Časopis Umělec 2011/1 >> Umění na vyliž... Přehled všech čísel
Umění na vyliž...
Časopis Umělec
Ročník 2011, 1
6,50 EUR
Zaslat tištěné číslo:
Objednat předplatné

Umění na vyliž...

Časopis Umělec 2011/1

01.01.2011

Adam | profile | en cs de

Wherever you are you are with brody&paetau
Společně tvořící autoři, nevybíravě a na hranici snesitelnosti karikující globální aroganci i regionální bahno. Jsou známí především ponižujícími akcemi na téma fungování současné kultury. „Konceptuální neodadaistická dvojice vyhledávající groteskní aspekty jak institucionalizovaného světa umění tak i samotný fenomén umělecké produkce. Jejich strategie vlastně není ničím novým a ve své přímočarosti a elementárnosti je až trapná. To je ale její nejsilnější stránka. Jejich témata a objekty zájmu jsou taktéž velmi elementární: všední morálka, ne však hodnocená jazykem příruček etiky. Zkoumají hlavně vliv životních situací a politiky na psychologii chování. Kolísající mezi využíváním a zneužíváním, chytrou a zákeřnou manipulací a chladně se nedotýkajíce pozorované absurdní reality, je jejich práce opravdu kritická a upřímná ve své touze odkrýt patologické a skryté normy mezilidských vztahů. Jejich akce jsou vždy skvěle vystavěny a dramaturgie téměř dokonalá a vypočítaná — pronikavé, chladné, znepokojující, drzé a jízlivé. Možná by potřebovaly trochu péče o jejich vyváženost. Například vytoužený skandál patřičně využít jako nástroj k poukázání na úpadek určitých hodnot nebo jejich dezinterpretaci.“ říká kritik Adam Budak o jejich umění.


Tváří v tvář umělcům se mnohdy cítím uměleckým světem zastrašen. Nejinak a s notnou dávkou chvění jsem mířil minulý čtvrtek večer do výmarské galerie ACC spolu s No Nick Name Guyem a Chicou na přednášku Ondřeje Brodyho, českého samozvaného „neodadaistického umělce“.
Jeho partnerem je (patrně jen platonicky) Kristofer Paetau sídlící v Riu. Ač jsem vyrážel s poměrně otevřenou myslí, nechal jsem si detektor žvástů zapnutý. Nemám přehled ani průpravu na to, abych světům vizuálního umění a hudby patřičně rozuměl. Když přijde na umělce, mívám problémy odhalit, zda to, co mi tvrdí, je pravda nebo žvást.
Tento takzvaný umělec spustil můj detektor žvástů rychlostí, jakou jsem už dlouho nezakusil (pokud opomenu bezpečnostní kontroly na amerických letištích). Během svého projevu seděl Ondřej u stolku se zapálenou cigaretou v jedné, a půllitrem piva v druhé ruce. Výmarská kulturní smetánka hltala každé jeho slovo. Sem tam odložil pivo a kliknul myší, aby spustil ukázku performancí dvojice Brody-Paetau z celé Evropy.
Ondřej mě dopálil hned několika způsoby: protiřečil si, byl zoufale sexuálně frustrovaný a nechtěl o svém díle diskutovat.

