Časopis Umělec 2004/1 >> Pierre Daguin: Frank’s Wild Years - Praha, Galerie Home, 17. 12. 2003–30. 1. 2004 Přehled všech čísel
Pierre Daguin: Frank’s Wild Years - Praha, Galerie Home, 17. 12. 2003–30. 1. 2004
Časopis Umělec
Ročník 2004, 1
6,50 EUR
8 USD
Zaslat tištěné číslo:
Objednat předplatné

Pierre Daguin: Frank’s Wild Years - Praha, Galerie Home, 17. 12. 2003–30. 1. 2004

Časopis Umělec 2004/1

01.01.2004

Louis Armand | review | en cs

Pierre Daguin vystavil v pražské Galerii Home pod názvem Frankova divoká léta: sekce kreseb sérii s falešnou naivitou pojednaných kreseb podle pornografických časopisů. Na rozdíl od před- chozích prací mají podobu lineárních kreseb, náčrtů tuší, maleb a stylizovaných obrysů vybarvených fixy podobně jako obrázky v knížce pro děti. Ozývá se v nich dílo Egona Schieleho, raného Picassa a Hanse Bellmera i technicky jednoduchá, punková estetika obalů alb od Sonic Youth. Daguinovo používání barvy je zároveň rozbujelé i toxické, ostře kontrastní i nerozhodné. Povrchy jsou nasycené barvou či nevyplněné, expresivní či lineární (nebo obojí zároveň). Figury jsou zdůrazněné nebo zčásti vymazané, některé zmizely úplně. V důsledku lze říci, že čím „explicitnější“ obraz, tím méně „pornografický“ – kvalita napodobení se rozpouští v kompozici, oko selhává na kvalitě strojené techniky zdů- razňující sebe samu. Mohli bychom se dohadovat, že Daguinovým cílem bylo ztvárnit armaturu obrazové touhy ne v pojmech imaginace, ale v pojmech obrazu samotného jako determinující formy – techniky kresby, kompozice, barvy. Technika, na níž se touha roubuje operacemi „pornografického“ vidění, tvoří roletu a neviditelné se ukazuje za iluzí nekonečného optického odkrývání. Co Daguina ovlivňuje, to je index stop a prokreslování, v nichž ustupuje imaginace a přítomnost neviditelného začíná pronikat do oka podivným, rušivým způsobem „optického nevědomí“. Kombinace grafické explicitnosti a nevinnosti přináší otázku o „umění či pornografii“. Tím ovlivňuje kritiku běžných pravidel, které se stále více projevují ve „vizuální“ kultuře. A tímto způ- sobem je Daguinova práce také kronikou toho, jak obraz spoluurčující touhu ve svých údajně nejhrubších či nejzákladnějších rysech, zůstává předmětem kulturního zotavení se – ale zároveň i nao- pak. A zatímco Daguinovy kresby na této výstavě nemohou být považovány za imitaci či reprezentaci pornografických obrazů jako takových, přesto vyvolávají otázku, zda pornografie ustavila způsob vytváření umění, či zda umění poskytlo prostředky a samozřejmě i podmínky pro tvorbu pornografie. Jestliže Duchamp upozornil na roli muzea při procesu posvěcení běžných předmětů (jako příklad se obvykle uvádí pisoár Richarda Mutta), pak Daguin přitahuje naši pozornost k tomu, jak se posvěcený (či liberální, a tím i „dezinfikovaný“) objekt stane pornografií, jakmile budeme vnímat muzeum či současnou galerii jako určitý typ peep-show. Či jinými slovy, Daguinova instalace ukazovala, že posvěcenost a častá morbidita muzejních prostorů je sama dokladem prastarého rčení: post coitum omne animal triste. Pozoruhodné je, že Daguinova výstava se v Galerii Home uskutečnila v době prvního výročí galerie. Během uplynulého roku zde byly k vidění výstavy skupiny IRWIN, prezentace aktivity Art Cubicle, kolektivní Elektrobot a několik široce pojatých skupinových výstav, které ukázaly vývoj regionálního i mezinárodního umění ve všech jeho konturách a nevyváženostech. Ze všech dosavadních výstav v Home pak Daguin měl zřejmě tu nejsouvislejší a nejkoherentnější. Jeho maloformátové kresby, uniformně založené pod sklo a seskupené tak, že obíhaly jako souvislá horizontální linie podél velkého otevřeného prostoru galerie, vytvořily prostředí, které je zároveň minimalistické ve své geometrické koncepci a expanzivní ve způsobu, jakým otevírá vizuální pole galerie samotné. Jako místo k dívání – či architektura čisté pornografie – fungovala „bílá kostka“ galerie jednak jako pozorovací „místnůstka“ a jednak jako rozšířené pole, v němž je mechanika vidění naprosto zřejmá. Uchopení instalace nabídlo divákovi možnost odstoupit, postavit