Časopis Umělec 2006/2 >> Get Real! Přehled všech čísel
Get Real!
Časopis Umělec
Ročník 2006, 2
6,50 EUR
Zaslat tištěné číslo:
Objednat předplatné

Get Real!

Časopis Umělec 2006/2

01.02.2006

Oliver Kielmayer | u-sobé | en cs

Komunikační formáty proti ztrátě reality

Objektivita hraje v uměleckém systém velkou roli v neposlední řadě také proto, že současné umění se již od počátku nachází v trvalém stavu nejistoty. To je dáno jednak subjektivitou estetických posudků, jednak nároky na novost, které na umělecké dílo klademe. Koneckonců téměř všechny formální objevy lze konceptuálně legitimizovat. To zpravidla činí odborníci a specialisté, kteří smějí tvrdit, že o dané věci něco vědí; všichni ostatní se musí kvůli nedostatku znalostí často obejít bez možnosti procvičit své schopnosti kritiky.
Zdařilé rozhodnutí s pomocí odborníků se zakládá v neposlední řadě také na předpokladu, že ta hrstka rozhodujících lidí je v první řadě kvalifikovaná a za druhé – že rozhodují profesionálně. Ke kvalifikaci je třeba podotknout, že se společnost profesionalizovala nejen obsahově, ale i strukturálně; v této souvislosti to znamená, že ne v každé speciální oblasti rozhodují ti poučení lidé; důležitější jsou ti, kteří nejlépe rozumí dynamice cesty k cíli. Přitom je veřejným tajemstvím, že oborové, ale i sociální a strategické kompetence nemusí vždy určovat efektivitu nosiče rozhodnutí.
K profesionálnímu rozhodnutí je ještě třeba říci, že nikdo není bez svévole, vlastních zálib a podvědomých antipatií: čím méně osobních názorů je v rozhovoru připuštěno, tím závislejší budou výsledky na těchto vlivech. Ironií je, že profesionalizace ústí do stavu, v němž profesionální rozhodnutí v žádném případě nepovstávají z oborové příslušnosti, ale přinejmenším do stejně velké míry z osobní svévole privilegované menšiny.
Systémově se umění strukturuje do různých oblastí produkce, distribuce a recepce, na nichž se instruktivně podílejí umělci, kurátoři, kritikové a další zprostředkovatelé umění, docenti, sběratelé a galeristé. Různá odvětví, povolání, nebo možná lépe řečeno role, které se vytvořily uvnitř uměleckých systémů, přitom nejsou v žádném případě jasně oddělené či nezávislé; mnohem spíše se umění při bližším pohledu ukazuje jako široce rozvětvené pletivo různých mezizávislostí.
Novinář či kritik umění je následkem tlaku médií sotva schopen žít jen ze svého psaní, a proto je zároveň učitelem, kurátorem, odborníkem na umění. Povolání experta na umění je například zřetelně závislé na nabídkách druhých, často těch, kteří na základě svého povolání mají jako odborníci první možnost volby, nicméně z téhož důvodu nemají vůbec čas, a proto navrhnou někoho jiného. Následkem toho si člověk jako umělecký kritik dvakrát rozmyslí, než o výstavě napíše negativní recenzi; je totiž možné, že vedoucí daného muzea bude krátce nato navrhovat někoho ke spolupráci do nějaké poroty.
Jako kurátor je člověk zase přidělován k realizaci projektů vycházejících z peněz různých nadací, v jejichž grémiích sedí jiní kurátoři či umělci; nemusíme si tedy myslet mnoho o životním díle umělce, budeme se ale bránit tomu, abychom to v jistých případech veřejně sdělovali. Také přizvání odpovídajícího umělce k výstavě může být zvažováno, především pokud je členem komise, jež vás má zvolit na další kurátorský post.
Také nás nepřekvapí, že umělci, kteří usilují o spojení s galeriemi, udržují s galeristy dvorský vztah. To stejné dělají kurátoři, kteří doufají ve vztahy s bohatými sběrateli: následkem toho, že je dnes rozpočet uměleckých spolků a síní přímo chronicky nedostačující, nezůstává jim žádná jiná volba.
Všichni protagonisté v uměleckém systému jsou součástí subtilního a velmi rozvětveného pletiva vzájemných vztahů, a jejich vzájemné vztahy jsou velmi opatrné; je to jako hra, v níž si každý chce zachovat co nejvíce možností a voleb. Je naprosto běžné, že v průběhu sezení poroty během jednoho odpoledne se bude chválit úspěch a široké přijetí jedné umělecké pozice, ale večer mezi přáteli vyjde najevo, proč je právě tato pozice úspěšná; teprve v důvěrném kruhu je možné zapochybovat o kvalitě uznaného díla a přiznat, že pro to v žádném případě nemáme pochopení. Opatrnost při exponování vlastních názorů nicméně neprozrazuje nic o tom, že existuje také reálná výměna názorů, i když jen uvnitř malé, uzavřené sítě.
