Časopis Umělec 2001/2 >> Umělci za mřížemi Přehled všech čísel
Umělci za mřížemi
Časopis Umělec
Ročník 2001, 2
6,50 EUR
Zaslat tištěné číslo:
Objednat předplatné

Umělci za mřížemi

Časopis Umělec 2001/2

01.02.2001

Lenka Lindaurová | věda | en cs

Dříve než ruská umělecká dvojice Komar s Melamidem objevili skutečnost, že opice — přesněji lidoopi — malují, pochopitelně vědci. Kromě lidoopů malují také sloni. Zdálo by se, že zvíře, které udrží štětec, může malovat. Ale ostatní nemají zájem. Je to vůbec zájem? Není to spíš trochu manipulace ze strany člověka? Etologové se ovšem domnívají, že výzkumem výtvarných projevů primátů lze přiblížit počátky vědomé výtvarné tvorby lidí. To, co známe z Altamiry jsou již vyspělé a zkušeností podložené obrazy. Co bylo předtím? Vyvíjely se výtvarné schopnosti člověka v souladu s rozvojem řeči a schopnostmi abstraktního myšlení? Proč někteří lidé mají potřebu se vizuálně vyjadřovat a někteří ne? Každé dítě kreslí, pokud má možnost. Proč člověk později kreslit přestává? Jde o hru, biochemické puzení nebo cílené jednání?
Hodiny výtvarky

Vědecká pracovnice přijela asi po měsíci do liberecké ZOO. Blíží se k pavilonu opic; ještě do něj nevstoupila, ale šimpanzi ji přes sklo otevřenými dveřmi na vzdálenost zhruba třiceti metrů spatřili. Vyskakují na sklo, buší do něj a kvičí jako pominutí. K ostatním návštěvníkům pavilonu jsou zcela neteční. Zřejmě tuší, že z každodenního stereotypu je vytrhne zajímavá činnost. Kreslit bude ale jen čtyřletá šimpanzice Majoránka. Je vyvedena ven z pavilonu a usazena svou ošetřovatelkou a náhradní matkou ke stolu. Ruší ji spousta okolních ruchů, ale nakonec bere do rukou fixy, ochutnává je a začíná kreslit. Dělá krátké a jemné tahy, nejvíc se jí zalíbil roh čtvrtky. Pokud dostane papír s předkreslenými body, většinou se snaží je spojovat. Opice je schopná střídat barvy a v podstatě její výtvor vypadá jako abstrakce Arnulfa Rainera. Šimpanzice se příliš nesoustředí. Je znát, že samotné vyvedení mimo klec je dostatečně vzrušující, a tak ji tvůrčí činnost příliš neláká. Nakonec během půl hodiny sice pokreslí asi devět čtvrtek, ale k výkonu je stále nucená ošetřovatelkou, která jí dokonce vybírá barevné fixy a neustále ji peskuje, když se opice rozhodne raději skákat po stole nebo lézt pod lavici. Chová se stejně jako roční dítě, když mu dáte papír a pastelky: chvíli to zkouší, ale brzy ztrácí pozornost a malovat přestane. Nemaluje jen ve formátu papíru, ale i kolem, po stěně. Američtí vědci sice formulují vznik umění zasazeného do daného rámce (formy), ale je to spíš otázka chtění a úmyslu, co odlišuje lidskou činnost zvanou umění.
Hra náhody

