Časopis Umělec 2005/2 >> Krajina s dírami Přehled všech čísel
Krajina s dírami
Časopis Umělec
Ročník 2005, 2
6,50 EUR
Zaslat tištěné číslo:
Objednat předplatné

Krajina s dírami

Časopis Umělec 2005/2

01.02.2005

Christian Riebe | expo hannover | en cs de

1. Expo-park Východ Předpokládejme následující: zásluhou všeobecného ekonomického úpadku (který můžeme jen uvítat) a díky pokračující debilizaci společnosti vznikají uprostřed městských aglomerací místa, která vykazují všechny znaky extrémní periferie. Jsou to místa, která neoplývají kouzlem prázdných průmyslových objektů, která vlastně nesdělují žádnou historii, ale pouze chladnou zpustlost: jsou to krátery v systému trvalé kolonizace. Proběhne-li hra o peníze a pozemky zrychleně, během krátké doby a s velkým nasazením, zanechává za sebou beztvarý úhor, osazený neživou architekturou, budo- vami, které se stávají ruinami, sotva jsou postaveny. Jsou to trosky investiční války, za nimiž doutná agónie čerstvého bojiště. Připustíme-li, že právě tato agónie je pro pozdně kapitalistické sebepožírání stále příznačnější, můžeme těmto úhorům přikládat exemplární a perspektivní význam. Právě takovým kráterem je Expo--park Východ. Povstal z promrhání nesmírného množství peněz a z ochabující soudnosti plánovačů, kteří právem rychle propadli panice. Po „Bulváru Evropské unie“ pobíhají lišky a bezdomovci si vyprazdňují močové měchýře v živořících alejích „Rue de Montreal“, které měly „hostit národy celého světa“. Na jejich místě dnes straší nenaplněné sliby zhroucené euforie, jež si vyblouznila mezinárodní metropoli, a pak dala vzniknout přesnému opaku: bílému místu, díře, absurdní hromadě konkurzní podstaty, kterou nepřemění zpátky na peníze žádný brutální totální výprodej. Musíme za to být městu vděční. Protože tam, kde jdou všichni prudce z kopce, je ten nejníže v čele. Ve skutečnosti je odsud vidět daleko do budoucnosti, mnohem dále než z Brandenburské brány. 2. Budovy Někdejší pavilony světové výstavy prodělaly úpadek na nejrůznější způsob. Některé odrážejí své pokoření s otevřeností budící soucit: stále ještě ukazují nakřivo svěšené symboly národní pýchy či vychvalují své někdejší kvality na zašlých tabulích, které už nelze přečíst. Vše je zakryté lepenkou. Jiné stojí téměř nepoškozené uprostřed okolní pustiny, neškodné a nemístné jako kus nábytku z Ikey, plovoucí na arktické ledové kře. Další z nich jsou oběťmi kutilů. Různí nájemci s těžko odhadnutelnými záměry osvětlují v noci nenadále okenní otvory, ověšují svá obydlí surreálně pulzujícími světelnými dekoracemi, jež se osiřele houpou po náhlém odchodu svých majitelů. Vůbec se tu dost montuje a stěhuje. Celé části budov jsou transplantovány, některé zůstávají ležet uprostřed cesty. Velké vietnamské restauraci se podařilo udržet se na místě, kde by nikdo žádný hostinec nečekal. Uvnitř se nashromáždily menší pavilony, jako by tu hledaly ochranu. Červeně fluoreskující skleník září do dolnosaské noci. Samozřejmě jsou tu také příklady čirého rozpadu, velké, až na skelet ohlodané zdechliny, například holandský pavilon, který na světové výstavě získal cenu za nejlepší architekturu. Dnes je to gigantický prázdný regál s rozpáraným bedněním, který trousí do okolí zbytky inventáře. A pak jsou tu příklady takzvaného „vydařeného dalšího využití“: obrovské udržované studio produkující banální hudbu a jakési skleněné parkoviště, které čeká na automobilový průmysl. Tady je vše při starém: naivní užitečnost, jakou můžeme vidět kdekoliv jinde. Výjimkou se zdá být litevský pavilón, který tomu všemu jako jediný unikl: podsaditá ponorka z ohýbaného plechu, viditelně nepotopitelná – jako by její stavitelé tušili, jakému osudu budovu zanechají. Je to suverénní, ne zrovna přátelská architektura, které chybí jen jedno: kolečka, brusle či řetězový pás. Správci pozůstalosti po Expu by místo rádi uvolnili a neustále vyhrožují stržením pavilonu. 