Časopis Umělec 2006/2 >> Mark Divo, Cabaret Voltaire a interaktivní recyklace Přehled všech čísel
Mark Divo, Cabaret Voltaire a interaktivní recyklace
Časopis Umělec
Ročník 2006, 2
6,50 EUR
Zaslat tištěné číslo:
Objednat předplatné

Mark Divo, Cabaret Voltaire a interaktivní recyklace

Časopis Umělec 2006/2

01.02.2006

Alena Boika | u-sobé | en cs

Proč se v Curychu zbavují alternativní kultury
aneb Dear Swiss artists, welcome to Prague!

Když jsem si při práci na přípravě čísla všimla barvotiskové reklamy Cabaret Voltaire, což je na Spiegelstrasse v Curychu, neodolala jsem pokušení napsat svou verzi historie Cabaretu. Chystala jsem se to navíc tak jako tak udělat pod dojmem vyprávění Marka Divo, který je hlavním hrdinou popisovaných událostí.


Kultovní umělec Mark Divo, který je známý řadou úspěchů v nejrůznějších oblastech umění, množstvím na squaty přeměněných domů a především jako člověk, který zorganizoval první curyšský squat, se jednoho dne rozhodl zmocnit se objektu na adrese Spiegelgasse 1. Na tomto místě známém jako Cabaret Voltaire, přesněji řečeno jako bývalý Cabaret Voltaire, kdysi rozvíjeli své myšlenky dadaisté a Lenin zde plánoval největší a nejpůsobivější performanci svého života. 5. února 2002, v den výročí založení hnutí dada, obsadili historický dům umělci a hudebníci, mezi nimi Mikry Drei, Dna Jones, Grrr (Ingo Giezendanner), slavní Eppstein Family, Lennie Lee, Leumund Cult, Aiana Calugar, zkrátka veselí mladí lidé pod vedením Marka Divo. Nakonec dala tato událost vzniknout Muzeu Cabaret Voltaire. Podle tisku chtěl Mark Divo upozornit na nepřijatelný stav, kdy místo se symbolickým významem pro všechny dadaisty, surrealisty, jejich následovníky i obyčejné milovníky umění skončilo jako zaneřáděný starý dům v centru Curychu. Nonstop happening probíhal několik týdnů, přijížděli a odjížděli lidé, dělaly se performance, hrála hudba, střídaly se poetické večery a organizovala celonoční filmová promítání. Bylo to prostě několik týdnů naplněných intenzivním tvůrčím životem, což jednu část místních obyvatel šokovalo a druhou těšilo. K akci se připojily tisíce lidí. Všichni potom začali psát o Marku Divo a jeho spolupracovnících jako o dědicích a pokračovatelích idejí Cabaretu Voltaire, což Mark nechce slyšet. Říká, že chtěl pouze vdechnout život starému historickému domu. Právě z tohoto důvodu také odmítl návrhy na účast v oficiální komisi muzea, neboť považoval takovou formu činnosti za destrukci samotné ideje dadaismu. Pro dada představuje umění prostředek jak změnit svět a hra musí být působivá, nezadržitelná a zábavná. Nastoupivší vedení kabaretu chtělo opak.
Mark Divo dál transformoval život v umění. V roce 2003 zorganizoval další mezinárodní festival v Sihlpapierfabrik. V témže roce se uskutečnil první oficiální dada festival, jehož se kromě již uvedených lidí zúčastnilo mnoho dalších, včetně těch, kteří s Markem Divo spolupracovali na jím organizovaném festivalu v Rusku – Dimitrijem Bulniginem, Slavem Mizinem a Aleksandrem Šaburovem.