Existují mechanismy a z nich vznikající schizofrenie, které kladou nové nároky na smysluplné zpravodajství o umění. Profesionální umělecká kritika je neustále důležitou formou komunikace o umění, a přesto dává v potaz, zda by v komunikací subjektivních pohledů umělců, kurátorů a zprostředkovatelů umění a tvorbě odpovídajících formátů nemohla spočívat možnost korektiva či vyrovnávacího činitele, který nakonec staví proti každé objektivitě závaznou subjektivitu.
Nedostatečnost profesionálního diskurzu a odpovídajících formátů komunikace o umění vyvolává touhu po autenticitě. V komerční televizi vede ke vzniku nových formátů, jako je Reality TV. Pohled do novějších dějin televize přitom není napínavý jen z hlediska rozvoje nových komunikačních formátů, ale zároveň také z pohledu hranic, jež jsou zároveň dosahovány.
Po televizních seriálech jako Dallas či Dynastie v osmdesátých letech se důraz brzy přenesl na realitu průměrného občana. Německá Lindestrasse a v anglicky mluvícím světě Neighbours či Eastenders pracovaly od poloviny osmdesátých let ještě s profesionálními scénáristy a herci, nicméně brzy na to vznikly televizní formáty a Reality-TV, které nejprve přehrávaly skutečné příběhy s herci, a nakonec přímo zanevřely na „představitele“. Ve „skutečném světě“, který americká MTV vysílá od roku 1992, byly spojeny zdánlivě náhodní lidé v jedné domácnosti, která se jmenovala Big Brother, a od roku 1999 následovaly tento příklad i ostatní televize. Zajímavé přitom je, že příklon k realitě je nevyhnutelně prvním krokem k tomu, aby byla právě tato realita zinscenovaná. Pokud byla první řada Big Brother ještě založena na jednoduchém spojení různých lidských povah lidí, dnes jsou již přestavovány celé vesnice, do nichž se na nějakou dobu stěhují obyvatelé. S tím se podmínky vzájemného soužití sice stávají reálnějšími – obyvatelé se už nenacházejí v nuceném společenství jako ve vězení, k němuž by v reálném životě nikdy nedošlo, – zároveň jsou ale celé kulisy ještě umělejší právě tím, že jsou postaveny tak, aby se podobaly skutečnému životu.
Zároveň se kandidáti, kteří jsou na výběr při těchto vysíláních, stávají stále více představiteli a herci. Neznamená to nic jiného, než že reality TV vytváří z požadavku po větší realitě nakonec realitu nulovou, ale přímo naopak manipuluje realitu skrze formy telegenického znázornění. Požadované ztělesnění sebe sama pak není jen symptomem společenského trendu, ale také indicií toho, že právě formáty reality za určitých okolností stále vyžadují zobrazení a inscenování.
Různé formáty reality TV odrážejí latentní přání po autenticitě ve společnosti, nicméně mohou je sotva naplnit. Na jednu stranu je to spojeno s popsaným efektem obratu, jímž je náhle realita představena s omezeními, která vyvstávají skrze fungování systémů jejího představení. Už samotný fakt, že se jedná o televizní vysílání, přitahuje omezení a požadavky, které způsobují, že skutečnost nakonec není nic jiného, než předem připravená záležitost. Výběr vhodných „normálních občanů“ pro televizní vysílání neodráží jako takový vůbec žádnou realitu, ale je výsledkem úvah, s jakou směsí lze dosáhnout největšího tření a skandálů – a největší sledovanosti.
Také formáty reality v umělecké kritice se nutně nacházejí v silovém poli, které obklopuje přání po autentické komunikaci a otevírá se skrze médium určitého systému předem daných omezení. I přes globální perspektivu je lokální dynamika stále platná, a proto lze například v textu snadno identifikovat osoby autorů s velkou jistotou. Použití iniciál či pseudonymů tyto situace jen mírně vyhrocuje, zatímco pro autenticitu výpovědi znamená pouze nepodstatný ústupek. Ale nejen použití jmen může být ožehavé; problematické mohou být i obsahy: autentická komunikace má sklon k přímosti a nezdobnosti, a přitom je jednoduše ubíjející.
Všichni zpravodajové a zprostředkovatelé umění nemohou být ničím jiným, než součástí sítě propojeného uměleckého systému; jen proto jsou jejich historky napínavé. Existuje zde tedy totéž nebezpečí jako v reality TV: přání po větší autenticitě reality končí její manipulací. Tím nicméně neříkáme, že komunikace představující skutečnost nemusí nakonec generovat pravdivé výpovědi. Nakolik reality formáty v umění fungují, zda jsou více než jen módním trendem a zda hodí se k tomu, aby byly pevnou součástí zprostředkování umění, to vše se teprve ukáže.