Protimluvy
Prvním předloženým dílem bylo malé polaskání nazvané „Licking Curator‘s Ass“. Ve videu svázali Ondřej a jeho partner kurátora galerie, stáhli mu kalhoty a vylízali mu prdel; akt, ve kterém je Ondřej fyzicky i metaforicky zjevně odborníkem. Ondřej zdůraznil, že byli požádáni, aby v galerii provedli něco šokujícího a že (dle jeho slov): sraní a blití šokující nejsou. Vzhledem k tomu, že video bylo natočeno v Antverpách, nechce se mi uvěřit, že by laskání zadku bylo skutečně tak nezvyklé nebo šokující. Antverpy jsou domovem mnoha světově proslulých klubů, kde bych takový způsob chování očekával nejen v darkroomech ale i na tanečním parketu. Ať je tomu jakkoli, byl jsem schopen připustit, že tato „performance“ byla vlastně „uměním“.
Svůj soud jsem oddaloval do chvíle, když si o několik minut později začal protiřečit při promítání filmu „Art Forum Accident“ z roku 2005. Hlavní roli si v něm zahrál Ondřejův partner, který zvracel na podlahu během berlínského uměleckého veletrhu. Nahnul jsem se k No Nickname Guyovi a zašeptal: „Neříkal před chvílí, že blití není šokující?“
Poslední záchvěvy naděje pro Ondřeje vyvanuly poté, co nám ukázal nepojmenovanou performanci provedenou v Praze v roce 2004, kdy se s několika dalšími českými umělci vysral před díly ředitele Národní galerie. Jednalo se o pochybnou formu protestu bez zjevného účinku. Film vyvolal u výmarské kulturní elity jedinou otázku: „Jak jste se všichni zvládli vysrat najednou?“ Nahnul jsem se k No Nickname Guyovi a zašeptal: „Neříkal před chvílí, že sraní není šokující?“
O několik videí později Ondřej ukázal záznam svého vystoupení v soutěži Česko hledá Artstar, českém pokusu o uměleckou show podobné Americal Idol, Deutschland Superstar a (podle všeho i) Česko hledá Superstar. Jako jeden ze soutěžících byl požádán, aby něco předvedl. Tak se také stalo. Porotci byli mystifikováni až do okamžiku, kdy si všimli, že si močí do kalhot. Po krátké debatě ho vykázali z pódia. Nahnul jsem se k No Nickname Guyovi a zašeptal: „Proč by mělo být chcaní šokující, když blití a sraní nejsou?“

Sexuálně frustrovaný
Nehledě na to, že si Ondřej protiřečil, bylo jasné, že je sexuálně frustrovaný. Velká část jeho práce se točí kolem sexu, takže se nemůžu ubránit pocitu, že se Ondřej bez oddechu snaží, aby se mu nějakého dostalo — meta, které dosáhne, jen když někomu (ne)zaplatí, aby mu stál modelem.
V jedné z jeho performancí si zahrála slečna Krimi — podle webové stránky „žena neurčitého věku“, podle mě spíš starší — jde po cestě, načež je jí přikázáno, aby ukázala „kundu“, kterou ukáže, stejně jako prsa. Video bylo natočeno roku 2005 a je celkem možné, že to bylo poprvé, kdy Ondřej viděl nahou ženu, a fascinovalo ho to.
Také nám byla promítnuta videoperformance z roku 2006 nazvaná Le déjeuner sur l’herbe. I ona odhalovala Ondřejovu celoživotní zvídavost spojenou s ženskou vagínou. Stejnojmenný, kdysi šokující obraz Edouarda Maneta, který nyní visí v pařížském Musée d’Orsay, Ondřej volně cituje pomocí videa. Dívky byly natočeny v detailu s vibrátory ve vagínách za použití barevného klíčování. Museli jsme se dívat, jak jsou ženy lízány dvěma staršími muži, kterým je následně kouří, vše za opakování velmi neumělých francouzských vět typu: „To je ono, puso, nepřestávej... lízej!“ „Herci“ (a to používám tento název velmi volně) byli Češi mluvící francouzsky, ačkoli předtím očividně nikdy francouzsky nemluvili.
Práce kamery, která by odhalila profesionálům z pornobranže nové postupy, mi umožnila důvěrně se přiblížit tomu, co se mi opravdu zkoumat nechce. Na druhou stranu umožnila Ondřejovi spatřit něco pro něj dosud nevídaného.

Neochotný diskutovat
Nejzjevnější Ondřejovou chybou byla jeho naprostá neochota o svých dílech diskutovat nebo je jakkoliv hájit. Nejednou uvedl videoklip slovy: „Po videoklipu vám řeknu víc,“ a když video skončilo, odmítl o něm dál mluvit.
Nejvíce se to projevilo, když neprobral slečnu Krimi. Jasně si pamatuji, že o ní odmítl mluvit kromě zodpovězení otázky, jestli ženě ve videu zaplatili: „Ano, ne, vlastně ne.“
Nejzvučnější obranou jeho díla za celý večer bylo konstatování, že jsme se dívali pouze na ukázky z performancí, ne na celá díla, což byl žvást, protože opravdu netuším, o co podstatného z performancí jsme asi tak přišli.