Malý, avšak důležitý ústupek
V roce 1995 přijeli do Curychu sibiřští umělci V. Mizin, D. Bulnigin, A. Golizdrin a O. Jelovoj a zde je nadchli myšlenky skupiny Eurocot (Eurohovno). Její zakladatel, opět Mark Divo, za její uměleckou doktrínu vyhlásil „postindustriální neobaroko“, neboli vytváření uměleckých děl z odpadů současné evropské civilizace.
Po návratu domů se ruští umělci pod dojmem z Eurocotu rozhodli uspořádat vlastní festival. A tak se v roce 1996 v Novosibirsku, městě proslaveném vědeckými objevy a vysokým počtem akademiků na čtvereční kilometr (a nyní už také umělců, mezi nimiž jsou i známí Blue Noses), uskutečnil společně s hostujícími Švýcary festival – mezinárodní ekologicko-umělecký most Eurokon 96. Umělci se tvůrčím způsobem zmocnili skládek průmyslových závodů Vtormet, RTI, Uralšina a keramické továrny (které se podařilo získat ekologickou frazeologií jim rozeslaných materiálů o projektu), načež se prohlásili za uralsko-sibiřskou pobočku Eurocotu.
Interactive Recycling je termín užívaný Markem a znamená transformaci odpadu na umělecká díla. Probíhá nanejvýš důkladně, počínaje „squatizací“ starých domů, jejichž obyvatelé potom využívají věci vyhozené původními majiteli a u supermarketů sbírají výrobky s prošlým datem spotřeby, a konče akcí Cabaret Voltaire, v němž oživování myšlenek dadaismu představovalo demonstrativní pokus oživit historický odpad.
Jedním z nejzajímavějších míst v Curychu, kde se praktikoval Interactive Recycling a mnoho dalších nápadů, byl squat na Plattenstrasse. Tam vyrostli, formovali se a určitou dobu tvořili mnozí mladí švýcarští i zahraniční umělci. Mark Divo, který se narodil v Lucembursku, vyrostl v Curychu, potom odjel do Berlína a teď se přesunul do Prahy, a který se pohybuje z jedné země do druhé, názorně ilustruje univerzální platnost své umělecké teze, která spolehlivě funguje v libovolné zemi na světě.
To se vztahuje i na parties, které pravidelně pořádá v různých městech, mezi nimiž byl dokonce i New York. Je to pokaždé ve čtvrtek od osmi večer. Vždy v rozsáhlých prostorech, bytech nebo studiích, plných výtvorů nejrůznějších umělců. Práce nejsou pouze umístěné v prostoru, ale stávají se živoucí a užitnou součástí interiéru. Vždy je tam živá hudba. V poslední době klasická hudba na pozadí současného trash-umění. Pokaždé je tam množství lidí, kteří mají požitek z vybraných, avšak vždy přesných ukázek neobaroka. Smysl pro styl, který jde až do maličkostí. Tento umělecký svátek v současnosti probíhá každý čtvrtek v Praze.

Proč ve Švýcarsku likvidují squaty
Mark tvrdí, že Praha je momentálně pro umělce tím nejkrásnějším městem. Zatím ho zcela nepohltila Evropská unie a dopady všudypřítomné globalizace ještě nepůsobí tak beznadějně. V Curychu, považovaném za kulturní centrum, je čím dál méně těch pozoruhodných domů obývaných mladými umělecky založenými lidmi. Squat na Plattenstrasse skončil před pár lety, Jenatschstrasse je na pokraji vystěhování, Rudigerstrasse bude existovat ještě pár měsíců. Message Salon (http://www.likeyou.com/messagesalon), iniciovaný před několika lety bývalou undergroundovou umělkyní Esther Eppstein a přemístěný z centra do úžasného starého domu ležícího částečně na periferii, v sobě spojuje principy squatu, výstavního prostoru, rezidenčního programu a komerční nezávislosti, ale s největší pravděpodobností bude uzavřen už letos v červnu. Stát na jedné straně podporuje různé umělecké projevy, současně se mu ale příliš nezamlouvá nekontrolovaná bouřlivá tvůrčí činnost mladých lidí. Squaty, domy určené k demolici, představují nepořádek stejně jako lidé, kteří je obývají. A priori jsou považovány ne-li za odpad společnosti, tedy alespoň za nepříliš úspěšné marginálie.
Část squaterů se cítí být umělci, bez ohledu na to, co dělají. Další tvrdí, že squat je pro ně „just for fun, and why not, you know, here everything, and rent is too so expensive!...“ Někteří jsou přesycení a rozčarovaní. Zádumčivý mladík ze sqatu na Jenatschstrasse mi říkal: „Dřív jsem se věnoval umění, různým druhům umění, jak to vyšlo. Jednoho krásného dne jsem ale pochopil, že svým uměním nemohu změnit svět. A bylo to tak zjevné, že od té doby nedokážu dělat nic.“ A tak už osm let v noci nespí, bloumá po ulicích a nezabývá se ničím smysluplným, kromě toho nejdůležitějšího – hledá to, čemu by věřil, co by mohlo změnit svět, se kterým není spokojen.