Komentáře

Článek zatím nikdo nekomentoval

Vložit nový komentář

Doporučené články

Magda Tóthová Magda Tóthová
Práce Magdy Tóthové zpracovávají moderní utopie, sociální projekty a jejich ztroskotání s pomocí výpůjček z pohádek, bájí a science fiction. Probírají osobní i společenské otázky nebo témata soukromého a politického rázu. Personifikace je dominantním stylovým prostředkem všudypřítomné společenské kritiky a hlavní metodou užívání normotvorných prvků. Například v práci „The Decision” („Rozhodnutí“)…
Činy, přečiny a myšlenky Perského krále Medimona Činy, přečiny a myšlenky Perského krále Medimona
V oblasti kultury již není nic, co by nebylo použito, vyždímáno, obráceno naruby a v prach. Klasickou kulturu dnes dělá „nižší vrstva“. Ve výtvarném umění jsou někdy umělci pro odlišení nazýváni výtvarníky. Ostatní umělci musí hledat v jiných vodách a bažinách, aby předvedli něco nového, jiného, ne-li dokonce ohromujícího. Musí být přízemní, všední, političtí, manažerští, krutí, hnusní nebo mimo…
Obsah 2016/1 Obsah 2016/1
Obsah nového čísla.
Top Ten českých výtvarných umělců 90. let podle časopisu Umělec Top Ten českých výtvarných umělců 90. let podle časopisu Umělec
Redakční okruh Umělce se rozhodl k vyhlášení deseti jmen umělců, kteří podle názoru jeho členů (Lenka Lindaurová, Vladan Šír, Ivan Mečl, Tomáš Pospiszyl a Karel Císař) mají zásadní význam pro českou výtvarnou scénu 90. let. Po dlouhé diskusi, na které jsme si ujasňóvali kritéria, jsme se dostali k určitým jménům, která z mnoha důvodů považujeme za důležitá pro situaci u nás i naši prezentaci…
ArtLeaks
27.07.2014 19:39
Kam dál?
jinde - archeologie
S.d.Ch, solitéři a kultura okraje  (generace narozená kolem roku 1970)
S.d.Ch, solitéři a kultura okraje (generace narozená kolem roku 1970)
Josef Jindrák
Kdo je S.d.Ch? Osoba mnoha zájmů, aktivní v několika oblastech. V literatuře, divadle, hudbě, svými komiksy a kolážemi i ve výtvarném umění. Především je to básník a dramatik. Svou povahou a rozhodnutím solitér. Jeho tvorba se neprotíná s aktuálními trendy. Vždy staví do popředí osobní výpověď, která však může mít i velmi složitou vnitřní strukturu. Je příjemné, že je to normální člověk a…
Číst více...
jinde - poezie
THC Review a zavržená minulost
THC Review a zavržená minulost
Ivan Mečl
My jsme pátá světová strana! Pítr Dragota a Viki Shock, Fragmenty geniality, květen a červen 1997 Viki vlastně přišel, aby mi ukázal kresby a koláže. Jen jako doplněk mi dal k nahlédnutí samizdatové THC Review z konce devadesátých let. Když mne zaujalo, vyděsil se a řekl, že tahle tvorba je uzavřenou kapitolou, ke které se nechce vracet. Kresby z barů, občerstvoven a hospod jsme se ihned…
Číst více...
cena
To hen kai pán / (Laureát ceny Jindřicha Chalupeckého 1998 Jiří Černický)
To hen kai pán / (Laureát ceny Jindřicha Chalupeckého 1998 Jiří Černický)
„Mluví-li se v našich dobách o umění, obvykle se mluví o jeho umístění v subjektivitě nebo objektivitě, o tom, jak vyjadřuje život, anebo o tom, jak životu pomáhá. Pomíjí se při tom, že jde o ten zvláštní druh konání v subjektivitě a ten zvláštní druh konání v objektivitě, jež je právě uměním a ničím jiným. Snad se to pokládá za příliš samozřejmé, snad za málo významné. Ale to je právě to…
Číst více...
birthing pains
Kdo se bojí mateřství?
Kdo se bojí mateřství?
Zuzana Štefková
Zmnožení definic „matky“ je zároveň místem zesíleného útlaku a potenciálního osvobození.1 Carol Stabile Psal se rok 2003 a v houštinách lesa Lapák na Kladně postávala u cesty žena v pokročilém stádiu těhotenství. V rámci výstavy Umělci v lese mohli kolemjdoucí zahlédnout záblesk jejího klenutého břicha, které v exhibicionistickém gestu odhalovala speciálně pro ně. Právě tahle performance Lenky…
Číst více...
Knihy, multimédia a umělecká díla, která by Vás mohla zajímat Vstoupit do eshopu
Radio Cake, 2014, acrylic painting on paper, 38 x 28, framed
Více informací...
550 EUR
From series of rare photographs never released before year 2012. Signed and numbered Edition. Photography on 1cm high white...
Více informací...
220 EUR
From series of rare photographs never released before year 2012. Signed and numbered Edition. Photography on 1cm high white...
Více informací...
220 EUR

