Časopis Umělec 1999/1 >> Asijská výbušná směs / (Buddhova šlápota a thajské umění) Přehled všech čísel
Asijská výbušná směs / (Buddhova šlápota a thajské umění)
Časopis Umělec
Ročník 1999, 1
2,50 EUR
3 USD
Zaslat tištěné číslo:
Objednat předplatné

Asijská výbušná směs / (Buddhova šlápota a thajské umění)

Časopis Umělec 1999/1

01.01.1999

Miloš Vojtěchovský | thajsko | en cs

Podle legendy Buddha povolil před dávnými časy dychtivému umělci obkreslit jeho siluetu podle stínu vrženého do písku. Poté, co si všiml, že kreslíř nebyl s to věrně zachytit jeho rysy, napsal místo toho do písku slova modlitby a obraz rozmazal. Když ale Gauthama ležel na smrtelné posteli (nebo co to tehdy v Indii měli) a jeho věrný žák Ananda jej s pláčem prosil, zda by si mohli učedníci svého Mistra něčím jaksi hmotným připomínat, napřed dovolil pouť na Posvátná místa, kde zvítězil nad Zlem a Ignorancí. Pokud by ani tohle nebylo dost, pak je možné sesbírat to, co po kremaci zbylo z Mistrovy tělesné schrány (ostatky - sariradhatu) a postavit pro ně stupy - pahorky, vyvýšeniny, památníky z hlíny, nebo cihel. Ty budou jakožto symboly blažit a obšťastňovat blahořečené poutníky. Umění bylo tehdy jen náhražka pro ty chudší duchem, nebo pro ty, kteří nejsou schopni myslet v sublimních poj-mech. Posvátná architektura je podle původních Spisů také vlastně pro ty skutečně osvícené přebytečná. Osvícených je však všude jen hrstka, a tak jsou dnes v zemích, kde se buddhismus uchytil, skoro na každém kroku nejen malé svítící oltáříčky se zlatou soškou, ale i stupy a chrámy a kláštery, nebo temply, kde jsou uchovávány a uctívány Světcovy ostatky (pak tedy paribhogacetiya). Případně jsou v druhé kategorii jiné kuželovité stavby, které sice neukrývají ani Buddhův zub, ani nehet, ale připomínají je. Pak spadají pod nižší skupinu zvanou uddesikacetiya. Je třeba podotknout, že za uddesikacetiya může být prohlášen i strom, otisk Buddhovy nohy, nebo i místo, připomínající území, kde je Buddhova šlápota, a vlastně i veškeré rostlinstvo nebo zvířectvo, protože určitě nějak genealogicky souvisí s flórou a faunou z Buddhovy doby. Posvátnost byla původně rovnoměrně rozdělena mezi přírodou a kulturou a buddhisté se mohli k zlatě zářícímu, odpočívajícímu, spícímu a usmívajícímu se bohu modlit nejen v ašrámech, ale i u kořenů stromů ozdobených barevnými stuhami. V moderním thajském městě i krajině je sice koncentrace blikajících oltářů, svatyněk a oltáříčků ukrývajících postavičku boha až překvapující, ale posvátných stromů valem ubývá.
Bangkok je údajně metropol s průměrně nejteplejším klimatem na světě. Navíc (po Pekingu a Tokiu) je to město, které se může těšit tím nejhorším ovzduším, zahalujícím gigantickou aglomeraci takřka neustálým alarmujícím stupněm zamoření výfukovými plyny a dalšími vymoženostmi civilizace. To pochopí ostatně člověk ihned, jakmile se vydá z letiště na cestu taxíkem kamkoli směrem, kde byla původně vesnice Bang, kam se siamská stolice přestěhovala z rozkotané Ayutahy. Skoro v kteroukoli denní dobu se člověk potí, nebo mrzne (podle toho, je-li vůz vybaven aircondition) v krokem se posunujícím nekonečném pásu smrdících a troubících aut, autobusů, trojkolek tok-tok, na křižovatkách dirigovaných policisty maskovanými bílými rouškami, chránícími se tak před dopravními zplodinami. Více než šestimiliónové město se rozlezlo jako metastáze od horizontu k skyline do rozlohy alespoň sta kilometrů chaotické a nepřehledné aglomerace, rostoucí a rozpadající se podél pásů dálnic a silnic a plynule přecházející do industriální pustiny, zahlcující zbytky lesů, rýžová políčka a vesnice, které městský moloch