3. Umění, odtud Takové místo se stává geografickou metaforou: krajina s dírami, která předstírá funkci tím euforičtěji, čím více se stává terénem před sesuvem. Je možné (a v to doufám i já), že i „umělá krajina“ s neochvějně vícejazyčnou užvaněnou samomluvou, snaživou expanzí do různých oblastí společenského života, zkrátka s celou svou skutečně nezlomnou vírou v budoucnost, již dávno trpí podvědomým vyčerpáním? Chtěla se podílet na všeobecném pokroku, chtěla být „mezioborově“ nápomocná kdekoliv – v případě nutnosti i bez zavolání... A vytvořila si k tomu charakteristický „diskurz“, s nímž nyní neustále poučuje společnost, kterou to zajímá ze všeho nejméně. S tvrdohlavou vehemencí ťuká současný umělec na každé myslitelné dveře a vyžaduje spoluúčast, rozhovor a ochotu nechat se poučit. Stal se z něj svým způsobem Svědek Jehovův a žije ze soucitu svých obětí. Právě toto nutkání vypovídat přetvořilo v umění prostředníka v tajného hlavního aktéra: přednostně vyžaduje materiál, který lze jednoduše předělat na řeč. V jeho režii se umění stalo monotónním pedagogickým cvičením a umělec je jen pomocným učitelem a nebo šaškem. Dosud marně čekáme na umění, které zavrhne výpověď, tedy na umělecká díla, která nám nastaví reflexní plochu neumožňující jakoukoli diskuzi či řečový popis. Mohli bychom výše popsaným místům, která vypadla z drezury městské zástavby a sídlišť, znovu přiřknout a potvrdit exemplární funkci, a nebo doufat: odtud je možné představit si nedrezurovanou uměleckou produkci. Všechno je prostě tak, jak to je – zcela bez mluvení: pevné podloží s mnoha zbytky. Tady si systém zahrál svou zatím poslední hru a prohrál. Zde je pohřbena jeho obranyschopnost, zde spí státní rozum. A z tohoto spánku se může zrodit příšera, na kterou netrpělivě čekáme. 4. Monstrum Tak a teď strašidla, jejichž čas přichází: okamžitě a již předem přemění pseudogeografickou domněnku ve schůdnou krajinu. Na těchto cestách opustíme banální oblasti kapitalistické idiocie, beztak vše, co stojí za řeč, míří rovnou do pekla. Obraťme se raději rovnou k těmto dírám, tam najdeme, co nám schází. Představme si sbírku trychtýřovitých otvorů, do nichž jsou vrženy stupně zeměpisné délky a šířky jako do anulujícího drtícího zařízení, jehož hnací mechanismus se teprve dává do pohybu – aby něco vytvořil. Představme si čekající past, která z granulátu svých kořistí vytváří nové formy. A představme si tam dole „umělce“, který v těchto podmínkách může být sotva něčím víc než jen hysterickým porodním asistentem. Jaká obskurní polonéza to tam vzniká? A jak se její prvky odráží v obvyklých mechanismech identifikovatelné řeči, která je přetížená tím, že musí pojmenovávat jiné věci než jen svá vlastní mláďata? Ukazuje instalace jako jakýsi druh cirkusu, nebo jako gondolu z podehtovaných škatulek plných kleteb a staromódních něžnůstek, jako kohortu třpytivých spirál, kroužících kolem čehosi? Páchne to po chloru a asfaltu nebo jako hořící úl? Je to biedermeierovský stoleček, puchýř, váza, velká hromada rybího masa?




