deportováni do sovětských gulagů. Současné polské obyvatelstvo města tak tvoří potomci lidí, kteří sem byli přesunuti z území dnešní Ukrajiny a z jiných míst, která dříve patřila k východní části Polska. A na paměť znovuzískání země zde byla vztyčena ohromná mohyla – hned vedle „Jahrhunderts Halle“ z roku 1913, ponurého, betonového stadionu, kde podobně jako v Norimberku probíhaly nacistické přehlídky. Kosalkova verze pomníku je miniaturní: prťaví němečtí vojáci lezou po polské mohyle.
Všudypřítomné Kosalkovo téma je nejslavnější americká limonáda. Její ohromné logo svádí ke čtení „Coca-Cola“. Jenže při bližším ohledání zjistíme, že jde o jméno autora. V jedné instalaci pak stály hned vedle loga dvě lahve nápoje na soklech. První sokl, závěs za ním a viněta na láhvi byly červené. U druhé bylo vše vyvedeno v zelené barvě, protože šlo o kolu s příchutí máty. Instalace byla něčím mezi reklamou a výzdobou tribun z doby totalitního režimu.
Umělec se s tímto komerčním, popartovým stylem prosadil. Navázal na něj projekty, které souvisejí s tepelnou elektrárnou Kogeneracja Co. Tato společnost podporuje některé Kosalkovy výstavy a stala se víc než jenom součástí umělcova pop-wonderlandu. A tak vedle modelu tepelné elektrárny, když sponzorovala katalog Zespol Elektrocieplowni Wroclawskich – Kogeneracja s.a. (2002), vznikla ještě jiná, neptunovská instalace: keramický lavór se špinavou loužičkou vody zblízka osvětlenou lampou – Instalacja wodno-elektrycna (1993). Tato instalace je v lecčems ústředním motivem posledních Kosalkových výstav. Lavór bývá umístěn vedle pisoáru a dotahuje to, co Duchamp jenom naznačil.
„Neúnavný stavitel nejapných konstruktů“ Kosalka si pohrává s polskou národní a provinční kulturou. Například s Dámou s hranostajem Leonarda Da Vinciho, která je klenotem galerie v Krakově. O Polsku se často mluví jako o zemi, jejíž kultura osciluje mezi Krakovem, starobylým polským městem (dříve hlavním), a moderní, přestavěnou Varšavou. Kosalkova Wroclaw ovšem není ani jedno. Wroclaw jenom je, je podivuhodným dějinným palimpsestem na bývalém prusko-slezském území. Kosalka proto vytváří Dámu bez hranostaje. V duchu Duchampovy Mony Lisy zde máme slavný krakovský obraz, ale chlupaté zvíře chybí a v plátně po něm zbyla jenom díra. Nezmizelo ovšem úplně, najdeme ho vycpané, jak sedí na levém horním rohu obrazu. Odtud se na diváka tváří stejně chladně a nezúčastněně jako původní hranostaj z Leonardova plátna.
Kosalka, který je obdivovatelem dada, umístil před reprodukci Duchampovy Mony Lisy s knírkem ještě květovaný ručník a poličku se strojkem a štětkou na holení. Tento objekt i zmiňovaný pisoár patří k cyklu Pardon, Marceli (1995). Jolanta Cieselska píše o členech hnutí Luxus v katalogu z roku 1997, že jsou „drzí, popoví a šokující“ a silně – byť skrytě – ironičtí. Místo toho, aby šli do politiky, či dumali nad traumatem spojeným se čtyřicetiletou sovětskou okupací země, se chytili nedostatků aktuální každodenní skutečnosti, aby zobrazili a zároveň potvrdili „ironickou polskou mutaci amerického snu; světa dominovaného konzumem, zábavou, prosperitou a demokracií.“
Z impéria panenek Barbie svých hedonistických přátel v hnutí Luxus a jeho nadnárodních sponzorů Kosalka vystoupil samostatnou výstavou Skromně, žádný Luxus. Přesto navázal na komerčně ironickou tradici skupiny. Avšak v jeho tvorbě jsou – a vždy byly – přítomny jemnější momenty. Něco může napovědět Kosalkovo zázemí. Klíčové jsou zejména dvě figury z blízkého okolí: malíř Andrej Urbanowicz a spisovatel Henryk Waniek. Urbanowicz maluje ve spirituálním a jemném stylu. Rovněž Waniek, výtvarník a spisovatel, je na hony vzdálen komerčnímu vábení. Jeho umělecká senzibilita je zakořeněná ve slezském regionu a jeho literární tradici. Je paradoxní, že umělec vychovaný právě těmito umělci se pak s takovou vehemencí pustil do ikonografie populární kultury. Jeho maniakální marketingová formule se proto může jevit trochu nepůvodně. V tomto případě jde ale o víc než o variace na Duchampovy ready-mades či Warholovy polévky. Kosalkovu tvorbu je nutno vnímat právě v zeměpisném kontextu provinční Wroclawi a postkomunistické střední Evropy. Kosalka promlouvá k lidem ze svého města a mladá generace z něj čerpá inspiraci. Takové umění posouvá hranice vizuální kultury v kosmopolitním stylu, ale nemohlo vzniknout v jiném městě než právě ve Wroclawi.




Komentáře

Článek zatím nikdo nekomentoval

Vložit nový komentář

Doporučené články

Top Ten českých výtvarných umělců 90. let podle časopisu Umělec Top Ten českých výtvarných umělců 90. let podle časopisu Umělec
Redakční okruh Umělce se rozhodl k vyhlášení deseti jmen umělců, kteří podle názoru jeho členů (Lenka Lindaurová, Vladan Šír, Ivan Mečl, Tomáš Pospiszyl a Karel Císař) mají zásadní význam pro českou výtvarnou scénu 90. let. Po dlouhé diskusi, na které jsme si ujasňóvali kritéria, jsme se dostali k určitým jménům, která z mnoha důvodů považujeme za důležitá pro situaci u nás i naši prezentaci…
Zkažený / Rozhovor s Jimem Hollandsem Zkažený / Rozhovor s Jimem Hollandsem
„Musíš člověku třikrát potřást rukou a přitom mu upřeně hledět do očí. To je způsob, jak si s jistotou zapamatovat jméno. Takhle jsem si postupně pamatoval jménem pět tisíc lidí, kteří kdy přišli do Horse Hospital radil mi naposledy Jim Hollands, autor experimentálních filmů, hudebník a kurátor. Dětství prožil v těžké sociální situaci a často žil na ulici. Živil se také jako dětský prostitut a…
Terminátor vs Avatar: Poznámky k akceleracionismu Terminátor vs Avatar: Poznámky k akceleracionismu
Proč političtí intelektuálové, proč máte sklon k proletariátu? V soucitu k čemu? Chápu, že by vás proletář nenáviděl, vy nenávist neznáte, protože jste buržoa, privilegovaný, uhlazený druh, ale taky proto, že si netroufáte tvrdit, že jedinou podstatnou věcí, co jde říci, je, že si člověk může užít polykání sraček kapitálu, jeho materiálu, jeho kovových mříží, jeho polystyrenu, jeho knih, jeho…
Má kariéra v poezii aneb Jak jsem to hodil za hlavu a oblíbil si instituce Má kariéra v poezii aneb Jak jsem to hodil za hlavu a oblíbil si instituce
Amerického básnika pozvali do Bílého domu, aby jim přečetl svou kontroverzní vykradačskou poezii. Vyfintěn a připraven dělat si věci po svém dospívá ke „skandálnímu“ zjištění, že již nikomu nic nevadí a že místo narážení hlavou do obecných zdí, je lepší stavět vlastní zdi či alespoň zíďky.
ArtLeaks
27.07.2014 19:39
Kam dál?
jinde - archeologie
S.d.Ch, solitéři a kultura okraje  (generace narozená kolem roku 1970)
S.d.Ch, solitéři a kultura okraje (generace narozená kolem roku 1970)
Josef Jindrák
Kdo je S.d.Ch? Osoba mnoha zájmů, aktivní v několika oblastech. V literatuře, divadle, hudbě, svými komiksy a kolážemi i ve výtvarném umění. Především je to básník a dramatik. Svou povahou a rozhodnutím solitér. Jeho tvorba se neprotíná s aktuálními trendy. Vždy staví do popředí osobní výpověď, která však může mít i velmi složitou vnitřní strukturu. Je příjemné, že je to normální člověk a…
Číst více...
jinde - poezie
THC Review a zavržená minulost
THC Review a zavržená minulost
Ivan Mečl
My jsme pátá světová strana! Pítr Dragota a Viki Shock, Fragmenty geniality, květen a červen 1997 Viki vlastně přišel, aby mi ukázal kresby a koláže. Jen jako doplněk mi dal k nahlédnutí samizdatové THC Review z konce devadesátých let. Když mne zaujalo, vyděsil se a řekl, že tahle tvorba je uzavřenou kapitolou, ke které se nechce vracet. Kresby z barů, občerstvoven a hospod jsme se ihned…
Číst více...
cena
To hen kai pán / (Laureát ceny Jindřicha Chalupeckého 1998 Jiří Černický)
To hen kai pán / (Laureát ceny Jindřicha Chalupeckého 1998 Jiří Černický)
„Mluví-li se v našich dobách o umění, obvykle se mluví o jeho umístění v subjektivitě nebo objektivitě, o tom, jak vyjadřuje život, anebo o tom, jak životu pomáhá. Pomíjí se při tom, že jde o ten zvláštní druh konání v subjektivitě a ten zvláštní druh konání v objektivitě, jež je právě uměním a ničím jiným. Snad se to pokládá za příliš samozřejmé, snad za málo významné. Ale to je právě to…
Číst více...
birthing pains
Kdo se bojí mateřství?
Kdo se bojí mateřství?
Zuzana Štefková
Zmnožení definic „matky“ je zároveň místem zesíleného útlaku a potenciálního osvobození.1 Carol Stabile Psal se rok 2003 a v houštinách lesa Lapák na Kladně postávala u cesty žena v pokročilém stádiu těhotenství. V rámci výstavy Umělci v lese mohli kolemjdoucí zahlédnout záblesk jejího klenutého břicha, které v exhibicionistickém gestu odhalovala speciálně pro ně. Právě tahle performance Lenky…
Číst více...
Knihy, multimédia a umělecká díla, která by Vás mohla zajímat Vstoupit do eshopu
Basement, 1995, silkscreen print, 40,5 x 27,5 cm
Více informací...
65 EUR
Horníci z dolu Centrum při odpoledním koupání po ranní šichtě, 2016, 225 x 150 cm, print on vinyl
Více informací...
580 EUR
S.d.Ch.: Varlénův slavín, 99,5 x 69 cm, koláž a kresba
Více informací...
900 EUR

