Časopis Umělec 2009/2 >> Poucení z undergroundu Přehled všech čísel
Poucení  z undergroundu
Časopis Umělec
Ročník 2009, 2
6,50 EUR
Zaslat tištěné číslo:
Objednat předplatné

Poucení z undergroundu

Časopis Umělec 2009/2

01.02.2009

Sezgin Boynik | obchod | en cs de

1. Poučení z postoje

I když je underground hermeticky uzavřený, vždy se snaží mít vliv na (mainstreamový) svět kolem sebe. Samozřejmě se efektivita této snahy zvyšuje úměrně potencionálu jeho viditelnosti ve veřejné sféře. To je vlastně utopie, do určité míry paradoxní, která undergroundu znemožňuje plnou realizaci jeho politického a kritického programu. Když chce být underground efektivní, musí cílit na mainstream, kde je shromážděno mocenské centrum, které může být buď změněno, nebo zničeno. Že by ovšem taková změna subjekt moci postihla, to se událo v historii undergroundu jen ojediněle. Proč tomu tak je, zůstává nejasné, ale jisté je, že zmíněný paradox bývá jedním z důvodů, proč je politický program undergroundu neuskutečnitelný. Každá manifestace undergroundu ve veřejné sféře (mainstreamu) vede k nevyhnutelné rekapitulaci podle zákona rekuperace.
Existuje ale jiskřička naděje, že se někdo z mainstreamu od undergroundu poučí a změní své postoje. Možná jediný takový případ je proměna Patty Hearst (aka Tania), která se po svém únosu připojila ke hnutí urbánní guerilly SLA. Tento takzvaný Stockholmský syndrom1 se interpretuje jako psychopatologický fenomén. Pro mnohé bylo samozřejmě již příliš pozdě poučit se z undergroundu, jako například pro italského premiéra Aldo Mora, který byl v roce 1978 unesen levicově teroristickými Rudými Brigádami. Pozdě však nebylo pro Dejana Sretenoviče, kurátora muzea současného umění v Bělehradu, aby se poučil z nenávisti Zampy di Leone. Následující text obíhal jako e-mail počátkem roku 2005 v e-mailových konferencích různých kulturních institucí:
Vážení pracovníci v kultuře, umělci, kolegové a přátelé; vážené publikum!

Pracuji už téměř patnáct let v kultuře a krátce řečeno, mám toho plné zuby!!! Celá kulturní politika, dosazené stranické figurky, perverzní instituce, „zahřívači křesel“, fondy a nadace, věčné podrážení nohou, to všechno, moji milí, překročilo únosnou míru v tomto našem malém Srbsku. Celá srbská kulturní scéna se slila v jeden nesnesitelný incestní proud a s hořkostí musím konstatovat, že pohár přetekl.
Už se nikoho neobávám! Všichni Majasové, Rankové, Brankové nebo Darkové, všichni ortodoxní kněží z Koštunicovy strany, z Občanského spolku, nebo radikálové… Všichni Ambrožičové, Matičové, Dinkičové… moji milí, ti všichni se můžou poroučet!
Ano! Kapitalismus se poroučí!

Všichni na světě vidí, že přichází konec kapitalismu a trhu a konec umění jako nuzného kapitalistického odpadu!
Jsem šťastný, že ve mně znovu povstal hrdý punker a anarchista z mládí. Konečně jsem pochopil, že muzea a byrokraté musí zdechnout.
Že tyto university jsou ve skutečnosti svět lží, a že nám bohatí můžou políbit prdel.
A teď jsem šťastný, protože existuje někdo, kdo všemu řekl NE!
Existuje a já ho obdivuji z celého srdce.
Ano! Zampa di Leone má pravdu a já ho zdravím tímto emailem. Omlouvám se mu a všichni by měli slyšet, co říkám: „Máš plnou pravdu, Zampo, protože tento obrázek, který jsi nám dal, tyto ošklivé kresby, které vypadají jako čmáranice z veřejných záchodků, tato intriky za kulisami, tento dutý banalismus… to jsme opravdu MY. Děkuji, Zampo, ještě jednou za zrcadlo, které před nás stavíš, děkuji SEEcultu, který toto celé zveřejnil na internetu. Podívejte se na stránku SEEcult, co ještě říci:
http://seecult.org/ipw-web/gallery/ZampaDiLeone 2

Tohle by si měl přečíst každý, protože člověk se z toho může poučit a pokusit se změnit. To, co Zampa di Leone dělá, je opravdu hojivé. Musíme tomuto ošklivému zrcadlu nastavit úsměv, podrobit se plastické operaci a začít znovu.