Vědecké výzkumy probíhající paralelně v mnoha zemích potvrzují některé skutečnosti. Pokud nemá opice určitý formát (není to tak ve všech případech), tvorba ji neláká, jelikož má větší množství vzruchů ve svém okolí. Když však dostane čtvrtku, zvítězí chuť “tvořit” a se zaujetím se činnosti věnuje. Americký gorilí samec, který ovládá znakovou řeč, dokonce svou tvorbu komentuje a tvrdí, že namaloval například portrét svého ošetřovatele. To by mohl být důkaz, že nejde jen o rozptýlení formou spontánního čmárání, ale že opice má nějaký úmysl, vizuální představy, nebo že jí obraz něco připomíná. Když je na čtvrtce nějaké další omezení jako kruh, půlkruh či linka rozdělující plochu, je prokázané, že opice se soustředí na vyplnění určitého útvaru, tudíž mají (zřejmě) jakousi představu o vizuálním uspořádání. Nedá se však říci, že by byly schopné nakreslit určitý tvar záměrně; výsledné útvary jsou otázkou náhody — někdy však vznikají i tzv. uzavřené tvary, které mohou být vědomé. Přesto je jasné, že i když opice vnímají výsledný obraz (například šimpanzi také velmi dobře reflektují svůj vlastní obraz v zrcadle), proces samotný je pro ně hra, o jejíž výsledek nejeví zájem.
Šimpanzice Lana z Atlanty ovládající rovněž znakový jazyk uměla barevné rozlišení použít i při emocionálním výlevu. Svého lidského učitele jednou vykázala z místnosti a ukazovala mu: “Jsi zelené hovno!” Takto komunikující primáti přesně rozlišují barvy a podle pokynů je umí použít. Washingtonský šimpanz Tatu uviděl při návštěvě jednoho fotografa v laboratořích jeho štětec na čištění objektivu. Ihned reagoval znaky: “Obraz, obraz!” Bylo jasné, že jeho myšlení si dokáže spojit určité předměty a odhadovat události, nebo projevit přání. Mozky šimpanzů zaujímají třetinu objemu lidské mozkovny. Podle lidských kritérií jsou středně mentálně retardovaní. Detaily svého sociálního života a mentálních vlastností jsou nám však velice blízcí. Z toho vyplývá hypotéza, že lidské sociální chování spočívá na genetických základech, neboli je organizováno geny, které jsou sdíleny s blízce příbuznými druhy.

Samice nemají problém

Zkušenosti z českých zoologických zahrad jsou pouze nonverbální. Zdejší výzkum je však co do počtu zkoumaných zvířat dost rozsáhlý. Etoložka Marina Vančatová sleduje primáty již pět let na čtyřech místech. Výsledky pozorování můžeme jen velmi lapidárně komentovat. Opice někdy odmítají kreslit na papír, který zničí, a pak pokračují na zem nebo zeď. Jeden šimpanz zase odmítl namáčet vlastní prsty do dětských kelímkových barev, štítivě se odvracel a vztekal. Posléze mu to nedalo, ale ke kresbě použil prst své ošetřovatelky, kterým manipuloval. Primáti o malování projevují poměrně dost zájmu a evidentně z něj mají radost. V zoologických zahradách vzniklo i několik výstav, na jejichž vernisáže však autoři neměli přístup.
Charakter maleb se liší druhově i pohlavně. Orangutan maluje jinak než šimpanz a gorila. Mláďata malují, dospělí méně, dospělé samice mají o činnost zájem, dospělí samci málokdy. Jsou známy případy, kdy samec zarputile pozoroval kreslící samici z rohu, ale nepřipojil se. Když samice skončila, samec se na ni vrhl a svým pohlavím ji poučil o tom, kdo je v kleci šéfem. Jiný samec, který vždycky odmítal kreslit a pozoroval ostatní, se zničehonic, když našel nějaké zatoulané pastelky v kleci, rozhodl zkusit si tvůrčí činnost o samotě v noci a počmáral svůj budoár. K lítosti vědců však rozzuřený ošetřovatel zničil dílo proudem vody.

