Časopis Umělec 2006/3 >> Bytomská balada Přehled všech čísel
Bytomská balada
Časopis Umělec
Ročník 2006, 3
6,50 EUR
Zaslat tištěné číslo:
Objednat předplatné

Bytomská balada

Časopis Umělec 2006/3

01.03.2006

Galerie Kronika | reviews | en cs de

Kurátorky Magdalena Ujma a Joanna Zielińska se chopily příběhu Heleny Trójské tam, kde jej opustila. Výstavou pečlivě střiženou na tělo Bytomi – průmyslového města v polském Slezsku obklopeného příkrými hlušinovými svahy, jež zůstaly po opuštěných uhelných dolech, – se snaží odkrýt jemné nuance číhající v současných pojetích krásy a pronikající do imaginace masmédií. Vloni obě kurátorky, které si pospolu říkají Exgirls, čili „bývalé dívky“, představily polské umělce na výstavě s názvem Beauty (Krása). Vycházejíce ze zjištění, že „krása má sklon manifestovat se v obrazech smutných událostí a katastrof“, sesbíraly pro Bad News alternativní přístupy k estetické formě s mezinárodním záběrem při hledání ničivých hranic krásy. Pro tuto novou výstavu podstata ustoupila prostředku, krása těla – dnes již jen kýčovitá ikona televizních reklam – kapitulovala před estetikou zpravodajství ze světa, jaké prochází filtrem masmédií, a před krásou, jíž oplývají auta vyhozená do povětří, úkryt někdejšího iráckého vůdce, scény teroristických únosů a zákulisí obchodu s ropou. To vše se odehrává na pozadí abstraktního násilí, přičemž jakýkoliv jasný kontext události zůstává rozostřen. Kurátorkám se podařilo v jednotlivých místnostech bytomské galerie Kronika, což je německá pískovcová budova na hlavním náměstí, vizuálně konfrontovat různé způsoby úpadku krásy díky srovnání umělců, kteří pracují s podobnými idiomy.

Podezřelý terén

Půlhodinové video Antoine Prum Mondo Veneziano – pravé poledne v potápějícím se městě (2005), umístěné v někdejší ložnici v horním patře domu, funguje formálně jako klíč k výstavě. Filmem poletují chuchvalce kurátorské kultury, jak je v současné době pěstována v Evropě. Afektovaní herci elegantně gestikulují uprostřed úmyslně divadelních kulis Benátek bez turistů a přednášejí pompézní fráze o roli umění. Citované pasáže jsou obvykle vybrány z komické, ale důkladné bible současných kurátorů Cristopha Tannerta a Ute Tischler z roku 2005 Men in Black, the Handbook of Curatorial Practice. Bezútěšné (třebaže koherentní) dialogy ve filmu jsou pravidelně přerušovány velmi stylizovanými a rozkošně násilnickými vraždami ve stylu noirového filmu. To, že sem byl dovezen film, který měl premiéru coby lucemburský příspěvek pro bienále v Benátkách, v hlavním městě současného umění, a použit k ukotvení výstavy v Bytomi, v jednom z nejdepresivnějších měst Evropy, je jistou ironií. Někteří polští kulturní znalci nazvali tuto výstavu „Mondo Bytomiano“. Na první pohled má Bytom s Benátkami společné jen to, že se potápí. Zatímco Benátky se pomalu noří do bahna Jaderského moře, Bytom se hroutí do labyrintu po staletí dolovaných uhelných tunelů. Takže triková instalace Janka Simona Malé zemětřesení (2004) si pohrává se současnými obavami, že se galerie Kronika, teprve nedávno opravená, propadne do trhliny, která se objevila v posouvajícím se podloží. Simon přidrátoval sklenici mléka ke skrytému přístroji, který mléko pravidelně natřásá jako při zemětřesení. Takové nestabilní struktury se zdají být podivným místem pro tak ambiciózní výstavu, ale je třeba vzít v úvahu jedinečný kulturní kontext Polska. Země má téměř 40 milionů obyvatel a sestává z měst – států. Není to sice zrovna starověké Řecko, ani renesanční Itálie, ale jednotlivé oblasti jsou od sebe přesto navzájem dostatečně daleko na to, aby se v nich vyvinula jedinečná kulturní prostředí. Bytom je satelitem Katovic, a tudíž plodnou půdou pro každého kolonizátora polské kulturní krajiny. Galerie Kronika je podobně jako většina z nejlepších polských galerií podporována městem. Tento vzor je bohužel poddolován místní politikou a hrozí mu totální zhroucení v důsledku společného úsilí pobouřených umělců-aktivistů, majitelů galerií, kurátorů a dogmatických vládních úředníků. A přestože vládnoucí polští politici sklouzli k netolerantnímu extrému a snaží se vytlačit radikální či osobní umělecké vize, nevzniká v zemi, jež je schopná podporovat tak bohatý umělecký diskurz, žádná výrazná alternativa či privátní síť galerií.