S nejlepšími úmysly, Váš Dejan Sretenovič

Samozřejmě jde o utopii a Dejan Sretenovič pracuje stále jako kurátor v Bělehradském muzeu. Ale zajímavá je nemožnost poučení, kterou zde Zampa di Leone paroduje tím, že ji představuje jako strategii culture jamming. Přestože to vypadá nepravděpodobně, existují vážení zástupci mainstreamové kultury, kteří se od Zampy di Leone něco naučili; například Marina Gržinič, Suzana Milevska, Tanja Ostojič a další, jak lze vyčíst z e-mailů na internetových stránkách věnovaných Zampovi di Leone. Tohle ale vypadá spíše jako způsob poučení, které si člověk osvojí postojem, tak jako pop kritik Greil Marcus ve své punkově-situacionistické knize Lipstick traces. Taková lekce pak ale vede ke lhostejnosti a otupuje všechnu radikalitu v počátku, protože celou kritiku undergroundu redukuje na negující postoj.
V této souvislosti byl před nedávnem zveřejněný rozhovor mezi umělci Serkanem Özkayou a Halil Artindere, ve kterém oba s lehkostí a uvolněně hovoří o svém apolitickém, otupeném radikalismu, aniž by zmínili nějaký paradox. V odezvě zazněla kritika z anarchistického okruhu Süreyyu Evrena, který kritizoval „smrtící lhostejnost umění“3. Také Zampa di Leone má vážně v úmyslu kritizovat smrtící lhostejnost a paradox radikálního mainstreamového umělce tím, že v kouzelném světě současného umění vyvolává zkrat.

2. Poučení z historie

Příběh Zampy di Leone je krátký a ještě menší je prostor, na který se vztahuje. Z větší části je to sféra současného umění a aktivismu na Balkáně. Aktivity Zampy ale vstoupily do historie, protože se odehrály ve správný čas na správném místě. Vznikly v momentě, kdy měla být ustavena tradice, aby tento pokus konstruovat historii negovaly. Řeč je o prvním fanzinu Zampy V prdeli Balkánu4, kterým paroduje balkanizaci umělecké praxe. Na výstavy současného umění Balkánu, které organizovali renomovaní kurátoři jako Harald Szeemann a Rene Block, se snesla spousta kritik. Jednoduchou analýzou lze například zjistit, že mezi starou nacionalisticko-fašistickou reprezentací Balkánu v Evropě a aktuální praxí estetizované politiky těchto vážených kurátorů existují přímá spojení. To lze dokázat (u Blocka) na imaginaci Karla Maye, který také opakovaně obdivoval Hitlera, nebo (u Szeemanna) na smyšlené etymologii slova Balkán, která se pohybuje mezi karikaturami Emira Kusturicy a Christiana Rosenkreuze.
Zampa di Leone si je vědom těchto paradoxů a úspěšně působí jako hlasitý pokrytec. Hlavní aktéři balkanizace jsou představeni jako zamračení soudruzi, jako vampýři, zombie, červi, atd. Používaje nadsázku, povedlo se Zampovi di Leone narušit tuto situaci (to znamená, že zhruba 10 000 návštěvníků se postavilo na jeho stranu). Svým experimentem estetické reformulace Balkánu vytvořil svého druhu anti-historii, což je pravděpodobně to, co předvídala Maria Todorova na konci své knihy, když psala, že „tak, jako Evropa vytvořila nenávist k ženám, vytvořila i feminismus a tak jako vytvořila balkanizaci, vytvoří i anti-balkanismus.“ Je samozřejmě příliš brzo a přehnané tvrdit, že se Zampovi di Leone podařilo napsat anti-balkánskou historii, ale jeho fanzin s osmi stranami je jediným fenoménem, který otevřeně, brutálně a nevybíravě dokázal vyvolat zkrat v radostné kanonádě.
Zampa di Leone a jeho undergroundové aktivity se týkají především jeho nejbližšího okolí, v tomto případě Bělehradu a tamější umělecké scény. Krátké (ale pravdivé) anekdoty o scéně, která je pro Zampu „nacionálně-fašisticky-vlezdoprdelovsky-kapitalisticky-turboubohým“ spektáklem, zůstanou v paměti i po mnoha letech, kdy Zampa di Leone ztratí svoji aktualitu a stane se kuriózní anti-historií undergroundu. Zampa karikuje politickou ambivalentnost současné umělecké a aktivistické scény. Symbolem této ambivalence v kresbách Zampy di Leone je kurátor Branislav Dimitrijevič, zvaný Tátův kluk5. Lze bez přehánění říci, že Vasif Kortun (Istanbul), Mika Hannula (Helsinki) a Branislav Dimitrievič představují ambivalenci kultury, která je ve svých výrocích a veřejném diskursu radikální a kritická, ale současně odpovídá etablované mainstreamové praxi a nevyhnutelně spočívá na kolaboraci s korporativní mocí a konzervativními institucemi. Tento fenomén se neustále rozšiřuje a vede ke stále větší schizofrenii. Bude stále více příkladů jako Charles Esche, pro které radikální politika znamená jen a jen toleranci a pohostinnost institucí současného umění.
To je radikální politika, která se stala nadhodnotou kapitálu a která shodou okolností směřuje proti politice těchto institucí. Tato chaotická situace zřejmě nejvíce vadí Zampovi di Leone.