urbanizace pohltil během posledních 20 let. Tam někde vpředu je historické městské centrum s královským palácem, starými kláštery, řekou, tržišti, trochou zaprášené zeleně a zlatými a zrcadly vykládanými špičatými věžemi chrámů. Ale zdá se vám, že se nikdy neprokousáte nekonečným předměstím kombinujícím jakousi nespecifikovatelnou nízkou obytnou zástavbu, postmoderní obchodní domy a obrovité betonové mrakodrapy, trčící všude kolem. Někdy jsou dostavěné, někdy asi patří nějakému méně šťastnému investorovi a vypadají jako kostra zmrazeného mastodonta. Čas od času míjí návštěvník vjezd do ohrazeného území - campusu, patřící nadnárodní (většinou americké, nebo západoevropské) obchodní korporaci, kde žijí v zaměstnanecké autonomní oáze lidé, těšící se požehnání jezera, parku, sportovního areálu a nákupního střediska. Ale je to spíš jakýsi hybrid krajiny ne-města v anarchistickém bujení koloběhu liberálně kapitalistické produkce - konzumace žijící v symbióze rozpadu tradiční, post-koloniální a kastovní asijské sociální struktury.
Evropan, přivyklý na proměny a degradaci evropských velkých měst v posledních několika desetiletích a pozastavující se nad úkazy jako pražské Jižní město, Litvínov, nebo komunistická zástavba Kyjeva, si při návštěvě asijských megapolí, jako je Singapur, Bangkok, nebo Kuala Lumpur, nemůže neklást otázku po podílu své (tedy naší) viny na vzniku a degeneraci podoby asijského města do těchto nekonečných a bezútěšných sídlišť. Modernizace mnoha asijských zemí - přijímaná zpočátku jako dobrodiní a vítaný import evropského liberalismu a demokracie a míněná někdy jako nástroj k posílení vědomí národní identity, starých náboženských a ideologických struktur, byla od 90. let provázena rostoucím vědomím rychlého rozpadu systému hodnot a kulturních vzorců. V mnoha zemích Jihovýchodní Asie byl projekt modernismu a technologické revoluce stavěn na zkušenosti koloniálního a většinou imperiálního dědictví a v této kombinaci zapříčinil jednak inklinaci k totalitarismu, jednak vznik výbušné směsi náboženských, rasových a politických problémů, zmítajících tento kontinent v současné době. Bangkok přesto působí celkem klidně, občané se většinou usmívají, i když je to někdy k nevíře, a ulice napěchované lidským materiálem jen velmi zřídka zaznamená známku agresivity nebo napětí. Uvědomění si krize a potřeba jejího řešení jsou patrné v aktivitách mnoha nezávislých politických, sociálních, ekologických a uměleckých skupin. Poměrně tolerantní společenský systém Thajska nabízí prostor a možnosti, které by se v mnohem rigoróznějších zemích, jako je třeba Malajsie, nebo Indonésie, - o Barmě, Vietnamu a Laosu nemluvě - setkaly s nepřátelskou reakcí, nebo dokonce s tvrdým postihem.
I když Siam nebyl nikdy přímo evropskou, nebo americkou kolonií, (což je výjimka z pravidla historie tohoto kontinentu) zdá se, že vliv západní civilizace a technologie i zde naleptal nejen tradiční sociální a kulturní hodnoty a přinesl s sebou i tento přízrak betonové městské džungle, nazvané Remem Koolhasem fenoménem Města Zjitřených Rozdílů (COED). Ty jsou podle něho „nikoli metodickým vytvářením ideálů, ale exploatací náhod, neštěstí a nedokonalostí“. Pravda je, že většina turistů si tohoto fenoménu krize patrně nevšímá a míří do hlučícího a pitoreskního středu města, nabitých uliček Čínského města, buddhistických templů, nákupních center, kde můžete zakusit neuvěřitelné tropické bohatství forem, vůní a barev. Protiklad kontur tradičního organismu města světa thajské kultury - harmonického životního slohu, vyvažujícího vlídnou buddhistickou energii srozumění s plynulým přírodním božským řádem, přirozenou činorodostí a jemností s neodbytnými příznaky rozkladu, vtělenými do novotvarů komerce, znečištění, hluku, chaosu, rychlosti a kýče v moderní suburbia je ale stejně neodbytný jako šokující. S přihlédnutím k obrovskému měřítku a vzájemné propojenosti celého toho bangkokského spletence, historických, sociálních, náboženských, politických, ekonomických a bůhvíjakých dalších faktorů se asi východisko a léčba těžko místním činitelům hledá.