Komentáře

Článek zatím nikdo nekomentoval

Vložit nový komentář

Doporučené články

Magda Tóthová Magda Tóthová
Práce Magdy Tóthové zpracovávají moderní utopie, sociální projekty a jejich ztroskotání s pomocí výpůjček z pohádek, bájí a science fiction. Probírají osobní i společenské otázky nebo témata soukromého a politického rázu. Personifikace je dominantním stylovým prostředkem všudypřítomné společenské kritiky a hlavní metodou užívání normotvorných prvků. Například v práci „The Decision” („Rozhodnutí“)…
Afričtí upíři ve věku globalizace Afričtí upíři ve věku globalizace
"V Kamerunu se hojně šíří fámy o zombie-dělnících, kteří se lopotí na neviditelných plantážích podivné noční ekonomiky. Podobné příběhy, plné posedlé pracovní síly, pocházejí z Jihoafrické republiky a Tanzanie. V některých z nich se nemrtví na částečný úvazek po celonoční lopotě namísto spánku budí ráno vyčerpaní."
Top Ten českých výtvarných umělců 90. let podle časopisu Umělec Top Ten českých výtvarných umělců 90. let podle časopisu Umělec
Redakční okruh Umělce se rozhodl k vyhlášení deseti jmen umělců, kteří podle názoru jeho členů (Lenka Lindaurová, Vladan Šír, Ivan Mečl, Tomáš Pospiszyl a Karel Císař) mají zásadní význam pro českou výtvarnou scénu 90. let. Po dlouhé diskusi, na které jsme si ujasňóvali kritéria, jsme se dostali k určitým jménům, která z mnoha důvodů považujeme za důležitá pro situaci u nás i naši prezentaci…
No Future For Censorship No Future For Censorship
Author dreaming of a future without censorship we have never got rid of. It seems, that people don‘t care while it grows stronger again.
ArtLeaks
27.07.2014 19:39
Kam dál?
jinde - archeologie
S.d.Ch, solitéři a kultura okraje  (generace narozená kolem roku 1970)
S.d.Ch, solitéři a kultura okraje (generace narozená kolem roku 1970)
Josef Jindrák
Kdo je S.d.Ch? Osoba mnoha zájmů, aktivní v několika oblastech. V literatuře, divadle, hudbě, svými komiksy a kolážemi i ve výtvarném umění. Především je to básník a dramatik. Svou povahou a rozhodnutím solitér. Jeho tvorba se neprotíná s aktuálními trendy. Vždy staví do popředí osobní výpověď, která však může mít i velmi složitou vnitřní strukturu. Je příjemné, že je to normální člověk a…
Číst více...
jinde - poezie
THC Review a zavržená minulost
THC Review a zavržená minulost
Ivan Mečl
My jsme pátá světová strana! Pítr Dragota a Viki Shock, Fragmenty geniality, květen a červen 1997 Viki vlastně přišel, aby mi ukázal kresby a koláže. Jen jako doplněk mi dal k nahlédnutí samizdatové THC Review z konce devadesátých let. Když mne zaujalo, vyděsil se a řekl, že tahle tvorba je uzavřenou kapitolou, ke které se nechce vracet. Kresby z barů, občerstvoven a hospod jsme se ihned…
Číst více...
cena
To hen kai pán / (Laureát ceny Jindřicha Chalupeckého 1998 Jiří Černický)
To hen kai pán / (Laureát ceny Jindřicha Chalupeckého 1998 Jiří Černický)
„Mluví-li se v našich dobách o umění, obvykle se mluví o jeho umístění v subjektivitě nebo objektivitě, o tom, jak vyjadřuje život, anebo o tom, jak životu pomáhá. Pomíjí se při tom, že jde o ten zvláštní druh konání v subjektivitě a ten zvláštní druh konání v objektivitě, jež je právě uměním a ničím jiným. Snad se to pokládá za příliš samozřejmé, snad za málo významné. Ale to je právě to…
Číst více...
birthing pains
Kdo se bojí mateřství?
Kdo se bojí mateřství?
Zuzana Štefková
Zmnožení definic „matky“ je zároveň místem zesíleného útlaku a potenciálního osvobození.1 Carol Stabile Psal se rok 2003 a v houštinách lesa Lapák na Kladně postávala u cesty žena v pokročilém stádiu těhotenství. V rámci výstavy Umělci v lese mohli kolemjdoucí zahlédnout záblesk jejího klenutého břicha, které v exhibicionistickém gestu odhalovala speciálně pro ně. Právě tahle performance Lenky…
Číst více...
Knihy, multimédia a umělecká díla, která by Vás mohla zajímat Vstoupit do eshopu
Beach Scene, 1986, acrylic painting on canvas, 76 x 182 cm, five panels
Více informací...
3 200 EUR
Volcano, 1992, acrylic painting on canvas, 60,5 x 50 cm, on frame
Více informací...
2 200 EUR
Tento díl je věnován Kateřině Vincourové, laureátce Ceny Jindřicha Chalupeckého za rok 1996, a její instalaci Bez názvu (1995 -...
Více informací...
23,75 EUR
2004, 30.5 x 23 cm (7 pages), Pen & Ink Comic
Více informací...
1 788 EUR