Stupně abstrakce

V sousední místnosti je Černé září (2002), instalace Chrise Draegera, umělce, kterého Exgirls doporučil pražský galerista Alberto Di Stefano. Ložnice galerie Kronika – scéna pro katastrofu par excellence – byla přeměněna na hotelovou ložnici z Olympijských her v roku 1972, zacákanou krví. Rozbité hudební elpíčko na zemi, vedle povlečení, knihy a televize, v níž běží ukázky dobových pořadů – to je místo únosu izraelského olympijského týmu Palestinci. Video, puštěné na dobové televizi, ukazuje rukojmí a únosce, kteří jsou ohromeni jak svou krizovou situací, tak i živou prezentací ve zpravodajství – špatnými zprávami o nich samých. Jen málo diváků rozpozná událost, o niž jde. Už je to třicet let, a tak je estetika události nezahalená – je to něco povědomého, jsou tam teroristi, ale není to součástí naší živé paměti. Draegerova zpráva o tom, co se stalo s únosci a rukojmími, působí stejně fiktivně jako jejich mediální obraz. Z nadhledu města Bytom jsou obě verze bezpečné – jsou příliš vzdálené a nijak neohrožují polský status quo. Ještě abstraktněji pracuje s obrazy John Mike Euba ve svém pětiminutovém videu Gowar (2005). Zatímco Draegerova a Prumova díla začlenily Ujma a Zielińska do již existující architektury galerie, někdejší německé radnice, Gowar má vlastní sádrokartonovou architekturu. Divák projde úzkou chodbou, v níž sílí pocit izolace, a uvidí krátké video. Ačkoli se dramatičností blíží Bertolucciho filmům, scény zajatců a únosců jsou úplně vytrženy z kontextu. Propracovaná estetika videa je však právě na vědomém vynětí z kontextu založena. Na jiném místě jsou prosté novinové fotografie Saddáma Husajna a jeho úkrytu – Místo od Seana Snydera (2004–2005). Dobře známé fotky mluví samy za sebe, ale scénu obrázků s žurnalistickými popisy ukazuje Snyder jako kubistickou mozaiku, v níž jsou vyzdvihovány do popředí „západní“ konzumní předměty, například tyčinka Mars. Čtenář novin tak už není svědkem pravdivého vyprávění novinek, ale s popisy krásy se více blíží něčemu známému. Ve Snyderově převyprávění je pravda podřízena estetice. Dvě polské relikvie přehlídku lokálně ukotvují. Zbignew Libera a jeho známé parodie na slavné válečné fotografie, včetně té, na níž se mrtvý Che Guevara zvedá, aby si od jednoho z bolivijských vojáků nechal zapálit doutník, ze série Pozitivy (2004) následují Snydera v jeho tázání se po hranicích pravdy a reprezentace tak, že prostřednictvím humoru obracejí zobrazení naruby. Wilhelm Sasnal s filmem Auta a lidé (2001) vytvořil jednoduché video s hračkami, výbuchem metanými povětřím. Portugalská umělkyně Carla Cruz se s upřímným zájmem zabývá světovým ropným trhem v několika stovkách kreseb perem a tuší. Krev za ropu (2005) je osvěžující uměleckou alternativou polského hravého cynismu.