Vzhledem k tomu, že ekonomická krize, která zasáhla Jihovýchodní Asii v posledních letech (a která se nevyhnula ani do té doby poměrně stabilnímu hospodářství liberální thajské parlamentární monarchie) vtahuje do Bangkoku neustálý proud přistěhovalců z chudého jihovýchodu země, se město rozrůstá právě v rovině chudého předměstí slamů. Bangkokský teoretik sociálního urbanismu pan Sumet Jumsai nastiňuje apokalyptickou budoucnost v následujících tezích: během 21. století bude více než 60 procent obyvatelstva žít v městech a z 23 megaměst, čítající více než 15 miliónů obyvatel, jich bude 15 právě v Asii, zmítané rychlým tempem proměn a geometrickým nárůstem počtu obyvatel. Vesnice se budou dále vylidňovat a města se promění v gigantické celky. Například v aglomeraci na ose Tokio - Osaka bude žít až 50 miliónů lidí. Podle jiných zdrojů 80 procent novostaveb vysokopodlažních domů v Šanghai zeje prázdnotou a mnoho podobných staveb postavených nedávno podnikateli z Hongkongu v hlavním thajském městě je na tom podobně, zatímco polovina přistěhovalců z venkova žije prakticky na ulici.
Spojené nádoby závislosti postupu urbanizace a přírody jsou přímo citelné v klimatických atmosferických změnách. Celková teplota ovzduší stoupá, protože přirozená ochranná vrstva lesů pomalu ale jistě ustupuje před stroji těžařských společností. Podle údajů v Herald Tribune ztratila asijská oblast za posledních 30 let polovinu původního pralesa, z thajského tropického porostu zbývá jen několik národních parků, kde se ukrývá pár osamělých malajských tygrů, skupinky opic a dalších vesměs ohrožených zvířat. Sloni, kteří jsou posvátným národním symbolem siamského království, se musí dnes překvalifikovat a místo lesní práci se věnují turistickým představením. Slyšel jsem, že hrají z nedostatku jiných aktivit i fotbal. Lovci divokých slonů, žijící u thajských hranic s Kambodžou, doufají, že budou moci po uklidnění poměrů v této zemi podniknout loupeživou výpravu do tamní džungle, která byla permanentní válkou doposud uchráněna před intenzívní těžbou, podobně jako laoský Vientiang si zachoval paradoxně víceméně poklidný koloniální vzhled z šedesátých let.
Jak vidno, nemohou si zde současní umělci stěžovat na nedostatek námětů k tvorbě a k práci se společenským kontextem. Jejich situace není ideální a podobně jako v Evropě si stěžují na nepochopení a nezájem. Podle Chaiyot Chandratiny, profesora z akademie v Chiang Mai trpí současné umění ztrátou hodnot v sociálním kontaktu a přeměňuje se většinou v pouhou produkci a zábavu, „umělecká scéna je většinou neschopná vyrovnat se s každodenní realitou“. Drastické změny, přesun důrazu a společenské role umělce a pojetí umění jsou podle Montiena Boonmi, profesora bangkokské university v konfliktu s tradičním bezkonfliktním a služebným pojetím, vyrůstajícím spíš z užitné a náboženské funkce umění. Komercializace populární a zábavné umělecké produkce je také velmi silná a hledat možnosti pro oslovení širšího publika je prvotním programem současného thajského umění. Galerií ochotných vystavit jen trochu kontroverzní a těžko prodejná díla je poskrovnu a proto zakládají umělci i zde autonomní a neinstitucionalizované