Vzrušení i terapie

Není známo, jak by se k malování stavěly opice v přírodě, protože výzkumy se omezují jen na lidoopy chované v zajetí. Odborníci popisují malování jako vytržení z reality, která se u člověka postupně proměnila v potřebu a stala se součástí kognitivních procesů. Pokud mají primáti hodně zážitků a starostí, necítí tolik potřebu se z reality vytrhovat. Ať už malují, či ne, při své činnosti “myslí” jaksi v přítomnosti. Může jít o hru nebo vynalézání technik, které jsou lidoopi schopni si předat navzájem, stále jde o zkušenost několika fází, která nemá vzdálenější cíl. Něco jiného je naučit se otevírat krabici s potravinami klackem a něco jiného představit si při návštěvě galerie svoje výtvory vystavené.
Postupy počítačové animace (tedy podobná hra či učení se nové technice) pomáhají podle pedagogů rozvíjet dětské myšlení v mnoha oborech. Tvůrčí schopnosti a jejich trénink umožňují rozvíjet abstraktní myšlení a vybrušovat fantazii potřebnou pro chápání složitých jevů. Jako příklad může sloužit pokus žačky čtvrté třídy animovat pohyb Měsíce kolem Země. Uvědomí si, že srpeček zastíněný Zemí v poloze před ní nemůže z našeho pozorovacího bodu vypadat stejně. U člověka se tvorba pokládá za vyšší vědomou duševní činnost, která se rozvíjí s vývojem myšlení a zkušeností. Tvůrčí schopnosti a nutkání malovat jsou známé i u duševně nemocných, například autistů, a rovněž arteterapie se v mnoha psychických poruchách úspěšně aplikuje. Z toho by se dalo laicky dedukovat, že v umění hraje roli i chemie mozku a genetika.
Darwinisté jsou přesvědčeni o tom, že jestliže se lidský mozek vyvíjel na základě přírodního výběru, musely i schopnosti estetického úsudku a náboženské víry vzniknout na základě biologických mechanismů. Z toho by se dalo trochu přes ruku vyvodit, že umění patří k méně viditelným aktivitám, které kdysi byly výhodné v přísnějším biologickém smyslu. Lidská mysl je nástrojem k přežití a rozum je jednou z jejích technik.
Malování evidentní už u lidoopů dovedli lidé — biologicky nutně — až do nynější podoby. Pokud pomineme důvody byznysu, je jasné, že někteří umělci skutečně tvoří, protože musí.

První a poslední malíři

Zobrazovací schopnosti člověka se vytvářely podle renesančního teoretika umění Leona Battisty Albertiho inspirací z pozorování detailů jeho okolí. Výběžek na skále, puklina či skvrna na určitém materiálu prvním malířům něco připomínala a tak si přírodní vzorek dotvořili tak, jak známe například kresby býků v Altamiře. Podle vědců dávní malíři věřili tomu, že co se děje na obraze, děje se i ve skutečnosti. Postupně se člověk naučil vytvářet tvary podle paměti nebo skutečných modelů. Další “příběh umění” je dobře známý. Fascinující oblast lidské činnosti už se skutečností, v čase po příběhu, rázně zametla. Nikdo od umění nečeká, že mu nabídne to, co by chtěl vidět ve “skutečnosti”. Přijmeme-li tezi, že neexistuje umění, ale jen umělci, proč by jimi neměli být i Tatu nebo Majoránka? Z praxe jsou známy “opičí” výstavy, na nichž byly malby lidoopů prodány za neuvěřitelně vysoké ceny.

Červená smrt?

Jestliže lidoopi sdílejí s člověkem mnoho společných myšlenkových schopností, mohou komunikovat znakovou řečí, komentovat své malované výtvory a reflektují sami sebe v zrcadle, je možné jim předat i pojem osobní smrti? Co by tomu řekla například Lana? Měla by pojem i pro barvu smrti?
Nevedl člověka strach ze smrti k vytvoření nejrůznějších rituálů, mýtů a náboženství? Není obraz jen jednou z prvních forem, jak se s tímto strachem vyrovnat? Který umělec by pak raději nebyl lidoopem?