Studio

Divus a jeho služby

Studio Divus navrhuje a vyvíjí již od roku 1991 ojedinělé návrhy projektů, prezentací nebo celých prezentačních cyklu všech druhů vizuálních materiálů. Realizujeme pro naše klienty kompletní řešení i jednotlivé kroky. Pro práci využíváme spojení nejmodernějších s klasickými technologiemi, což umožňuje širokou škálu řešení. Výsledkem naší práce jsou nejen produkční, tiskové a digitální projekty, od propagačního materiálu, plakátu, katalogu, knihy, přes návrhy a realizace plošné i prostorové prezentace v interiéru nebo exteriéru po digitální zpracování obrazu nebo publikování na internetu, ale realizujeme i digitální filmové projekty, včetně střihu, ozvučení, animace. Tyto technologie používáme i pro tvorbu webových stránek a interaktivních aplikací. Naší předností je ...

 

Citát dne. Vydavatel neručí za jakékoliv psychické i fyzické stavy, jenž mohou vzniknout po přečtení citátu.

Osvícení přichází vždycky pozdě.
KONTAKTY A INFORMACE PRO NÁVŠTĚVNÍKY Celé kontakty redakce

DIVUS NOVÁ PERLA
Kyjov 36-37, 407 47 Krásná Lípa
 

Galerie, knihkupectví a kavárna
otevřena od středy do neděle
od 11:00 do 22:00

a na objednávku emailem shop@divus.cz
nebo telefonicky na čísle +420 606 606 425


Divus Perla
Gábina Náhlíková, gabina@divus.cz, +420 604 254 994


Nakladatelství Divus
Ivan Mečl, ivan@divus.cz, +420 602 269 888


Tiskárna, grafické a předtiskové studio Divus
studio@divus.cz


Časopis Umělec
Palo Fabuš, umelec@divus.cz

 

Kavárna a knihkupectví Perla
Hana Turynová, shop@divus.cz, +420 606 606 425

DIVUS LONDÝN
Arch 8, Resolution Way, Deptford
London SE8 4NT, Velká Británie

news@divus.org.uk, +44 (0) 7526 902 082


 

DIVUS BERLÍN
berlin@divus.cz
 

DIVUS VÍDEŇ
wien@divus.cz
 

DIVUS MEXICO CITY
mexico@divus.cz
 

DIVUS BARCELONA
barcelona@divus.cz

DIVUS MOSKVA A MINSK
alena@divus.cz

NOVINY Z DIVUSU DO MAILU
Divus Stavíme pro tebe Národní galerii! Pojď do Kyjova u Krásné Lípy č.37.