projekty, jako je například činnost skupiny Projekt 66, nebo projekt kolem alternativního výstavního prostoru Concreat House, sdružující hlavně perfomery a lidi zabývající se videem a novými médii. Organizátor Chitti Kasemkitvana se zabývá již delší dobu možnostmi tzv. Pohyblivého muzea a věnuje se hledání taktiky intervence umění do městských prostorů. V druhém největším městě Chiang Mai se uskutečnilo od roku 1995 pod patronací místní umělecké akademie výtvarných umění několik mezinárodních akcí pro veřejný prostor s názvem Social Installations, kterých se zúčastnila mimo umělců z Asie i řada evropských a amerických umělců. Koncem loňského roku podobná akce realizací pro veřejný prostor proběhla v Bangkoku a vystavilo zde přímo v kontextu historického centra svoje projekty přes 70 thajských, singapurských, vietnamských a jihokorejských umělců. Stále intenzivnější jsou i výstavy současného thajského umění v USA a západní Evropě a spolu s Japonci, Číňany, Malajci a Jihokorejci se pomalu dostává původně s nedůvěrou nahlížená asijsko-exotická estetika a poetika do povědomí tzv.“světové vizuální scény“ ztrácející svoji „bělošskou“ výlučnost.
V něčem je možná pozice a pocity asijského současného umění vůči dosavadní hegemonii euroamerické patentované odpovědi na otázku, co je to vlastně současné umění, podobná pocitu nepochopení a komplexům umělců ve střední a východní Evropě. Teze jedné globální umělecké řeči, nesoucí s sebou problém nářečí, nebo dialektu v konfrontaci s pravidly pravopisu tvořenými a ustanovenými v uměleckých centrech, muzeích a galeriích, vytváří napětí a silové pole mezi „správnou“, „podobnou“ a „chybnou“ reakcí. Západní Projekt Moderního Umění, prezentovaný většinou jako výspa pokroku a vnucovaný do ústrojí jiných, často velmi vzdálených a na jiných hodnotách založených kultur určitě ztrácí svoji samozřejmost. Nutně podléhá procesu hybridizace, vytváří efekt „transmutace“, vznik nových „bastradních“ forem jako jsou Euroumění, nebo Multikulti. Flirtování sebestředného Západu s uměním jiných kultur se většinou zakládalo na přezírání a neochotě porozumět a uznat autonomii, identitu a integritu tzv. exotických, nebo tzv. „primitivních“ kultur. To, co například pařížští, berlínští, nebo londýnští pre-modernisté, modernisté i postmodernisté nazývali „primitivismem“ byla většinou jen parafráze, karikatura a zploštění jim neznámých uměleckých forem a obsahů, popřípadě sublimace našich vlastních „atavistických“ rysů. Na druhé straně byla (a je) „mimetická reaktivita“ symptomem mnoha mimoevropských kultur předhánějících se v přejímání a napodobování vzorců, schémat, nebo nástrojů produkovaných a pilně distribuovaných Západem. Schopnost se bránit závisí na mnoha činitelích: energetické centrum Bangkoku asimilovalo cizí vlivy a přemlelo příval techniky i turismu na vlastní kvalitu. Předměstí, zabírající rychle bezbrannou vesnici se proměnilo v pustinu a vzhled asijských betonových městských kříženců je ukázkou nešťastného setkání tradice a modernismu. Odvary a kopie evropského akademismu a post akademismu, se kterým se překvapený divák setkává (jde o země jak post-marxistické tak post-koloniální provenience) v dalekých muzeích a galeriích je podobným, někdy smutným, někdy groteskním případem mezikulturálního nepochopení. Originalita, samostatnost a integrita myšlení tvorby je hodnotou, která se zdá být všude stejně vzácná. A je patrně uplně nazávislá na hranicích. Snad je to opravdu otázka těch zasvěcených - parinibbána.
P.S Článek si nikterak nenárokuje seznamovat čtenáře se současným thajským umění nebo je hodnotit, protože o něm pisatel neví skoro nic.