Není to umělec
Pokud jde o umění, uplatňuji na něj jedno specifické měřítko: jestliže to dokážu taky, není to umění. V tomto případě: dokážu-li si představit, že bych to udělal, není to umění.
Ondřej představil pouze jediné „umělecké dílo“ z „poslední doby“. Uvedl ho informací, že je možné poslat do Číny fotografie, které čínští malíři pošlou zpět namalované na plátně.
Jasnou představu, jak bych tento poznatek využil, jsem si udělal během několika sekund po uvedení nápadu: samozřejmě bych do Číny poslal obrazy, které by jinak v Číně nebylo povoleno namalovat. Neměl jsem na mysli nic konkrétního, ale vzhledem k tomu, že Čína je známá porušováním lidských práv, nemělo by to být tak obtížné.
Cože to vlastně Ondřej udělal? Za 1500 euro pořídil třicet obrazů, které ukázal na obrazovce. Aniž by nám jasně vysvětlil, o co v jeho umění jde, řekl, že prodá celou sbírku za 25 000 dolarů; pokud by se snad někdo o její koupi zajímal.
Ale já vám místo něj povím, o čem je: o lidské ironii v plném rozsahu a triumfu všemocného dolaru. Čína bez váhání nechá za účelem výdělku své občany malovat obrazy, které by jinak nikdy neviděli. Pro obyvatele Západu je to cesta, jak se pokusit rozvrátit Čínu zevnitř troufalým pašováním informací před očima oficiálních cenzorů.
Ondřej nechtěl nebo nemohl obhajovat své umění a mě nakonec zůstala v ústech nahořklá pachuť. Pro jeho neochotu vysvětlit, o čem jeho umění je, jsem odešel naprosto nezaujatý.
Po navštívení Ondřejovy osobní stránky vím, že se alespoň jednou v životě důvěrně přiblížil k ženské vagíně. Škoda, že při tom vypadal jako Hitler.

22. února 2008



Z angličtiny přeložil Luděk Liška.




Komentáře

Článek zatím nikdo nekomentoval

Vložit nový komentář

Doporučené články

Magda Tóthová Magda Tóthová
Práce Magdy Tóthové zpracovávají moderní utopie, sociální projekty a jejich ztroskotání s pomocí výpůjček z pohádek, bájí a science fiction. Probírají osobní i společenské otázky nebo témata soukromého a politického rázu. Personifikace je dominantním stylovým prostředkem všudypřítomné společenské kritiky a hlavní metodou užívání normotvorných prvků. Například v práci „The Decision” („Rozhodnutí“)…
No Future For Censorship No Future For Censorship
Author dreaming of a future without censorship we have never got rid of. It seems, that people don‘t care while it grows stronger again.
Afričtí upíři ve věku globalizace Afričtí upíři ve věku globalizace
"V Kamerunu se hojně šíří fámy o zombie-dělnících, kteří se lopotí na neviditelných plantážích podivné noční ekonomiky. Podobné příběhy, plné posedlé pracovní síly, pocházejí z Jihoafrické republiky a Tanzanie. V některých z nich se nemrtví na částečný úvazek po celonoční lopotě namísto spánku budí ráno vyčerpaní."
Nick Land — experiment s nehumanismem Nick Land — experiment s nehumanismem
Nick Land byl britský filozof, který už není, aniž by byl mrtev. Jeho takřka neurotický zápal pro šťourání se v jizvách skutečnosti svedl nemálo nadějných akademiků na obskurní cesty tvorby, která obtěžuje svou původností. Texty, které po něm zůstaly, dosud spolehlivě znechucují, nudí a pudí k vykastrování jejich zařazením do „pouhé“ literatury.
04.02.2020 10:17
Kam dál?
jinde - archeologie
S.d.Ch, solitéři a kultura okraje  (generace narozená kolem roku 1970)
S.d.Ch, solitéři a kultura okraje (generace narozená kolem roku 1970)
Josef Jindrák
Kdo je S.d.Ch? Osoba mnoha zájmů, aktivní v několika oblastech. V literatuře, divadle, hudbě, svými komiksy a kolážemi i ve výtvarném umění. Především je to básník a dramatik. Svou povahou a rozhodnutím solitér. Jeho tvorba se neprotíná s aktuálními trendy. Vždy staví do popředí osobní výpověď, která však může mít i velmi složitou vnitřní strukturu. Je příjemné, že je to normální člověk a…
Číst více...
jinde - poezie
THC Review a zavržená minulost
THC Review a zavržená minulost
Ivan Mečl
My jsme pátá světová strana! Pítr Dragota a Viki Shock, Fragmenty geniality, květen a červen 1997 Viki vlastně přišel, aby mi ukázal kresby a koláže. Jen jako doplněk mi dal k nahlédnutí samizdatové THC Review z konce devadesátých let. Když mne zaujalo, vyděsil se a řekl, že tahle tvorba je uzavřenou kapitolou, ke které se nechce vracet. Kresby z barů, občerstvoven a hospod jsme se ihned…
Číst více...
cena
To hen kai pán / (Laureát ceny Jindřicha Chalupeckého 1998 Jiří Černický)
To hen kai pán / (Laureát ceny Jindřicha Chalupeckého 1998 Jiří Černický)
„Mluví-li se v našich dobách o umění, obvykle se mluví o jeho umístění v subjektivitě nebo objektivitě, o tom, jak vyjadřuje život, anebo o tom, jak životu pomáhá. Pomíjí se při tom, že jde o ten zvláštní druh konání v subjektivitě a ten zvláštní druh konání v objektivitě, jež je právě uměním a ničím jiným. Snad se to pokládá za příliš samozřejmé, snad za málo významné. Ale to je právě to…
Číst více...
birthing pains
Kdo se bojí mateřství?
Kdo se bojí mateřství?
Zuzana Štefková
Zmnožení definic „matky“ je zároveň místem zesíleného útlaku a potenciálního osvobození.1 Carol Stabile Psal se rok 2003 a v houštinách lesa Lapák na Kladně postávala u cesty žena v pokročilém stádiu těhotenství. V rámci výstavy Umělci v lese mohli kolemjdoucí zahlédnout záblesk jejího klenutého břicha, které v exhibicionistickém gestu odhalovala speciálně pro ně. Právě tahle performance Lenky…
Číst více...
Knihy, multimédia a umělecká díla, která by Vás mohla zajímat Vstoupit do eshopu
Limited edition of 10. Size 100 x 70 cm. Black print on durable white foil.
Více informací...
75 EUR
Mask, 2005, etching, 39,5 x 27 cm
Více informací...
160 EUR
Vytištěno bíle na černém, kvalitním a pevném igelitu. Ilustroval Ivan Mečl.
Více informací...
3,80 EUR