Prohnaní hoši z Česka

U všeho vystaveného umění existuje přímý odstup mezi formou, jíž je informace podávána, a obsahem, jímž je forma prezentována. Kvůli artificiálnosti děl je divák na této výstavě vzdálen od reality dokumentovaných událostí, a tak může volně meditovat o médiu a formě podání. V těchto souvislostech bychom se mohli přít, jestli ústřední instalace českých umělců Milana Mikuláštíka, Dana Vlčka a Richarda Bakeše s názvem Všichni jste teplouši (2006), není nevhodná. Tak se vyjádřil manažer galerie Kronika Sebastian Cihocki, když mu umělci skupinovým označením Guma Guar ukázali své dílo, na němž je papež Benedikt, jak drží odříznutou hlavu Eltona Johna, s připojeným komentářem „Všichni jste teplouši“. Na zeď u schodiště oboje umístili těsně před vernisáží výstavy.
Ve scéně, která by mohla klidně být z Prumova benátského filmu, hrozili čeští umělci, že ze stěn sundají všechno a odvezou si své umění domů, pokud toto dílo nebude použito. Ačkoli předem připravená intervence skupiny Guma Guar Ujmu a Zielińskou zaskočila, nakonec dílo akceptovaly, znepokojeny ani ne tak obsahem inkriminovaného kusu jako možností, že by přišly o českou účast a tím pádem i o štědrý grant Visegrádského fondu. Nicméně Cihocki, který možná prostudoval Men in Black, si uvědomoval, že hrozí právní bitka, na niž nebyl připraven, a tak jakmile skončila párty po vernisáži, plakát strhl a podezřelý nápis zatřel barvou.
Skupina Guma Guar přijela ze sousední České republiky s jen nepatrným povědomím o polské právní a politické situaci. Na svou instalaci, jež měla být překvapením, se ale připravili a zjistili si vše o Cihockiho galerii a kurátorských cílech Exgirls. Na svých webových stránkách Exgirls uvádějí, že se daly dohromady, aby „intenzivně prosazovaly genderové a sociálně angažované umění“. A Chichockého tisková zpráva prohlašuje, že úlohou galerie Kronika je rozvíjení projektů, „jež se zabývají specifickým charakterem a také současnými sociálními a kulturními otázkami oblasti“. Našly by se argumenty, proč velkoformátová digitální koláž – s krvavými skvrnami a podivnými proporcemi – umělecky ani zdaleka nedosahuje Cranachovy Judity s hlavou Holofernovou. Koncepčně však o vhodnosti zařazení do Bad News není pochyb. Cihockiho obavy ohledně instalace na poslední chvíli jistě byly ve světle vývoje polské politiky legitimní. Stejně jako ve středověkých legendách, skrýval se i za anonymní stížností na dílo skupiny Guma Guar ve skutečnosti „autor“, kterým je polská policie. Nadále hrozí vyšetřování, které má dokázat, jestli je dílo urážkou v Polsku převažujícího vyznání. Dvojznačný zákon proti takové urážce na cti zůstává v polském zákoně nenapadnutelný a v Polsku kvůli němu bylo zavřeno už několik výstav, přičemž umělkyně Dorota Nieznalska se potýkala se soudy několik let. Poukazem na represivní aspekty katolicismu vůči homosexuálům se naivní Guma Guar impulsivně pokusila bojovat s regulacemi ohledně svobody slova v sousední zemi. Právní dohru a konečnou zodpovědnost ale nechali přímo na galerii, jejíž zástupce sotva znali. Mimo artistní svět umělců, kurátorů a majitelů galerií existují i jiné účinné cesty, jak se zabývat sociálními otázkami. Skupiny aktivistů, které se snaží změnit právní struktury, plánují činy občanské neposlušnosti v úzké spolupráci s právníky a s pečlivou strategií. Guma Guar se někdy prohlašuje za aktivisty, jindy zase za umělce. Ať tak, či tak, nepovažovali právní podporu za nutnou a rozhodli se přenechat toto břemeno na hostitelské galerii. Je-li pravda, že tímto pokusem, který Ujma nazvala „zradou“ a v rámci nějž překvapili kurátory na poslední chvíli politicky silným uměleckým dílem, chtěla Guma Guar ovlivnit polské zákony a názory, evidentně se jí to nepovedlo. Jako veřejný kaskadérský kousek je neustálý mediální humbuk kolem Bad News velmi zábavný téměř pro všechny zúčastněné. Cihocki od té doby přijal celý problém a jako palimpsest na dílo Exgirls připravil vlastní výstavu s názvem Umění ve službách levice, kterou uspořádal poblíž galerie Kronika a pro niž si po Bytomi zajistil další výstavní prostor ve Varšavě. Oproti Bad News, pro něž se kurátorky při výběru umělců snažily co nejdále nejlépe ilustrovat téma, Cihocki omezil svou rychlokvašku na umělce, s nimiž si je blízký. Rozvážné snahy kurátorek o pokračování v mezinárodním dialogu s vlastními předchozími výstavami a polskými polis zastínil Cihocki svým podnikem i snahou manipulovat mediálními reakcemi na výstavu Exgirls. Bezúhonná Guma Guar se zatím může dmout pýchou na tendenční internetovou debatu lidí, kteří se diví, proč se ve photoshopu upravená hlava Eltona Johna – což rozhodně není „tvář, jež přiměla vyplout tisíc lodí“ – usmívá.