Komentáře

Článek zatím nikdo nekomentoval

Vložit nový komentář

Doporučené články

Má kariéra v poezii aneb Jak jsem to hodil za hlavu a oblíbil si instituce Má kariéra v poezii aneb Jak jsem to hodil za hlavu a oblíbil si instituce
Amerického básnika pozvali do Bílého domu, aby jim přečetl svou kontroverzní vykradačskou poezii. Vyfintěn a připraven dělat si věci po svém dospívá ke „skandálnímu“ zjištění, že již nikomu nic nevadí a že místo narážení hlavou do obecných zdí, je lepší stavět vlastní zdi či alespoň zíďky.
V rauši mediálního Déjà-vu / Poznámky k obrazové strategii Olivera Pietsche V rauši mediálního Déjà-vu / Poznámky k obrazové strategii Olivera Pietsche
Goff & Rosenthal, Berlin, 18.11. – 30.12.2006 Co je droga a co není, je ve společnosti stále znovu probíráno, stejně jako vztah k nim. Se kterou drogou umí společnost zacházet a se kterou ne, a jak o nich lze vyprávět ve filmu – zda jako o osobním či kolektivním zážitku – či jen jako o zločinu, to ukazuje berlínský videoumělec Oliver Pietsch ve svém pětačtyřicetiminutovém filmu z roku 2005 The…
Afričtí upíři ve věku globalizace Afričtí upíři ve věku globalizace
"V Kamerunu se hojně šíří fámy o zombie-dělnících, kteří se lopotí na neviditelných plantážích podivné noční ekonomiky. Podobné příběhy, plné posedlé pracovní síly, pocházejí z Jihoafrické republiky a Tanzanie. V některých z nich se nemrtví na částečný úvazek po celonoční lopotě namísto spánku budí ráno vyčerpaní."
Kulturní tunel II Kulturní tunel II
V minulém čísle jsme se začali zabývat tím, kam se poděly miliony korun z jednoho z nejbohatších kulturních fondů - Českého fondu výtvarných umění během jeho přeměny v Nadaci ČFU, která proběhla ze zákona na konci roku 1994, a jak to, že současní členové správní rady nadace nad tím jen kroutí hlavami, zatímco výtvarnou obec to ani trochu nezajímá.
04.02.2020 10:17
Kam dál?
jinde - archeologie
S.d.Ch, solitéři a kultura okraje  (generace narozená kolem roku 1970)
S.d.Ch, solitéři a kultura okraje (generace narozená kolem roku 1970)
Josef Jindrák
Kdo je S.d.Ch? Osoba mnoha zájmů, aktivní v několika oblastech. V literatuře, divadle, hudbě, svými komiksy a kolážemi i ve výtvarném umění. Především je to básník a dramatik. Svou povahou a rozhodnutím solitér. Jeho tvorba se neprotíná s aktuálními trendy. Vždy staví do popředí osobní výpověď, která však může mít i velmi složitou vnitřní strukturu. Je příjemné, že je to normální člověk a…
Číst více...
jinde - poezie
THC Review a zavržená minulost
THC Review a zavržená minulost
Ivan Mečl
My jsme pátá světová strana! Pítr Dragota a Viki Shock, Fragmenty geniality, květen a červen 1997 Viki vlastně přišel, aby mi ukázal kresby a koláže. Jen jako doplněk mi dal k nahlédnutí samizdatové THC Review z konce devadesátých let. Když mne zaujalo, vyděsil se a řekl, že tahle tvorba je uzavřenou kapitolou, ke které se nechce vracet. Kresby z barů, občerstvoven a hospod jsme se ihned…
Číst více...
cena
To hen kai pán / (Laureát ceny Jindřicha Chalupeckého 1998 Jiří Černický)
To hen kai pán / (Laureát ceny Jindřicha Chalupeckého 1998 Jiří Černický)
„Mluví-li se v našich dobách o umění, obvykle se mluví o jeho umístění v subjektivitě nebo objektivitě, o tom, jak vyjadřuje život, anebo o tom, jak životu pomáhá. Pomíjí se při tom, že jde o ten zvláštní druh konání v subjektivitě a ten zvláštní druh konání v objektivitě, jež je právě uměním a ničím jiným. Snad se to pokládá za příliš samozřejmé, snad za málo významné. Ale to je právě to…
Číst více...
birthing pains
Kdo se bojí mateřství?
Kdo se bojí mateřství?
Zuzana Štefková
Zmnožení definic „matky“ je zároveň místem zesíleného útlaku a potenciálního osvobození.1 Carol Stabile Psal se rok 2003 a v houštinách lesa Lapák na Kladně postávala u cesty žena v pokročilém stádiu těhotenství. V rámci výstavy Umělci v lese mohli kolemjdoucí zahlédnout záblesk jejího klenutého břicha, které v exhibicionistickém gestu odhalovala speciálně pro ně. Právě tahle performance Lenky…
Číst více...
Knihy, multimédia a umělecká díla, která by Vás mohla zajímat Vstoupit do eshopu
Tento komplexní literární tetris BPEZB (Brexitový post-emocionální záchranný balíček) plný předpon "post" byl seskládán pro...
Více informací...
69,61 EUR
83 USD
A review volume from the 1996 Symposium on the Renewal of Dobrš, problems concerning the protection and maintenance of...
Více informací...
6,04 EUR
7 USD
Limited edition of 10. Size 100 x 70 cm. Black print on durable white foil.
Více informací...
75 EUR
89 USD
Small – Signed Edition of 100, 35cm x 28cm, Photography on 1cm white block. From series of rare photographs never released...
Více informací...
220 EUR
262 USD