Studio

Divus a jeho služby

Studio Divus navrhuje a vyvíjí již od roku 1991 ojedinělé návrhy projektů, prezentací nebo celých prezentačních cyklu všech druhů vizuálních materiálů. Realizujeme pro naše klienty kompletní řešení i jednotlivé kroky. Pro práci využíváme spojení nejmodernějších s klasickými technologiemi, což umožňuje širokou škálu řešení. Výsledkem naší práce jsou nejen produkční, tiskové a digitální projekty, od propagačního materiálu, plakátu, katalogu, knihy, přes návrhy a realizace plošné i prostorové prezentace v interiéru nebo exteriéru po digitální zpracování obrazu nebo publikování na internetu, ale realizujeme i digitální filmové projekty, včetně střihu, ozvučení, animace. Tyto technologie používáme i pro tvorbu webových stránek a interaktivních aplikací. Naší předností je ...

 

Citát dne. Vydavatel neručí za jakékoliv psychické i fyzické stavy, jenž mohou vzniknout po přečtení citátu.

Osvícení přichází vždycky pozdě.
KONTAKTY A INFORMACE PRO NÁVŠTĚVNÍKY Celé kontakty redakce

DIVUS PERLA
Kyjov 36-37
407 47 Krásná Lípa

 

Galerie, knihkupectví a kavárna
otevřena od středy do neděle od 11:00 do 22:00

a na objednávku emailem shop@divus.cz
nebo telefonicky na čísle +420 606 606 425


Divus Perla
Gábina Náhlíková
gabina@divus.cz, +420 604 254 994


Nakladatelství Divus
Ivan Mečl
ivan@divus.cz, +420 602 269 888


Tiskárna, grafické a předtiskové studio Divus
studio@divus.cz


Časopis Umělec
Palo Fabuš, umelec@divus.cz

 

Kavárna a knihkupectví Perla
shop@divus.cz, +420 606 606 425
 

DIVUS LONDÝN
Arch 8, Resolution Way, Deptford
London SE8 4NT, Velká Británie

news@divus.org.uk, +44 (0) 7526 902 082


 

DIVUS BERLÍN
berlin@divus.cz
 

DIVUS VÍDEŇ
wien@divus.cz
 

DIVUS MEXICO CITY
mexico@divus.cz
 

DIVUS BARCELONA
barcelona@divus.cz

DIVUS MOSKVA A MINSK
alena@divus.cz

NOVINY Z DIVUSU DO MAILU
Divus Stavíme pro tebe Národní galerii! Pojď do Kyjova u Krásné Lípy č.37.