Komentáře

Článek zatím nikdo nekomentoval

Vložit nový komentář

Doporučené články

Le Dernier Cri  a černý penis v Marseille Le Dernier Cri a černý penis v Marseille
To člověk neustále poslouchá, že by s ním chtěl někdo něco společně udělat, uspořádat, zorganizovat ale, že… sakra, co vlastně... nám se to, co děláte, tak líbí, ale u nás by to mohlo někoho naštvat. Je sice pravda, že občas z nějaké té instituce nebo institutu někoho vyhodí, protože uspořádal něco s Divusem, ale když oni byli vlastně hrozně sebedestruktivní… Vlastně potřebovali trpět a jen si…
Top Ten českých výtvarných umělců 90. let podle časopisu Umělec Top Ten českých výtvarných umělců 90. let podle časopisu Umělec
Redakční okruh Umělce se rozhodl k vyhlášení deseti jmen umělců, kteří podle názoru jeho členů (Lenka Lindaurová, Vladan Šír, Ivan Mečl, Tomáš Pospiszyl a Karel Císař) mají zásadní význam pro českou výtvarnou scénu 90. let. Po dlouhé diskusi, na které jsme si ujasňóvali kritéria, jsme se dostali k určitým jménům, která z mnoha důvodů považujeme za důležitá pro situaci u nás i naši prezentaci…
Nick Land — experiment s nehumanismem Nick Land — experiment s nehumanismem
Nick Land byl britský filozof, který už není, aniž by byl mrtev. Jeho takřka neurotický zápal pro šťourání se v jizvách skutečnosti svedl nemálo nadějných akademiků na obskurní cesty tvorby, která obtěžuje svou původností. Texty, které po něm zůstaly, dosud spolehlivě znechucují, nudí a pudí k vykastrování jejich zařazením do „pouhé“ literatury.
V rauši mediálního Déjà-vu / Poznámky k obrazové strategii Olivera Pietsche V rauši mediálního Déjà-vu / Poznámky k obrazové strategii Olivera Pietsche
Goff & Rosenthal, Berlin, 18.11. – 30.12.2006 Co je droga a co není, je ve společnosti stále znovu probíráno, stejně jako vztah k nim. Se kterou drogou umí společnost zacházet a se kterou ne, a jak o nich lze vyprávět ve filmu – zda jako o osobním či kolektivním zážitku – či jen jako o zločinu, to ukazuje berlínský videoumělec Oliver Pietsch ve svém pětačtyřicetiminutovém filmu z roku 2005 The…
ArtLeaks
27.07.2014 19:39
Kam dál?
jinde - archeologie
S.d.Ch, solitéři a kultura okraje  (generace narozená kolem roku 1970)
S.d.Ch, solitéři a kultura okraje (generace narozená kolem roku 1970)
Josef Jindrák
Kdo je S.d.Ch? Osoba mnoha zájmů, aktivní v několika oblastech. V literatuře, divadle, hudbě, svými komiksy a kolážemi i ve výtvarném umění. Především je to básník a dramatik. Svou povahou a rozhodnutím solitér. Jeho tvorba se neprotíná s aktuálními trendy. Vždy staví do popředí osobní výpověď, která však může mít i velmi složitou vnitřní strukturu. Je příjemné, že je to normální člověk a…
Číst více...
jinde - poezie
THC Review a zavržená minulost
THC Review a zavržená minulost
Ivan Mečl
My jsme pátá světová strana! Pítr Dragota a Viki Shock, Fragmenty geniality, květen a červen 1997 Viki vlastně přišel, aby mi ukázal kresby a koláže. Jen jako doplněk mi dal k nahlédnutí samizdatové THC Review z konce devadesátých let. Když mne zaujalo, vyděsil se a řekl, že tahle tvorba je uzavřenou kapitolou, ke které se nechce vracet. Kresby z barů, občerstvoven a hospod jsme se ihned…
Číst více...
cena
To hen kai pán / (Laureát ceny Jindřicha Chalupeckého 1998 Jiří Černický)
To hen kai pán / (Laureát ceny Jindřicha Chalupeckého 1998 Jiří Černický)
„Mluví-li se v našich dobách o umění, obvykle se mluví o jeho umístění v subjektivitě nebo objektivitě, o tom, jak vyjadřuje život, anebo o tom, jak životu pomáhá. Pomíjí se při tom, že jde o ten zvláštní druh konání v subjektivitě a ten zvláštní druh konání v objektivitě, jež je právě uměním a ničím jiným. Snad se to pokládá za příliš samozřejmé, snad za málo významné. Ale to je právě to…
Číst více...
birthing pains
Kdo se bojí mateřství?
Kdo se bojí mateřství?
Zuzana Štefková
Zmnožení definic „matky“ je zároveň místem zesíleného útlaku a potenciálního osvobození.1 Carol Stabile Psal se rok 2003 a v houštinách lesa Lapák na Kladně postávala u cesty žena v pokročilém stádiu těhotenství. V rámci výstavy Umělci v lese mohli kolemjdoucí zahlédnout záblesk jejího klenutého břicha, které v exhibicionistickém gestu odhalovala speciálně pro ně. Právě tahle performance Lenky…
Číst více...
Knihy, multimédia a umělecká díla, která by Vás mohla zajímat Vstoupit do eshopu
tisk na banerovou folii, 250 x 139 cm, 2011 / ze série deseti číslovaných exemlářů signovaných autorem
Více informací...
799,20 EUR
tisk na banerovou folii, 250 x 139 cm, 2011 / ze série deseti číslovaných exemlářů signovaných autorem
Více informací...
799,20 EUR
The Gun, sketch - inkwash, 2011, 33 x 25 cm
Více informací...
460 EUR
Limited edition of 10. Size 100 x 70 cm. Black print on durable white foil.
Více informací...
75 EUR