Komentáře

Článek zatím nikdo nekomentoval

Vložit nový komentář

Doporučené články

Top Ten českých výtvarných umělců 90. let podle časopisu Umělec Top Ten českých výtvarných umělců 90. let podle časopisu Umělec
Redakční okruh Umělce se rozhodl k vyhlášení deseti jmen umělců, kteří podle názoru jeho členů (Lenka Lindaurová, Vladan Šír, Ivan Mečl, Tomáš Pospiszyl a Karel Císař) mají zásadní význam pro českou výtvarnou scénu 90. let. Po dlouhé diskusi, na které jsme si ujasňóvali kritéria, jsme se dostali k určitým jménům, která z mnoha důvodů považujeme za důležitá pro situaci u nás i naši prezentaci…
Činy, přečiny a myšlenky Perského krále Medimona Činy, přečiny a myšlenky Perského krále Medimona
V oblasti kultury již není nic, co by nebylo použito, vyždímáno, obráceno naruby a v prach. Klasickou kulturu dnes dělá „nižší vrstva“. Ve výtvarném umění jsou někdy umělci pro odlišení nazýváni výtvarníky. Ostatní umělci musí hledat v jiných vodách a bažinách, aby předvedli něco nového, jiného, ne-li dokonce ohromujícího. Musí být přízemní, všední, političtí, manažerští, krutí, hnusní nebo mimo…
V rauši mediálního Déjà-vu / Poznámky k obrazové strategii Olivera Pietsche V rauši mediálního Déjà-vu / Poznámky k obrazové strategii Olivera Pietsche
Goff & Rosenthal, Berlin, 18.11. – 30.12.2006 Co je droga a co není, je ve společnosti stále znovu probíráno, stejně jako vztah k nim. Se kterou drogou umí společnost zacházet a se kterou ne, a jak o nich lze vyprávět ve filmu – zda jako o osobním či kolektivním zážitku – či jen jako o zločinu, to ukazuje berlínský videoumělec Oliver Pietsch ve svém pětačtyřicetiminutovém filmu z roku 2005 The…
Terminátor vs Avatar: Poznámky k akceleracionismu Terminátor vs Avatar: Poznámky k akceleracionismu
Proč političtí intelektuálové, proč máte sklon k proletariátu? V soucitu k čemu? Chápu, že by vás proletář nenáviděl, vy nenávist neznáte, protože jste buržoa, privilegovaný, uhlazený druh, ale taky proto, že si netroufáte tvrdit, že jedinou podstatnou věcí, co jde říci, je, že si člověk může užít polykání sraček kapitálu, jeho materiálu, jeho kovových mříží, jeho polystyrenu, jeho knih, jeho…
ArtLeaks
27.07.2014 19:39
Kam dál?
jinde - archeologie
S.d.Ch, solitéři a kultura okraje  (generace narozená kolem roku 1970)
S.d.Ch, solitéři a kultura okraje (generace narozená kolem roku 1970)
Josef Jindrák
Kdo je S.d.Ch? Osoba mnoha zájmů, aktivní v několika oblastech. V literatuře, divadle, hudbě, svými komiksy a kolážemi i ve výtvarném umění. Především je to básník a dramatik. Svou povahou a rozhodnutím solitér. Jeho tvorba se neprotíná s aktuálními trendy. Vždy staví do popředí osobní výpověď, která však může mít i velmi složitou vnitřní strukturu. Je příjemné, že je to normální člověk a…
Číst více...
jinde - poezie
THC Review a zavržená minulost
THC Review a zavržená minulost
Ivan Mečl
My jsme pátá světová strana! Pítr Dragota a Viki Shock, Fragmenty geniality, květen a červen 1997 Viki vlastně přišel, aby mi ukázal kresby a koláže. Jen jako doplněk mi dal k nahlédnutí samizdatové THC Review z konce devadesátých let. Když mne zaujalo, vyděsil se a řekl, že tahle tvorba je uzavřenou kapitolou, ke které se nechce vracet. Kresby z barů, občerstvoven a hospod jsme se ihned…
Číst více...
cena
To hen kai pán / (Laureát ceny Jindřicha Chalupeckého 1998 Jiří Černický)
To hen kai pán / (Laureát ceny Jindřicha Chalupeckého 1998 Jiří Černický)
„Mluví-li se v našich dobách o umění, obvykle se mluví o jeho umístění v subjektivitě nebo objektivitě, o tom, jak vyjadřuje život, anebo o tom, jak životu pomáhá. Pomíjí se při tom, že jde o ten zvláštní druh konání v subjektivitě a ten zvláštní druh konání v objektivitě, jež je právě uměním a ničím jiným. Snad se to pokládá za příliš samozřejmé, snad za málo významné. Ale to je právě to…
Číst více...
birthing pains
Kdo se bojí mateřství?
Kdo se bojí mateřství?
Zuzana Štefková
Zmnožení definic „matky“ je zároveň místem zesíleného útlaku a potenciálního osvobození.1 Carol Stabile Psal se rok 2003 a v houštinách lesa Lapák na Kladně postávala u cesty žena v pokročilém stádiu těhotenství. V rámci výstavy Umělci v lese mohli kolemjdoucí zahlédnout záblesk jejího klenutého břicha, které v exhibicionistickém gestu odhalovala speciálně pro ně. Právě tahle performance Lenky…
Číst více...
Knihy, multimédia a umělecká díla, která by Vás mohla zajímat Vstoupit do eshopu
2002, 21.5 x 28 cm, Drawing
Více informací...
334,80 EUR
Brest Fountain, 2009, silkscreen print, 50 x 35 cm
Více informací...
65 EUR
2010, 32.5 x 43 cm, Pen & Ink Drawing
Více informací...
672 EUR
Kniha o sochách a objektech Martina Zeta. Velký formát.
Více informací...
8 EUR