Studio

Divus a jeho služby

Studio Divus navrhuje a vyvíjí již od roku 1991 ojedinělé návrhy projektů, prezentací nebo celých prezentačních cyklu všech druhů vizuálních materiálů. Realizujeme pro naše klienty kompletní řešení i jednotlivé kroky. Pro práci využíváme spojení nejmodernějších s klasickými technologiemi, což umožňuje širokou škálu řešení. Výsledkem naší práce jsou nejen produkční, tiskové a digitální projekty, od propagačního materiálu, plakátu, katalogu, knihy, přes návrhy a realizace plošné i prostorové prezentace v interiéru nebo exteriéru po digitální zpracování obrazu nebo publikování na internetu, ale realizujeme i digitální filmové projekty, včetně střihu, ozvučení, animace. Tyto technologie používáme i pro tvorbu webových stránek a interaktivních aplikací. Naší předností je ...

 

Citát dne. Vydavatel neručí za jakékoliv psychické i fyzické stavy, jenž mohou vzniknout po přečtení citátu.

Osvícení přichází vždycky pozdě.
KONTAKTY A INFORMACE PRO NÁVŠTĚVNÍKY Celé kontakty redakce

DIVUS
NOVÁ PERLA

Kyjov 36-37, 407 47 Krásná Lípa
Česká Republika

 

GALERIE
perla@divus.cz, +420 222 264 830, +420 606 606 425
otevřena od středy do neděle od 10:00 do 18:00
a na objednávku.

 

KAVÁRNA A KNIHKUPECTVÍ
shop@divus.cz, +420 222 264 830, +420 606 606 425
otevřena denně od 10:00 do 22:00
a na objednávku.

 

STUDO A TISKÁRNA
studio@divus.cz, +420 222 264 830, +420 602 269 888
otevřena od pondělí do pátku od 10:00 do 18:00

 

NAKLADATELSTVÍ DIVUS
Ivan Mečl, ivan@divus.cz, +420 602 269 888

 

ČASOPIS UMĚLEC
Palo Fabuš, umelec@divus.cz

DIVUS LONDÝN
Arch 8, Resolution Way, Deptford
London SE8 4NT, Velká Británie

news@divus.org.uk, +44 (0) 7526 902 082


 

DIVUS BERLÍN
berlin@divus.cz
 

DIVUS VÍDEŇ
wien@divus.cz
 

DIVUS MEXICO CITY
mexico@divus.cz
 

DIVUS BARCELONA
barcelona@divus.cz

DIVUS MOSKVA A MINSK
alena@divus.cz

NOVINY Z DIVUSU DO MAILU
Divus Stavíme pro tebe Národní galerii! Pojď do Kyjova u Krásné Lípy č.37.