se do středu galerijního prostoru, a vnímat panoramatický efekt Daguinova schématu a zároveň jednotlivé obrazy lákající oko blíž k „pornografickému“ obrazu. Tento efekt představuje zásadní paradox Daguinovy tvorby a vykalkulovaných prostředků, které zvolil: aby divák viděl celek, musel stát ve středu prostoru, a tím pádem na periferii obrazu; chtěl-li se k obrazu přiblížit, pohyboval se odstředivě a znovu soustředil pohled do „pornografického“ pole obrazu, který přesto ležel na periferii. To, že obraz představuje to, co musí uniknout totalizaci celku (klasická pornografie, láká i fragmentuje touhu po vidění „celku“), je jedním z bodů, na němž Dauginova tvorba stojí, je-li nahlížena z pohledu „série“ a v kontextu „pornografie“ jako takové. Daguin využívá skutečnosti, že se pornografie otevřeně zaměřuje na pohlavní orgány (což není nepodobné perspektivnímu úběžníku renesančního umění), nevědomky upíná pohled diváka a láká jej k imaginárnímu středu (což je základní proces „vidění“, které, jako obvykle, zůstává před branami vizuálního porozumění). Zatímco oko „chce vidět víc“, předmět jeho optické touhy je odsunut či odložen, nekonečně uniká v horizontále série. A přesně tento účinek Daguin simuluje uvnitř fyzického prostoru galerie. Samozřejmě že to přináší další klíčový aspekt Daguinovy instalace: způsob, jímž si čistá optičnost pornografického obrazu pohrává s psychickými stavy diváka stojícího v prostoru. Akt „vidění“ je nejen interpretován jako decentrace – odstředění diváka, je také neustále odstraňován z jednoho obrazu do druhého podle kvazipornografické logiky moderní umělecké galerie. Navíc „pornografické“ image vzbuzují účinek synestézie (tj. vjemu, který je vyvolán přenosem vjemu z jiné smyslové oblasti). Jinak řečeno, pornografické „vidění“ není podmíněno jen odstraněním předmětu z vizuálního pole, ale také touhou simulovat tělo, fyzický předmět, mimo či vně mechaniky vidění-nevidění sebe sama. Nahlížející subjekt se stává pouhým okem, jehož touha vidět simuluje setkání s fyzickým tělem, přičemž fragmenty těla jsou nějakým způsobem přítomny na obrazech. Jak Daguin ví, optický iluzionizmus takzvané pornografie vyjevuje podívanou, v níž vševidoucí oko diváka je ve skutečnosti zrcadlovým obrazem někoho, kdo je šoustán. K Daguinovým dřívějším aktivitám v Praze se řadí účast na prvním bienále fotografického festivalu Praha-Kolín 1998, nazvaném Tělo a fotografie, jehož kurátorkou byla Martina Pachmanová. Bienále se zúčastnili také Alena Kotzmannová, Veronika Bromová, Pavel Mára, Tono Stano a Václav Stratil. Daguinův příspěvek, Around the World, při jiné příležitosti vystavený také v Belgickém kul- turním institutu na Karlově náměstí, zahrnoval velkou sérii vzájemně propojených fotografických obrazů: napůl autoportrétů samotného Daguina, jak se různě prázdninově, cestovatelsky či expedičně převtěluje. Druhou polovinu tvořily obrazy, které by mohly být převzaty z měkkého porna a módních časopisů (ve skutečnosti jsou to obrazy retro modelek od Carla Mollina, slavného architekta a designéra, které byly objeveny až po jeho smrti). Každý diptych byl označen názvem podle geografické lokality, např. New York (USA), Lisabon (Portugalsko), Lima (Peru) – a imitoval tak formu obrazového/sexuálního cestopisu. Účinek mnoha juxtapozic/srovnání v Around the World byl často legrační, když Daguin sám sebe prezentoval v sousedství s bujnými či nádhernými nahými ženami. Náhodně nalezená kvalita nahých žen se uplatnila jednak jako znak obrazové akumulace vjemů exotických míst (kterým dodávají sexuální náboj turistické brožury, vzbuzující cestovatelskou konzumní touhu), jednak jako zdůraznění paradoxně kýčovité a sběratelské povahy těchto symbolů prchavého (a zástupného) „potěšení“. Podobně jako Huysmanův kult simulacionismu si Daguinovy stereo obrazy pohrávají s myšlenkou, že vztah muže ke zkušenostnímu světu se vždy odehrává skrze matrix touhy a reprezentace, jehož virtuálnost jej vede k tomu, aby byl všude i nikde, a jehož charakteristické rysy nejsou o nic „skutečnější“, jelikož objektem matrixu je zdánlivost sama.