Studio

Divus a jeho služby

Studio Divus navrhuje a vyvíjí již od roku 1991 ojedinělé návrhy projektů, prezentací nebo celých prezentačních cyklu všech druhů vizuálních materiálů. Realizujeme pro naše klienty kompletní řešení i jednotlivé kroky. Pro práci využíváme spojení nejmodernějších s klasickými technologiemi, což umožňuje širokou škálu řešení. Výsledkem naší práce jsou nejen produkční, tiskové a digitální projekty, od propagačního materiálu, plakátu, katalogu, knihy, přes návrhy a realizace plošné i prostorové prezentace v interiéru nebo exteriéru po digitální zpracování obrazu nebo publikování na internetu, ale realizujeme i digitální filmové projekty, včetně střihu, ozvučení, animace. Tyto technologie používáme i pro tvorbu webových stránek a interaktivních aplikací. Naší předností je ...

 

Citát dne. Vydavatel neručí za jakékoliv psychické i fyzické stavy, jenž mohou vzniknout po přečtení citátu.

Osvícení přichází vždycky pozdě.
KONTAKTY A INFORMACE PRO NÁVŠTĚVNÍKY Celé kontakty redakce

DIVUS LONDÝN
Arch 8, Resolution Way, Deptford
London SE8 4NT, Velká Británie

 

Otevřeno od středy do soboty mezi 12:00 a 18:00

 

Kancelář: +44 (0) 20 8692 5157

 

Ivan Mečl
ivan@divus.org.uk, +44 (0) 7526 902 082

 

Shop
shop@divus.org.uk, +44 (0) 20 8692 5157

DIVUS PERLA
Areál bývalé papírny, Nádražní 101
252 46 Vrané nad Vltavou, Česká republika
ivan@divus.cz, +420 602 269 888

Otevřeno od středy do neděle od 11:00 do 18:00.
Od 15.12
do 15.1. pouze na telefonickou objednávku.

 

DIVUS BERLIN
v ZWITSCHERMASCHINE
Potsdamer Str. 161, 10783 Berlin, Germany

berlin@divus.cz, +49 (0) 1512 9088 150
Otevřeno od středy do soboty od 14:00 do 19:00

 

DIVUS VÍDEŇ 
wien@divus.cz
DIVUS MEXICO CITY
mexico@divus.cz
DIVUS BARCELONA
barcelona@divus.cz
DIVUS MOSKVA & MINSK
alena@divus.cz

NOVINY Z DIVUSU DO MAILU
Divus 23.05.-17.06.2017 STU MEAD & MIKE DIANA IN PARIS