3. Poučení ze strategie

Strategie Zampy di Leone spočívá na situacionistickém hesle: „Zvětšovat ostudu.“6. I když jsme se z příběhu Zampy di Leone dozvěděli, že mu vadí schizofrenní ambivalentnost kultury, není nám jasné, co považuje za správnou alternativu. Také nám není jasné, jaký je jeho postoj, který by mohl mít stejný potenciál jako „rrrrr“ v „Anarchii“ Johnnyho Rottena. Analýze strategie Zampy di Leone se věnuje makedonská kurátorka Suzana Milevska v textu7, kde zkoumá politickou paralýzu radikální umělecké tvorby bývalé Jugoslávie. Zampa di Leone a skupina IRWIN podle ní reprezentují neveřejný diskurs, který byl v ambivalentním systému socialistické Jugoslávie obecnou praxí. Kritizuje tedy strategii anonymity a neviditelnosti Zampy di Leone jako stimulátora paralýzy ve veřejném prostoru kultury. Autoři komiksů Zampa di Leone jsou neznámí, přesněji řečeno do jisté míry neznámí. Ale tato anonymita nemá s paralyzovaným kulturním prostorem nic společného. Přinejmenším neexistuje žádné historické propojení, protože Zampa di Leone nevznikl v 90. letech, kdy byl eskapismus všeobecně akceptovanou taktikou soudobé umělecké scény Srbska, ale v roce 2003, kdy se politické a veřejné umění stalo populární uměleckou praxí.
Anonymita Zampy di Leone je spíše strategií proti kompromisu a lehkosti hesla „anything goes“. Například umělkyně Tanja Ostojič neváhala otisknout svoji karikaturu, vytvořenou Zampou, ve své knize Strategie úspěchu. To je možná další ambivalence současného umění, která může být nejvýstižněji charakterizována staromarxistickou nadávkou oportunismus.

4. Poučení ze sémiotiky

Obecně je mluva undergroundu tak hermetická, že jsme nuceni mluvit její strukturou. Přece jen ale existuje něco, čemu se říká Freudovské přeřeknutí a čemu se věnuje mnoho narychlo nakreslených komiksů Zampy di Leone. Přebrepty zde odhalují něco, co je zvláštním způsobem balkánské. Tím, že Zampa kritizuje paradoxní současnou kulturu v Srbsku a její propojení se západními dotacemi a institucemi, reprodukuje něco, co obecně patří k veřejnému diskursu celého Srbska. To je vidět například na parodii magazínu Prehistorický Flash Art a Bulharského katalogu Sorosovy produkce, které se nacházejí na webu kuda.org. Stejný fenomén se opakuje v komiksu Poslední Sorosiáda v Budapešti, kde maďarský celník Branko Dimitrijevič uděluje Šerpu albánského Sorose a kde opět kuda.org prosí o cenu bulharského Sorose; nebo když Dr. Agan prochází análním otvorem testovacího přístroje B92 – daru z Norska, kde na něj čeká ocenění za Nové rumunsko-slovenské Euro. Pravděpodobně nejvýmluvnější je pak obrázek trabanta s albánskou vlajkou.
Zampa di Leone tímto akceptuje jazyk, který je velmi blízký nacionalistickému diskursu a zároveň je antiglobalistický, antioportunistický, nacionálně paranoidní a mužský (toto je u Zampy velmi nápadné): krátce řečeno „balkánský“, jak vypovídá analýza sociologa Rastka Močnika v jeho textu o produkci mechanismu balkanismu8. Stejně tak kritizuje Zampa srbské umění jako „vazalskou aktivitu“, jako jsou kritizovány Sorosovy nadace v ultranacionalistických kampaních. Přesto není přesné říci, že by Zampa představoval nacionalistickou kritiku současného umění. Z těchto sémiotických přeřeknutí lze poznat, že Zampa vlastně kritizuje spektákl společnosti, ve které „rozdělování ještě nedosáhlo vrcholu“9. Politika Zampy je spíše politicky nekorektní než nacionalistická. Nekorektní politika v nekorektní situaci! To je ta stejně svérázná nekorektně-reálná politika, jaká mluví z graffiti v Bělehradu: „Kdyby stát měl nějaký smysl, měli by jej taky cikáni.“

5. Poučení z rekuperace

To je lekce pro Zampu di Leone, kterou zjevně nepochopil. Ale jak jsme se poučili z historie undergroundu, je jen otázkou času, než dostaneme pod nos naleštěný katalog díla Zampy di Leone.




1 Více k tomu v článku „Revolutionary Will vs. Stockholm Syndrome“, Magazin on the Image of Girls v Radical Politics #1 fanzine, Prizren, 2005.
2 V době příprav tohoto textu již adresa nebyla funkční.
3 Süreyya Evren, Sanatci Olmak, „Stát se umělcem“, Birgun,
Istanbul, 26. březen 2006
4 Zampa di Leone, „In the Arse of the Balkans“
http://zampa.various-euro.com
5 Milica Tomič, která se pohybuje mezi partyzánskou radikalitou a turbofolkovým nacionalismem je nejvýraznějším příkladem ambivalence v komiksech Zampy di Leone.
6 Horrorkatze (které možná stojí ve spojení se Zampou) zveřejnil text „Realisation of Situationist Projections“ v: OUT1 Magazin, April 2004, Novi Sad a „art-ist“ Magazin, červen 2004, Istanbul.
7 Suzana Milevska, „Inscenovaná (ne)viditelnost“, leden 2005 http://eipcp.net/transversal/1202/milevska/de
8 V textu „Institution Balkan“ uvádí Rastko Močnik velké množství příkladů takového mechanismu balkanismu, který se zakládá na balkanismu ostatních a může nakazit nebalkánské země. Tímto způsobem se stávají všechny země balkánské. Na příklad: „...ti, kteří chtějí Chorvatsko stáhnout zpět na Balkán“ (Franjo Tudjman, HTV, 4. 8. 1996), „Dokonce i Rumunsko se nám směje“ (titulek novin: Kontinent, Sofia, 22. 11. 1996), „Dokonce i v Albánii označují idioty jako ‚bulharské topení’“, a tak dále...
9 Člověk může říci, že tenhle způsob spektáklu více odpovídá tzv. difuznímu spektáklu, který Debord formuloval v „Komentářích ke společnosti spektáklu“. I přesto je ale moudřejší nevést o tom již dále diskusi, protože to může vést k relativizaci politického prostoru, který se definuje latentně nacionalisticky v duchu „pro nás je třeba nějaká jiná teorie“.





Komentáře

Článek zatím nikdo nekomentoval

Vložit nový komentář

Doporučené články

Top Ten českých výtvarných umělců 90. let podle časopisu Umělec Top Ten českých výtvarných umělců 90. let podle časopisu Umělec
Redakční okruh Umělce se rozhodl k vyhlášení deseti jmen umělců, kteří podle názoru jeho členů (Lenka Lindaurová, Vladan Šír, Ivan Mečl, Tomáš Pospiszyl a Karel Císař) mají zásadní význam pro českou výtvarnou scénu 90. let. Po dlouhé diskusi, na které jsme si ujasňóvali kritéria, jsme se dostali k určitým jménům, která z mnoha důvodů považujeme za důležitá pro situaci u nás i naši prezentaci…
Nevydařená koprodukce Nevydařená koprodukce
Když se dobře zorientujete, zjistíte, že každý měsíc a možná každý týden máte šanci získat na svůj kulturní projekt peníze. Úspěšní žadatelé mají peněz dost, průměrní tolik, aby dali pokoj a neúspěšné drží v šachu ta šance. Naprosto přirozeně tedy vznikly agentury jen za účelem žádání a chytré přerozdělování těchto fondů a také aktivity, které by bez možnosti finanční odměny neměly dostatek…
Le Dernier Cri  a černý penis v Marseille Le Dernier Cri a černý penis v Marseille
To člověk neustále poslouchá, že by s ním chtěl někdo něco společně udělat, uspořádat, zorganizovat ale, že… sakra, co vlastně... nám se to, co děláte, tak líbí, ale u nás by to mohlo někoho naštvat. Je sice pravda, že občas z nějaké té instituce nebo institutu někoho vyhodí, protože uspořádal něco s Divusem, ale když oni byli vlastně hrozně sebedestruktivní… Vlastně potřebovali trpět a jen si…
Magda Tóthová Magda Tóthová
Práce Magdy Tóthové zpracovávají moderní utopie, sociální projekty a jejich ztroskotání s pomocí výpůjček z pohádek, bájí a science fiction. Probírají osobní i společenské otázky nebo témata soukromého a politického rázu. Personifikace je dominantním stylovým prostředkem všudypřítomné společenské kritiky a hlavní metodou užívání normotvorných prvků. Například v práci „The Decision” („Rozhodnutí“)…
04.02.2020 10:17
Kam dál?
jinde - archeologie
S.d.Ch, solitéři a kultura okraje  (generace narozená kolem roku 1970)
S.d.Ch, solitéři a kultura okraje (generace narozená kolem roku 1970)
Josef Jindrák
Kdo je S.d.Ch? Osoba mnoha zájmů, aktivní v několika oblastech. V literatuře, divadle, hudbě, svými komiksy a kolážemi i ve výtvarném umění. Především je to básník a dramatik. Svou povahou a rozhodnutím solitér. Jeho tvorba se neprotíná s aktuálními trendy. Vždy staví do popředí osobní výpověď, která však může mít i velmi složitou vnitřní strukturu. Je příjemné, že je to normální člověk a…
Číst více...
jinde - poezie
THC Review a zavržená minulost
THC Review a zavržená minulost
Ivan Mečl
My jsme pátá světová strana! Pítr Dragota a Viki Shock, Fragmenty geniality, květen a červen 1997 Viki vlastně přišel, aby mi ukázal kresby a koláže. Jen jako doplněk mi dal k nahlédnutí samizdatové THC Review z konce devadesátých let. Když mne zaujalo, vyděsil se a řekl, že tahle tvorba je uzavřenou kapitolou, ke které se nechce vracet. Kresby z barů, občerstvoven a hospod jsme se ihned…
Číst více...
cena
To hen kai pán / (Laureát ceny Jindřicha Chalupeckého 1998 Jiří Černický)
To hen kai pán / (Laureát ceny Jindřicha Chalupeckého 1998 Jiří Černický)
„Mluví-li se v našich dobách o umění, obvykle se mluví o jeho umístění v subjektivitě nebo objektivitě, o tom, jak vyjadřuje život, anebo o tom, jak životu pomáhá. Pomíjí se při tom, že jde o ten zvláštní druh konání v subjektivitě a ten zvláštní druh konání v objektivitě, jež je právě uměním a ničím jiným. Snad se to pokládá za příliš samozřejmé, snad za málo významné. Ale to je právě to…
Číst více...
birthing pains
Kdo se bojí mateřství?
Kdo se bojí mateřství?
Zuzana Štefková
Zmnožení definic „matky“ je zároveň místem zesíleného útlaku a potenciálního osvobození.1 Carol Stabile Psal se rok 2003 a v houštinách lesa Lapák na Kladně postávala u cesty žena v pokročilém stádiu těhotenství. V rámci výstavy Umělci v lese mohli kolemjdoucí zahlédnout záblesk jejího klenutého břicha, které v exhibicionistickém gestu odhalovala speciálně pro ně. Právě tahle performance Lenky…
Číst více...
Knihy, multimédia a umělecká díla, která by Vás mohla zajímat Vstoupit do eshopu
Vytištěno bíle na černém, kvalitním a pevném igelitu. Ilustroval Ivan Mečl.
Více informací...
3,80 EUR
From series of rare photographs never released before year 2012. Signed and numbered Edition. Photography on 1cm high white...
Více informací...
220 EUR
From series of rare photographs never released before year 2012. Signed and numbered Edition. Photography on 1cm high white...
Více informací...
220 EUR
Limited edition of 10. Size 100 x 70 cm. Black print on durable white foil.
Více informací...
75 EUR

Studio

Divus a jeho služby

Studio Divus navrhuje a vyvíjí již od roku 1991 ojedinělé návrhy projektů, prezentací nebo celých prezentačních cyklu všech druhů vizuálních materiálů. Realizujeme pro naše klienty kompletní řešení i jednotlivé kroky. Pro práci využíváme spojení nejmodernějších s klasickými technologiemi, což umožňuje širokou škálu řešení. Výsledkem naší práce jsou nejen produkční, tiskové a digitální projekty, od propagačního materiálu, plakátu, katalogu, knihy, přes návrhy a realizace plošné i prostorové prezentace v interiéru nebo exteriéru po digitální zpracování obrazu nebo publikování na internetu, ale realizujeme i digitální filmové projekty, včetně střihu, ozvučení, animace. Tyto technologie používáme i pro tvorbu webových stránek a interaktivních aplikací. Naší předností je ...

 

Citát dne. Vydavatel neručí za jakékoliv psychické i fyzické stavy, jenž mohou vzniknout po přečtení citátu.

Osvícení přichází vždycky pozdě.
KONTAKTY A INFORMACE PRO NÁVŠTĚVNÍKY Celé kontakty redakce

DIVUS LONDON

 

SKLAD
Arch 8, Resolution Way, Deptford

London SE8 4NT, Spojené Království
Otevřeno na objednávku.

 

KANCELÁŘ
7 West Street, Hastings
East Sussex, TN34 3AN
, Spojené Království
Open on appointment
 

Ivan Mečl
ivan@divus.org.uk, +44 (0) 7526 902 082

DIVUS
NOVA PERLA
Kyjov 37, 407 47 Krásná Lípa
Česká Republika

divus@divus.cz
420 222 264 830, +420 602 269 888

Otevřeno denně od 10:00 do 18:00
a na objednávku.

 

DIVUS BERLIN
Potsdamer Str. 161, 10783 Berlin, Germany

berlin@divus.cz, +49 (0) 1512 9088 150
Otevřeno na objednávku.

 

DIVUS VÍDEŇ 
wien@divus.cz
DIVUS MEXICO CITY
mexico@divus.cz
DIVUS BARCELONA
barcelona@divus.cz
DIVUS MOSKVA & MINSK
alena@divus.cz

NOVINY Z DIVUSU DO MAILU
Divus 23.05.-17.06.2017 STU MEAD & MIKE DIANA IN PARIS