Komentáře

Článek zatím nikdo nekomentoval

Vložit nový komentář

Doporučené články

Obsah 2016/1 Obsah 2016/1
Obsah nového čísla.
V rauši mediálního Déjà-vu / Poznámky k obrazové strategii Olivera Pietsche V rauši mediálního Déjà-vu / Poznámky k obrazové strategii Olivera Pietsche
Goff & Rosenthal, Berlin, 18.11. – 30.12.2006 Co je droga a co není, je ve společnosti stále znovu probíráno, stejně jako vztah k nim. Se kterou drogou umí společnost zacházet a se kterou ne, a jak o nich lze vyprávět ve filmu – zda jako o osobním či kolektivním zážitku – či jen jako o zločinu, to ukazuje berlínský videoumělec Oliver Pietsch ve svém pětačtyřicetiminutovém filmu z roku 2005 The…
Kulturní tunel II Kulturní tunel II
V minulém čísle jsme se začali zabývat tím, kam se poděly miliony korun z jednoho z nejbohatších kulturních fondů - Českého fondu výtvarných umění během jeho přeměny v Nadaci ČFU, která proběhla ze zákona na konci roku 1994, a jak to, že současní členové správní rady nadace nad tím jen kroutí hlavami, zatímco výtvarnou obec to ani trochu nezajímá.
Magda Tóthová Magda Tóthová
Práce Magdy Tóthové zpracovávají moderní utopie, sociální projekty a jejich ztroskotání s pomocí výpůjček z pohádek, bájí a science fiction. Probírají osobní i společenské otázky nebo témata soukromého a politického rázu. Personifikace je dominantním stylovým prostředkem všudypřítomné společenské kritiky a hlavní metodou užívání normotvorných prvků. Například v práci „The Decision” („Rozhodnutí“)…
ArtLeaks
27.07.2014 19:39
Kam dál?
jinde - archeologie
S.d.Ch, solitéři a kultura okraje  (generace narozená kolem roku 1970)
S.d.Ch, solitéři a kultura okraje (generace narozená kolem roku 1970)
Josef Jindrák
Kdo je S.d.Ch? Osoba mnoha zájmů, aktivní v několika oblastech. V literatuře, divadle, hudbě, svými komiksy a kolážemi i ve výtvarném umění. Především je to básník a dramatik. Svou povahou a rozhodnutím solitér. Jeho tvorba se neprotíná s aktuálními trendy. Vždy staví do popředí osobní výpověď, která však může mít i velmi složitou vnitřní strukturu. Je příjemné, že je to normální člověk a…
Číst více...
jinde - poezie
THC Review a zavržená minulost
THC Review a zavržená minulost
Ivan Mečl
My jsme pátá světová strana! Pítr Dragota a Viki Shock, Fragmenty geniality, květen a červen 1997 Viki vlastně přišel, aby mi ukázal kresby a koláže. Jen jako doplněk mi dal k nahlédnutí samizdatové THC Review z konce devadesátých let. Když mne zaujalo, vyděsil se a řekl, že tahle tvorba je uzavřenou kapitolou, ke které se nechce vracet. Kresby z barů, občerstvoven a hospod jsme se ihned…
Číst více...
cena
To hen kai pán / (Laureát ceny Jindřicha Chalupeckého 1998 Jiří Černický)
To hen kai pán / (Laureát ceny Jindřicha Chalupeckého 1998 Jiří Černický)
„Mluví-li se v našich dobách o umění, obvykle se mluví o jeho umístění v subjektivitě nebo objektivitě, o tom, jak vyjadřuje život, anebo o tom, jak životu pomáhá. Pomíjí se při tom, že jde o ten zvláštní druh konání v subjektivitě a ten zvláštní druh konání v objektivitě, jež je právě uměním a ničím jiným. Snad se to pokládá za příliš samozřejmé, snad za málo významné. Ale to je právě to…
Číst více...
birthing pains
Kdo se bojí mateřství?
Kdo se bojí mateřství?
Zuzana Štefková
Zmnožení definic „matky“ je zároveň místem zesíleného útlaku a potenciálního osvobození.1 Carol Stabile Psal se rok 2003 a v houštinách lesa Lapák na Kladně postávala u cesty žena v pokročilém stádiu těhotenství. V rámci výstavy Umělci v lese mohli kolemjdoucí zahlédnout záblesk jejího klenutého břicha, které v exhibicionistickém gestu odhalovala speciálně pro ně. Právě tahle performance Lenky…
Číst více...
Knihy, multimédia a umělecká díla, která by Vás mohla zajímat Vstoupit do eshopu
The Gun, sketch - inkwash, 2011, 33 x 25 cm
Více informací...
460 EUR
560 USD
tisk na banerovou folii, 250 x 139 cm, 2011 / ze série deseti číslovaných exemlářů signovaných autorem
Více informací...
799,20 EUR
972 USD
A complete collection of Umelec Magazine´s last 20 years. The package contains sixty issues including the very rare ones, and a...
Více informací...
240 EUR
292 USD
Zodpovědnost, selhání a ústupek tvoří jednu linii textu, do níž jsou vtělené texty pro dané téma signifikantní. V první větě...
Více informací...
8,05 EUR
10 USD