Studio

Divus a jeho služby

Studio Divus navrhuje a vyvíjí již od roku 1991 ojedinělé návrhy projektů, prezentací nebo celých prezentačních cyklu všech druhů vizuálních materiálů. Realizujeme pro naše klienty kompletní řešení i jednotlivé kroky. Pro práci využíváme spojení nejmodernějších s klasickými technologiemi, což umožňuje širokou škálu řešení. Výsledkem naší práce jsou nejen produkční, tiskové a digitální projekty, od propagačního materiálu, plakátu, katalogu, knihy, přes návrhy a realizace plošné i prostorové prezentace v interiéru nebo exteriéru po digitální zpracování obrazu nebo publikování na internetu, ale realizujeme i digitální filmové projekty, včetně střihu, ozvučení, animace. Tyto technologie používáme i pro tvorbu webových stránek a interaktivních aplikací. Naší předností je ...

 

Citát dne. Vydavatel neručí za jakékoliv psychické i fyzické stavy, jenž mohou vzniknout po přečtení citátu.

Osvícení přichází vždycky pozdě.
KONTAKTY A INFORMACE PRO NÁVŠTĚVNÍKY Celé kontakty redakce

DIVUS NOVÁ PERLA
Kyjov 36-37, 407 47 Krásná Lípa
 

Galerie, knihkupectví a kavárna
otevřena od středy do neděle
od 11:00 do 22:00

a na objednávku emailem shop@divus.cz
nebo telefonicky na čísle +420 606 606 425


Divus Perla
Gábina Náhlíková, gabina@divus.cz, +420 604 254 994


Nakladatelství Divus
Ivan Mečl, ivan@divus.cz, +420 602 269 888


Tiskárna, grafické a předtiskové studio Divus
studio@divus.cz


Časopis Umělec
Palo Fabuš, umelec@divus.cz

 

Kavárna a knihkupectví Perla
Hana Turynová, shop@divus.cz, +420 606 606 425

DIVUS LONDÝN
Arch 8, Resolution Way, Deptford
London SE8 4NT, Velká Británie

news@divus.org.uk, +44 (0) 7526 902 082


 

DIVUS BERLÍN
berlin@divus.cz
 

DIVUS VÍDEŇ
wien@divus.cz
 

DIVUS MEXICO CITY
mexico@divus.cz
 

DIVUS BARCELONA
barcelona@divus.cz

DIVUS MOSKVA A MINSK
alena@divus.cz

NOVINY Z DIVUSU DO MAILU
Divus Stavíme pro tebe Národní galerii! Pojď do Kyjova u Krásné Lípy č.37.