Časopis Umělec 2005/1 >> Rodinná pouta - Matky a Otcové, s. r. o. Přehled všech čísel
Rodinná pouta  - Matky a Otcové, s. r. o.
Časopis Umělec
Ročník 2005, 1
6,50 EUR
8 USD
Zaslat tištěné číslo:
Objednat předplatné

Rodinná pouta - Matky a Otcové, s. r. o.

Časopis Umělec 2005/1

01.01.2005

Radek Wohlmuth | profile | en cs

Poslouchej, táto, já tě varuju. Ještě jednou napíšeš v článku něco o mně, a máš po prdeli.
Joseph Heller: Gold za všechny peníze (Good as Gold)

Známe se tak málo a máme si toho tolik co odpouštět.
Erich Maria Remarque: Stíny v ráji (Schatten in Paradies)
Lucie Krejčová, Lenka Klodová, Marek Rejent a Martin Péč – čtyři lidé, čtyři umělci, jedna skupina. Matky a Otcové. Jméno si mohli poskládat třeba tak jako ABBA. Mohli by spolu vytvořit dva standardně ne/fungující manželské páry. Zatím mají navíc dvě manželky, dva manžely a devět dětí. Přestože M&O, jako mnoho dalších skupin, vznikli z pragmatických důvodů, od většiny se liší.
Rodiče, tedy matky a otcové, jsou ti, kteří se z prostých hledačů orgasmu, jak je definoval André Béjin, stali těmi, kteří se rozhodli pro opakování člověka člověkem. Nebo se jimi stali ne/šťastnou náhodou. Polský sociolog Zygmunt Bauman je přesvědčen, že tělo je v postmoderní době výhradně soukromým vlastnictvím. Jeho kultivace, podobně jako péče o zahrádku, je prý jen věcí majitele. Stejné to asi bude i s jeho dělením – multiplikací do malých já – dětí. Když už se pro ni člověk rozhodne, alespoň se dostane ze schizofrenní situace, kdy je zahradníkem a zahrádkou současně. Může a ze zákona dokonce musí okopávat někoho jiného. Člověk se navíc na nějaký čas automaticky stává autoritou a nemusí pro to udělat v podstatě nic jiného, než mít sex. A to zase nezní tak úplně špatně.
Vstup do manželství představuje pro každého něco jiného, ale v zásadě je možné říct, že pro všechny zúčastněné je to změna. Člověk tak trochu přestává být sám sebou a chtě nechtě si musí zvyknout na to, že s tím nic nenadělá. Další zásah do soukromí představuje příchod potomka. Možná není třeba mluvit hned o kompromisech, ale termín většinová menšina, který na sebe M&O vztahují, je celkem trefný a vyjadřuje skoro vše. Vznik tohoto uskupení byl i sebezáchovným gestem. