Časopis Umělec 2005/2 >> Hope-Stop! Přehled všech čísel
Hope-Stop!
Časopis Umělec
Ročník 2005, 2
6,50 EUR
Zaslat tištěné číslo:
Objednat předplatné

Hope-Stop!

Časopis Umělec 2005/2

01.02.2005

Alena Boika | moskevské bienále | en cs de

Zatímco v Leninově muzeu probíhala 26. ledna tisková konference u příležitosti Prvního moskevského bienále, byla ve Zverevově centru současného umění zahájena výstava Hope-Stop!, kterou samotní autoři považují za antibienále.

Na otázku známého moskevského uměleckého kritika Andreje Kovaljeva, zda je výstava Hope-Stop! skutečně antibienále, jak se o ní mluví, účastníci odpověděli:
Alexej Penzin: Pomohl bych si definicí ideologie od F. Jamesona, podle níž je ideologie „strategií omezení“. V případě Bienále platí tato definice doslova – pokud vím, určitá témata prostě nemohla být na přehlídce zastoupena. Myslím, že by bylo komické, a to v pozitivním i negativním smyslu, kdyby umělci výstavy Hope-Stop! představili práce na témata jako Putin, Čečna, ruská pravoslavná církev v jednom obludném, duši drásajícím mixu… Můžeme za alternativu můžeme považovat pouhé pasivní, autistické ignorování, což je přístup zvolený tvůrci projektu Rusko 2? Obojí by představovalo negativní, resp. nepřímou závislost na ideologickém rámci Bienále, který je určován nám všem dobře známým širším politickým kontextem. Je nanejvýš charakteristické, že slovo „alternativa“, užívané především v jazyce médií, odkazuje ke skutečnosti dichotomie, která produkuje jakési abstraktní, prázdné rozdíly. Co může být opravdovou alternativou Bienále? Jestliže je Bienále ideologickou instancí selektivní reprezentace, opravdovou se může stát jedině úplná absence reprezentace, „mimoparlamentní“ partyzánský boj o prostředky umělecké tvorby.
Anatolij Osmolovskij: V situaci zdánlivého triumfu barvotiskové a líbivé estetiky předkládá výstava Hope-Stop! komplikovanější pohled na situaci současného ruského umění. Mě osobně krajně zneklidňuje morálně-etická stránka organizace Prvního moskevského bienále.
Stas Šuripa: Když organizátoři moskevského Bienále vyhlašují „privatizaci naděje“ (viz odkaz Téma na www.moscowbiennale.ru), mluví jazykem ekonomů. Tím, že nahlíží umění výlučně v tržních kategoriích, se Bienále snaží usměrnit umělecký proces do kulturního průmyslu. Výstava Hope-Stop! formuluje otázku po hranicích „předem daného a neměnného sociálního systému kapitalismu“ (tamtéž) a snaží se o rozšíření úhlu pohledu.
Alexandr Sokolov (kurátor projektu): Spíše bych tuto výstavu, co se týče jejího vztahu k Bienále, označil za komplementární. Video Anny Jermolajevové (Sankt Petěrburg – Vídeň), pojmenované Ass Peeping (Pozorování zadků), působí jako soukromý komentář k tématu Bienále „Dialektika naděje“: „Potřeba naděje vzniká v důsledku ztráty pocitu bezpečí a nemožnosti plně se na někoho nebo na něco spolehnout,“ můžeme si přečíst na webových stránkách Bienále. A dále v duchu „opia lidstva“: „schopnost mít naději … umožňuje hledět s optimismem do budoucnosti, osobní i kolektivní…“
Pulzující interiér vídeňského nákupního centra se stává scénou pro sledování zadků, v nichž splynutí anatomického a ontologického středu připouští bezprostřední komunikaci. Tato pozvánka k hlubokému zkoumání nás nutí pohybovat se vpřed, aniž bychom přitom měli sebemenší naději zahlédnout druhou stranu žádoucího objektu. Takže dychtěte, ale stejně tak neustávejte v pohybu. A nezapomínejte při tom, že ten, kdo nás sleduje, je beze vší pochyby formován tím, kdo vede.
V rámci výstavy se uskutečnila celá řada uměleckých akcí a diskusí. Největší pozornost veřejnosti vzbudila akce Nálepky. Autoři vyrobili nálepky o velikosti 35 x 45 mm. Nálepky tohoto druhu se využívají ke komunikaci, která je „alternativní“ vůči běžným masmédiím, neboť dovoluje kompenzovat nejrůznější filtry běžných médií. Nálepky se rozdávaly všem zájemcům, kteří Zverevovo centrum navštívili 26. ledna. Vylepeny pak byly nazítří, v den oficiálního zahájení Bienále, v prostorách hlavních expozic, tj. v Leninově muzeu, v Ščusevově muzeu architektury a ve stanici metra Vrabčí hory. Lidé nelepili různobarevné obrázky jen po zdech, ale také na vystavené artefakty. Zábavné bylo zjištění, že se někteří umělci zúčastnili obou akcí. Byl mezi nimi např. Dmitrij Gutov, který se představil v projektu Marata Guelmana Rusko 2 i v Zverevově centru. Na rozčilenou otázku redaktora petrohradského listu Co dělat? Dmitrije Vilenského, jak se mohl podílet na oficiálním Bienále a ignorovat přitom etickou stránku věci, Dmitrij Gutov klidně odpověděl: „V první řadě jsem umělec. Budu se účastnit každého uměleckého projektu, ke kterému budu přizván.“
31. ledna se uskutečnila veřejná debata nad novým číslem listu Co dělat?, nazvaným Výjimečný stav. Diskuse se zúčastnili levicově orientovaní umělci, filosofové a teoretici (Dmitrij Vilenskij, Boris Kagarlickij, Alexej Penzin, David Riff a další). Účastníci vyjádřili znepokojení nad změnami politické situace v Rusku, které mají dopad i na sociální a kulturní oblast.
Po nedávných událostech v Rusku a v dalších zemích SNS (Společenství nezávislých států, tj. země bývalého SSSR mimo Pobaltí – pozn. překl.) sílí pocit výrazné změny oproti uspořádání, které existovalo ještě přednedávnem.
Vývoj událostí kolem Ukrajiny opět dokazuje, že staré imperiální vzorce studené války jsou nejen stále živé, ale mají dokonce rozhodující vliv na vnímání a interpretaci událostí. Je zjevné, že tyto trendy politického rozvoje budou mít paralelu i v oblasti kulturní politiky.
Nezávislý kritický projev v Rusku (jako všude jinde) se v současnosti nachází pod systematickým tlakem tržních struktur ze strany jedné a politické sféry ze strany druhé. Ta od kulturních osobností vyžaduje populistickou legitimizaci svého kurzu. V dnešní situaci často pozorujeme, že se jedná o vzájemně provázané tlaky.
Diskuse se zúčastnilo kolem dvaceti lidí, z toho asi sedm aktivně… Můžeme doufat, že malá skupinka ruských intelektuálů dokáže ovlivnit chod byrokratického mechanismu velmoci? Nezbývá než věřit historické zkušenosti.
5. února se v rámci výstavy uskutečnila prezentace sborníku Velký projekt pro Rusko: materiály ke konferenci (vydal jej Umělecký časopis společně se Zverevovým centrem současného umění), který byl sestaven na základě doporučení formulovaných předními světovými kurátory k organizaci moskevského Bienále (přípravu konference řídil Viktor Miziano, nejznámější ruský kurátor, později na základě intrik odstraněný z kurátorské skupiny pověřené přípravou Bienále; konference se uskutečnila v Moskvě v prosinci 2003). Prezentace se zúčastnili Viktor Miziano, Anatolij Osmolovskij, Dmitrij Gutov, Oksana Sarkisjan, Čubarov, Alexandr Panov, účastníci Bienále Alexej Kallima a Irina Korina a další. Následná debata podle očekávání rychle opustila rámec hodnocení příspěvků ve sborníku. Přítomní se shodli na tom, že hlavní projekt Bienále nebyl ani efektní podívanou, ani intelektuálně zajímavou událostí. Jak poznamenal Viktor Miziano, „pro úředníky bylo hlavní, aby se Bienále vůbec uskutečnilo, přičemž úroveň měla až druhořadý význam, neboť v popředí teď stojí úkol vytvořit systém státní kontroly nad uměním“. Celkově lze říci, že prezentaci provázela živá diskuse, vyznačující se vysokým výskytem „filosofických“ termínů, jejichž základem bylo ruské slovo „chuj“ (doslova „čurák“; jen na okraj poznamenejme, že toto slovo je v ruštině základem mnohem většího množství výrazů než jeho český ekvivalent, výskyt slov se základem „chuj“ tak může být v některých vzrušenějších neformálních diskusích značně vysoký – pozn. překl.).
Umělecká stránka výstavy Hope-Stop! plně ospravedlňovala zmíněné označení „antibienále“. Mezi oběma akcemi šlo stanovit tři zásadní rozdíly. Jednak se výstava Hope-Stop! odlišovala od oficiálního Bienále svým celkovým pojetím a respektováním kurátorské ideje. Za druhé – byla soustředěna v jediném objektu Zve- revova centra, zatímco návštěvník Bienále byl odkázán na průvodce z tiskového centra a při hledání různých projektů (hlavního, zvláštních a paralelních) téměř nemohl nezabloudit, nemluvě již o chaotickém systému různých otevíracích dob, které mohly být bez varování měněny. Další podstatný rozdíl spočíval v záměrné „neuměleckosti“ vystavených prací – návštěvníkům byla předložena především konceptuální tvorba, která nahrazovala bohatou podívanou asketickou zdrženlivostí a nutila k přemýšlení.

SVASTIKA Z OBUVI, instalace, 2004
...Šel nějakým jižním městem. Všude bylo plno lidí, jako na trhu. Cosi pokřikovali neznámým jazykem. Kurský nikdy nebyl ve městech Střední Asie. Mohl to být Taškent nebo Samarkand, nebo třeba také Kábul. Okolo stály nízké staré domy v koloniálním stylu. Šel po horké špinavé zemi bos, boty držel v ruce. Připadlo mu to hloupé; na zemi mohly být střepy, zbytky jídla, různé nečistoty, jedovatý hmyz. Zastavil se a boty si obul. Šlo se mu teď mnohem lépe. Neušel však daleko a zjistil, že jde opět bos, s botami v rukou. Zřejmě začal na něco usilovně myslet a mimoděk si boty zul. Musel tedy zastavit a znova se obout. Šel dál, přivíraje na prudkém slunci oči, ale všechno se opakovalo. Zase byl z ničeho nic bosý a boty nesl v ruce. Procházka vypadala zajímavě, město příjemně rozptylovalo, musel ale opět převést svou pozornost jinam – jeho nohy šlapaly po nebezpečné zemi, ruce třímaly boty. V tu chvíli se rozhodl bot zbavit: rozmáchl se a mrštil jimi do otevřeného průjezdu nějakého zchátralého domu. Dopadly na dřevěné schody, které vedly do prvního patra. Chtěl pokračovat v procházce městem, ale nemohl. Pohled na dvě černé, dokonale naleštěné boty, ležící na rozeschlých zaprášených stupních jej očaroval. Stál a nemohl od nich odervat oči. V jejich nemístné eleganci, bezmoci a pokoře, s jakou ležely na schodech, bylo cosi bolestně dojemného. A současně i významného, jakoby religiózního. Ne, nemohl je nechat takhle ležet v cizím a nepřátelském městě. Vešel do průjezdu, opatrně vkročil na staré schody, riskuje poranění třískou nebo rezavým hřebíkem, a znova vzal boty do ruky. V té chvíli se ho zmocnil vztek; uvědomil si, že ho boty táhnou do blouznivé hlubiny, prašné, horké a ztracené, jako tohle město. Sebral všechny síly a vyhodil boty na nejvyšší schod. Dopadly s pokorným úderem, jak se zádumčivě odevzdaly vrtochu svého pána. A zase mu jich přišlo líto, jak tam ležely jako dva černí krokodýlci a hleděly na něj dírkami pro tkaničky. Vystoupil až k nim, zvedl je a znovu odhodil. Dopadly na podlahu v nějaké tmavé chodbě. Zase se mu jich zželelo... Konečně pochopil, že boty někam vedou jeho. Ocitl se v chodbě, ze které vedly několikery vysoké, oprýskané dveře. Začal je postupně otevírat a nahlížel dovnitř. Všechny místnosti byly prázdné a sešlé, zaprášenými okny do nich mdle pronikalo sluneční světlo a ruch jižního města. V místnostech však žily symboly. Na podlaze každé z nich byly boty, mnoho párů bot, a ty vytvářely symboly.
V první místnosti byly boty postaveny do kříže. Stály (byly všechny obnošené, ale důkladně vyčištěné) v párech těsně vedle sebe. Byly tu pánské polobotky, dámské střevíce, dětské sandály a dokonce i pantofle. Boty ve druhé místnosti tvořily pěticípou hvězdu, v další hvězdu Davidovu. Pootevřel dveře do páté místnosti; tam byl z bot složený půlměsíc. Všechny symboly byly přísně symetrické. Svastika se podle očekávání nacházela v místnosti číslo čtyři. Stejně jako ostatní symboly se skládala z bot, konec jednoho ramene však zůstával nedokončený, k dosažení dokonalé symetrie chyběl jeden pár. Kurský opatrně postavil své boty na prázdné místo. Teď byla svastika úplná. Boty se zjevně od počátku snažily dostat sem, proto se chovaly tak podivně. Kurský chtěl tiše odejít, ohlédl se však a viděl, jak ho jeho boty stejně jako prve s láskou sledují dírkami na tkaničky. Vrátil se a vsunul nohy do bot, aniž je zvedl z jejich místa ve svastice. Nehybně zaujal místo na konci jednoho z ramen svastiky a neměl potřebu dalšího pohybu. Věděl, že od teďka zde bude už navždy nehnutě stát, v této prázdné staré místnosti, aniž by zakusil únavu, nudu nebo smrt.

Článek vznikl na základě materiálů publikovaných na www.artinfo.ru, katalogu výstavy a účasti na uvedených akcích.




Komentáře

Článek zatím nikdo nekomentoval

Vložit nový komentář

Doporučené články

Zkažený / Rozhovor s Jimem Hollandsem Zkažený / Rozhovor s Jimem Hollandsem
„Musíš člověku třikrát potřást rukou a přitom mu upřeně hledět do očí. To je způsob, jak si s jistotou zapamatovat jméno. Takhle jsem si postupně pamatoval jménem pět tisíc lidí, kteří kdy přišli do Horse Hospital radil mi naposledy Jim Hollands, autor experimentálních filmů, hudebník a kurátor. Dětství prožil v těžké sociální situaci a často žil na ulici. Živil se také jako dětský prostitut a…
Top Ten českých výtvarných umělců 90. let podle časopisu Umělec Top Ten českých výtvarných umělců 90. let podle časopisu Umělec
Redakční okruh Umělce se rozhodl k vyhlášení deseti jmen umělců, kteří podle názoru jeho členů (Lenka Lindaurová, Vladan Šír, Ivan Mečl, Tomáš Pospiszyl a Karel Císař) mají zásadní význam pro českou výtvarnou scénu 90. let. Po dlouhé diskusi, na které jsme si ujasňóvali kritéria, jsme se dostali k určitým jménům, která z mnoha důvodů považujeme za důležitá pro situaci u nás i naši prezentaci…
V rauši mediálního Déjà-vu / Poznámky k obrazové strategii Olivera Pietsche V rauši mediálního Déjà-vu / Poznámky k obrazové strategii Olivera Pietsche
Goff & Rosenthal, Berlin, 18.11. – 30.12.2006 Co je droga a co není, je ve společnosti stále znovu probíráno, stejně jako vztah k nim. Se kterou drogou umí společnost zacházet a se kterou ne, a jak o nich lze vyprávět ve filmu – zda jako o osobním či kolektivním zážitku – či jen jako o zločinu, to ukazuje berlínský videoumělec Oliver Pietsch ve svém pětačtyřicetiminutovém filmu z roku 2005 The…
Nick Land — experiment s nehumanismem Nick Land — experiment s nehumanismem
Nick Land byl britský filozof, který už není, aniž by byl mrtev. Jeho takřka neurotický zápal pro šťourání se v jizvách skutečnosti svedl nemálo nadějných akademiků na obskurní cesty tvorby, která obtěžuje svou původností. Texty, které po něm zůstaly, dosud spolehlivě znechucují, nudí a pudí k vykastrování jejich zařazením do „pouhé“ literatury.
ArtLeaks
27.07.2014 19:39
Kam dál?
jinde - archeologie
S.d.Ch, solitéři a kultura okraje  (generace narozená kolem roku 1970)
S.d.Ch, solitéři a kultura okraje (generace narozená kolem roku 1970)
Josef Jindrák
Kdo je S.d.Ch? Osoba mnoha zájmů, aktivní v několika oblastech. V literatuře, divadle, hudbě, svými komiksy a kolážemi i ve výtvarném umění. Především je to básník a dramatik. Svou povahou a rozhodnutím solitér. Jeho tvorba se neprotíná s aktuálními trendy. Vždy staví do popředí osobní výpověď, která však může mít i velmi složitou vnitřní strukturu. Je příjemné, že je to normální člověk a…
Číst více...
jinde - poezie
THC Review a zavržená minulost
THC Review a zavržená minulost
Ivan Mečl
My jsme pátá světová strana! Pítr Dragota a Viki Shock, Fragmenty geniality, květen a červen 1997 Viki vlastně přišel, aby mi ukázal kresby a koláže. Jen jako doplněk mi dal k nahlédnutí samizdatové THC Review z konce devadesátých let. Když mne zaujalo, vyděsil se a řekl, že tahle tvorba je uzavřenou kapitolou, ke které se nechce vracet. Kresby z barů, občerstvoven a hospod jsme se ihned…
Číst více...
cena
To hen kai pán / (Laureát ceny Jindřicha Chalupeckého 1998 Jiří Černický)
To hen kai pán / (Laureát ceny Jindřicha Chalupeckého 1998 Jiří Černický)
„Mluví-li se v našich dobách o umění, obvykle se mluví o jeho umístění v subjektivitě nebo objektivitě, o tom, jak vyjadřuje život, anebo o tom, jak životu pomáhá. Pomíjí se při tom, že jde o ten zvláštní druh konání v subjektivitě a ten zvláštní druh konání v objektivitě, jež je právě uměním a ničím jiným. Snad se to pokládá za příliš samozřejmé, snad za málo významné. Ale to je právě to…
Číst více...
birthing pains
Kdo se bojí mateřství?
Kdo se bojí mateřství?
Zuzana Štefková
Zmnožení definic „matky“ je zároveň místem zesíleného útlaku a potenciálního osvobození.1 Carol Stabile Psal se rok 2003 a v houštinách lesa Lapák na Kladně postávala u cesty žena v pokročilém stádiu těhotenství. V rámci výstavy Umělci v lese mohli kolemjdoucí zahlédnout záblesk jejího klenutého břicha, které v exhibicionistickém gestu odhalovala speciálně pro ně. Právě tahle performance Lenky…
Číst více...
Knihy, multimédia a umělecká díla, která by Vás mohla zajímat Vstoupit do eshopu
22 x 31 x 1 cm / 32 pages / sérigraphie 5 pass. couleur / 200 ex || Gravures de Rémi Pierlo, Adolpho Avril, Benoit Montjoie...
Více informací...
30 EUR
1999, 43.5 x 35.5cm, Pen & Ink Drawing
Více informací...
1 118,40 EUR
1999, 43.5 x 35.5cm, Pen & Ink Drawing
Více informací...
1 116 EUR

Studio

Divus a jeho služby

Studio Divus navrhuje a vyvíjí již od roku 1991 ojedinělé návrhy projektů, prezentací nebo celých prezentačních cyklu všech druhů vizuálních materiálů. Realizujeme pro naše klienty kompletní řešení i jednotlivé kroky. Pro práci využíváme spojení nejmodernějších s klasickými technologiemi, což umožňuje širokou škálu řešení. Výsledkem naší práce jsou nejen produkční, tiskové a digitální projekty, od propagačního materiálu, plakátu, katalogu, knihy, přes návrhy a realizace plošné i prostorové prezentace v interiéru nebo exteriéru po digitální zpracování obrazu nebo publikování na internetu, ale realizujeme i digitální filmové projekty, včetně střihu, ozvučení, animace. Tyto technologie používáme i pro tvorbu webových stránek a interaktivních aplikací. Naší předností je ...

 

Citát dne. Vydavatel neručí za jakékoliv psychické i fyzické stavy, jenž mohou vzniknout po přečtení citátu.

Osvícení přichází vždycky pozdě.
KONTAKTY A INFORMACE PRO NÁVŠTĚVNÍKY Celé kontakty redakce

DIVUS NOVÁ PERLA
Kyjov 36-37, 407 47 Krásná Lípa
 

Galerie, knihkupectví a kavárna
otevřena od středy do neděle
od 11:00 do 22:00

a na objednávku emailem shop@divus.cz
nebo telefonicky na čísle +420 606 606 425


Divus Perla
Gábina Náhlíková, gabina@divus.cz, +420 604 254 994


Nakladatelství Divus
Ivan Mečl, ivan@divus.cz, +420 602 269 888


Tiskárna, grafické a předtiskové studio Divus
studio@divus.cz


Časopis Umělec
Palo Fabuš, umelec@divus.cz

 

Kavárna a knihkupectví Perla
Hana Turynová, shop@divus.cz, +420 606 606 425

DIVUS LONDÝN
Arch 8, Resolution Way, Deptford
London SE8 4NT, Velká Británie

news@divus.org.uk, +44 (0) 7526 902 082


 

DIVUS BERLÍN
berlin@divus.cz
 

DIVUS VÍDEŇ
wien@divus.cz
 

DIVUS MEXICO CITY
mexico@divus.cz
 

DIVUS BARCELONA
barcelona@divus.cz

DIVUS MOSKVA A MINSK
alena@divus.cz

NOVINY Z DIVUSU DO MAILU
Divus Stavíme pro tebe Národní galerii! Pojď do Kyjova u Krásné Lípy č.37.