Studio

Divus a jeho služby

Studio Divus navrhuje a vyvíjí již od roku 1991 ojedinělé návrhy projektů, prezentací nebo celých prezentačních cyklu všech druhů vizuálních materiálů. Realizujeme pro naše klienty kompletní řešení i jednotlivé kroky. Pro práci využíváme spojení nejmodernějších s klasickými technologiemi, což umožňuje širokou škálu řešení. Výsledkem naší práce jsou nejen produkční, tiskové a digitální projekty, od propagačního materiálu, plakátu, katalogu, knihy, přes návrhy a realizace plošné i prostorové prezentace v interiéru nebo exteriéru po digitální zpracování obrazu nebo publikování na internetu, ale realizujeme i digitální filmové projekty, včetně střihu, ozvučení, animace. Tyto technologie používáme i pro tvorbu webových stránek a interaktivních aplikací. Naší předností je ...

 

Citát dne. Vydavatel neručí za jakékoliv psychické i fyzické stavy, jenž mohou vzniknout po přečtení citátu.

Osvícení přichází vždycky pozdě.
KONTAKTY A INFORMACE PRO NÁVŠTĚVNÍKY Celé kontakty redakce

DIVUS LONDÝN
Arch 8, Resolution Way, Deptford
London SE8 4NT, Velká Británie

 

Otevřeno od středy do soboty mezi 12:00 a 18:00

 

Kancelář: +44 (0) 20 8692 5157

 

Ivan Mečl
ivan@divus.org.uk, +44 (0) 7526 902 082

 

Shop
shop@divus.org.uk, +44 (0) 20 8692 5157

DIVUS PERLA
Areál bývalé papírny, Nádražní 101
252 46 Vrané nad Vltavou, Česká republika
ivan@divus.cz, +420 602 269 888

Otevřeno od středy do neděle od 11:00 do 18:00.
Od 15.12
do 15.1. pouze na telefonickou objednávku.

 

DIVUS BERLIN
v ZWITSCHERMASCHINE
Potsdamer Str. 161, 10783 Berlin, Germany

berlin@divus.cz, +49 (0) 1512 9088 150
Otevřeno od středy do soboty od 14:00 do 19:00

 

DIVUS VÍDEŇ 
wien@divus.cz
DIVUS MEXICO CITY
mexico@divus.cz
DIVUS BARCELONA
barcelona@divus.cz
DIVUS MOSKVA & MINSK
alena@divus.cz

NOVINY Z DIVUSU DO MAILU
Divus 23.05.-17.06.2017 STU MEAD & MIKE DIANA IN PARIS