Hrát
Mark je člověk, který se chce bavit, který miluje výrazné, hezké a zbytečné věci, konstrukce a provokace. Nelíbí se mu odpadkové pytle po Curychu – dokonalé jako všechno kolem –, které tvoří nezbytnou součást prostoru v libovolné části města a v jakoukoli denní či noční dobu, nelíbí se mu jejich spořádanost. A chce raději zničit tento unylý rytmus bělomodrých vaků a vyrobit hračky pro dospělé intelektuály. Odpad. Svatá prostota upřímného umění. Protest – zprostředkovaný – není cílem, ale prostředkem a důsledkem. Nejzbytečnější a nejkrásnější věc na světě – umění – je podobně jako odpad jedněmi přehlíženo a jinými vyžadováno. Interactive Recycling: play, play, play again. Pouze hra má právo na existenci. Jediný účinný způsob jak změnit svět, jestliže tě neuspokojuje.




Komentáře

Článek zatím nikdo nekomentoval

Vložit nový komentář

Doporučené články

Kulturní tunel II Kulturní tunel II
V minulém čísle jsme se začali zabývat tím, kam se poděly miliony korun z jednoho z nejbohatších kulturních fondů - Českého fondu výtvarných umění během jeho přeměny v Nadaci ČFU, která proběhla ze zákona na konci roku 1994, a jak to, že současní členové správní rady nadace nad tím jen kroutí hlavami, zatímco výtvarnou obec to ani trochu nezajímá.
Top Ten českých výtvarných umělců 90. let podle časopisu Umělec Top Ten českých výtvarných umělců 90. let podle časopisu Umělec
Redakční okruh Umělce se rozhodl k vyhlášení deseti jmen umělců, kteří podle názoru jeho členů (Lenka Lindaurová, Vladan Šír, Ivan Mečl, Tomáš Pospiszyl a Karel Císař) mají zásadní význam pro českou výtvarnou scénu 90. let. Po dlouhé diskusi, na které jsme si ujasňóvali kritéria, jsme se dostali k určitým jménům, která z mnoha důvodů považujeme za důležitá pro situaci u nás i naši prezentaci…
MIKROB MIKROB
"Sto třicet kilo tuku, svalů, mozku a čisté síly na současné srbské umělecké scéně soustředěných do 175 cm vysokého, 44 let starého těla. Jeho majitel je známý pod množstvím jmen, včetně pojmenování Bambus, Mexikán, Ženich, Sráč, ale nejčastěji je známý jako hrdina všech ztroskotanců, bojovník za práva bezdomovců, lidový umělec, bavič maloměšťáků, domácí anarchista, sběratel desek, milovník…
Afričtí upíři ve věku globalizace Afričtí upíři ve věku globalizace
"V Kamerunu se hojně šíří fámy o zombie-dělnících, kteří se lopotí na neviditelných plantážích podivné noční ekonomiky. Podobné příběhy, plné posedlé pracovní síly, pocházejí z Jihoafrické republiky a Tanzanie. V některých z nich se nemrtví na částečný úvazek po celonoční lopotě namísto spánku budí ráno vyčerpaní."
ArtLeaks
27.07.2014 19:39
Kam dál?
jinde - archeologie
S.d.Ch, solitéři a kultura okraje  (generace narozená kolem roku 1970)
S.d.Ch, solitéři a kultura okraje (generace narozená kolem roku 1970)
Josef Jindrák
Kdo je S.d.Ch? Osoba mnoha zájmů, aktivní v několika oblastech. V literatuře, divadle, hudbě, svými komiksy a kolážemi i ve výtvarném umění. Především je to básník a dramatik. Svou povahou a rozhodnutím solitér. Jeho tvorba se neprotíná s aktuálními trendy. Vždy staví do popředí osobní výpověď, která však může mít i velmi složitou vnitřní strukturu. Je příjemné, že je to normální člověk a…
Číst více...
jinde - poezie
THC Review a zavržená minulost
THC Review a zavržená minulost
Ivan Mečl
My jsme pátá světová strana! Pítr Dragota a Viki Shock, Fragmenty geniality, květen a červen 1997 Viki vlastně přišel, aby mi ukázal kresby a koláže. Jen jako doplněk mi dal k nahlédnutí samizdatové THC Review z konce devadesátých let. Když mne zaujalo, vyděsil se a řekl, že tahle tvorba je uzavřenou kapitolou, ke které se nechce vracet. Kresby z barů, občerstvoven a hospod jsme se ihned…
Číst více...
cena
To hen kai pán / (Laureát ceny Jindřicha Chalupeckého 1998 Jiří Černický)
To hen kai pán / (Laureát ceny Jindřicha Chalupeckého 1998 Jiří Černický)
„Mluví-li se v našich dobách o umění, obvykle se mluví o jeho umístění v subjektivitě nebo objektivitě, o tom, jak vyjadřuje život, anebo o tom, jak životu pomáhá. Pomíjí se při tom, že jde o ten zvláštní druh konání v subjektivitě a ten zvláštní druh konání v objektivitě, jež je právě uměním a ničím jiným. Snad se to pokládá za příliš samozřejmé, snad za málo významné. Ale to je právě to…
Číst více...
birthing pains
Kdo se bojí mateřství?
Kdo se bojí mateřství?
Zuzana Štefková
Zmnožení definic „matky“ je zároveň místem zesíleného útlaku a potenciálního osvobození.1 Carol Stabile Psal se rok 2003 a v houštinách lesa Lapák na Kladně postávala u cesty žena v pokročilém stádiu těhotenství. V rámci výstavy Umělci v lese mohli kolemjdoucí zahlédnout záblesk jejího klenutého břicha, které v exhibicionistickém gestu odhalovala speciálně pro ně. Právě tahle performance Lenky…
Číst více...
Knihy, multimédia a umělecká díla, která by Vás mohla zajímat Vstoupit do eshopu
Film Michala Pěchoučka Duration: 14min. 45s. Teledivision, 2004
Více informací...
6 EUR
1995, 35.5 x 43 cm (1 Page Only), Pen & Ink Comic
Více informací...
450 EUR
Straw Hat, 2008, acrylic painting on canvas, 40 x 30 cm, on frame
Více informací...
1 250 EUR