Studio

Divus a jeho služby

Studio Divus navrhuje a vyvíjí již od roku 1991 ojedinělé návrhy projektů, prezentací nebo celých prezentačních cyklu všech druhů vizuálních materiálů. Realizujeme pro naše klienty kompletní řešení i jednotlivé kroky. Pro práci využíváme spojení nejmodernějších s klasickými technologiemi, což umožňuje širokou škálu řešení. Výsledkem naší práce jsou nejen produkční, tiskové a digitální projekty, od propagačního materiálu, plakátu, katalogu, knihy, přes návrhy a realizace plošné i prostorové prezentace v interiéru nebo exteriéru po digitální zpracování obrazu nebo publikování na internetu, ale realizujeme i digitální filmové projekty, včetně střihu, ozvučení, animace. Tyto technologie používáme i pro tvorbu webových stránek a interaktivních aplikací. Naší předností je ...

 

Citát dne. Vydavatel neručí za jakékoliv psychické i fyzické stavy, jenž mohou vzniknout po přečtení citátu.

Osvícení přichází vždycky pozdě.
KONTAKTY A INFORMACE PRO NÁVŠTĚVNÍKY Celé kontakty redakce

DIVUS LONDÝN
Arch 8, Resolution Way, Deptford
London SE8 4NT, Velká Británie

 

Otevřeno od středy do soboty mezi 12:00 a 18:00

 

Kancelář: +44 (0) 20 8692 5157

 

Ivan Mečl
ivan@divus.org.uk, +44 (0) 7526 902 082

 

Shop
shop@divus.org.uk, +44 (0) 20 8692 5157

DIVUS PERLA
Areál bývalé papírny, Nádražní 101
252 46 Vrané nad Vltavou, Česká republika
ivan@divus.cz, +420 602 269 888

Otevřeno od středy do neděle od 11:00 do 18:00.
Od 15.12
do 15.1. pouze na telefonickou objednávku.

 

DIVUS BERLIN
v ZWITSCHERMASCHINE
Potsdamer Str. 161, 10783 Berlin, Germany

berlin@divus.cz, +49 (0) 1512 9088 150
Otevřeno od středy do soboty od 14:00 do 19:00

 

DIVUS VÍDEŇ 
wien@divus.cz
DIVUS MEXICO CITY
mexico@divus.cz
DIVUS BARCELONA
barcelona@divus.cz
DIVUS MOSKVA & MINSK
alena@divus.cz

NOVINY Z DIVUSU DO MAILU
Divus 23.05.-17.06.2017 STU MEAD & MIKE DIANA IN PARIS