Studio

Divus a jeho služby

Studio Divus navrhuje a vyvíjí již od roku 1991 ojedinělé návrhy projektů, prezentací nebo celých prezentačních cyklu všech druhů vizuálních materiálů. Realizujeme pro naše klienty kompletní řešení i jednotlivé kroky. Pro práci využíváme spojení nejmodernějších s klasickými technologiemi, což umožňuje širokou škálu řešení. Výsledkem naší práce jsou nejen produkční, tiskové a digitální projekty, od propagačního materiálu, plakátu, katalogu, knihy, přes návrhy a realizace plošné i prostorové prezentace v interiéru nebo exteriéru po digitální zpracování obrazu nebo publikování na internetu, ale realizujeme i digitální filmové projekty, včetně střihu, ozvučení, animace. Tyto technologie používáme i pro tvorbu webových stránek a interaktivních aplikací. Naší předností je ...

 

Citát dne. Vydavatel neručí za jakékoliv psychické i fyzické stavy, jenž mohou vzniknout po přečtení citátu.

Osvícení přichází vždycky pozdě.
KONTAKTY A INFORMACE PRO NÁVŠTĚVNÍKY Celé kontakty redakce

DIVUS NOVÁ PERLA
Kyjov 36-37, 407 47 Krásná Lípa
 

Galerie, knihkupectví a kavárna
otevřena od středy do neděle
od 11:00 do 22:00

a na objednávku emailem shop@divus.cz
nebo telefonicky na čísle +420 606 606 425


Divus Perla
Gábina Náhlíková, gabina@divus.cz, +420 604 254 994


Nakladatelství Divus
Ivan Mečl, ivan@divus.cz, +420 602 269 888


Tiskárna, grafické a předtiskové studio Divus
studio@divus.cz


Časopis Umělec
Palo Fabuš, umelec@divus.cz

 

Kavárna a knihkupectví Perla
Hana Turynová, shop@divus.cz, +420 606 606 425

DIVUS LONDÝN
Arch 8, Resolution Way, Deptford
London SE8 4NT, Velká Británie

news@divus.org.uk, +44 (0) 7526 902 082


 

DIVUS BERLÍN
berlin@divus.cz
 

DIVUS VÍDEŇ
wien@divus.cz
 

DIVUS MEXICO CITY
mexico@divus.cz
 

DIVUS BARCELONA
barcelona@divus.cz

DIVUS MOSKVA A MINSK
alena@divus.cz

NOVINY Z DIVUSU DO MAILU
Divus Stavíme pro tebe Národní galerii! Pojď do Kyjova u Krásné Lípy č.37.