Studio

Divus a jeho služby

Studio Divus navrhuje a vyvíjí již od roku 1991 ojedinělé návrhy projektů, prezentací nebo celých prezentačních cyklu všech druhů vizuálních materiálů. Realizujeme pro naše klienty kompletní řešení i jednotlivé kroky. Pro práci využíváme spojení nejmodernějších s klasickými technologiemi, což umožňuje širokou škálu řešení. Výsledkem naší práce jsou nejen produkční, tiskové a digitální projekty, od propagačního materiálu, plakátu, katalogu, knihy, přes návrhy a realizace plošné i prostorové prezentace v interiéru nebo exteriéru po digitální zpracování obrazu nebo publikování na internetu, ale realizujeme i digitální filmové projekty, včetně střihu, ozvučení, animace. Tyto technologie používáme i pro tvorbu webových stránek a interaktivních aplikací. Naší předností je ...

 

Citát dne. Vydavatel neručí za jakékoliv psychické i fyzické stavy, jenž mohou vzniknout po přečtení citátu.

Osvícení přichází vždycky pozdě.
KONTAKTY A INFORMACE PRO NÁVŠTĚVNÍKY Celé kontakty redakce

DIVUS PERLA
Kyjov 36-37
407 47 Krásná Lípa

 

Galerie, knihkupectví a kavárna
otevřena od středy do neděle od 11:00 do 22:00

a na objednávku emailem shop@divus.cz
nebo telefonicky na čísle +420 606 606 425


Divus Perla
Gábina Náhlíková
gabina@divus.cz, +420 604 254 994


Nakladatelství Divus
Ivan Mečl
ivan@divus.cz, +420 602 269 888


Tiskárna, grafické a předtiskové studio Divus
studio@divus.cz


Časopis Umělec
Palo Fabuš, umelec@divus.cz

 

Kavárna a knihkupectví Perla
shop@divus.cz, +420 606 606 425
 

DIVUS LONDÝN
Arch 8, Resolution Way, Deptford
London SE8 4NT, Velká Británie

news@divus.org.uk, +44 (0) 7526 902 082


 

DIVUS BERLÍN
berlin@divus.cz
 

DIVUS VÍDEŇ
wien@divus.cz
 

DIVUS MEXICO CITY
mexico@divus.cz
 

DIVUS BARCELONA
barcelona@divus.cz

DIVUS MOSKVA A MINSK
alena@divus.cz

NOVINY Z DIVUSU DO MAILU
Divus Stavíme pro tebe Národní galerii! Pojď do Kyjova u Krásné Lípy č.37.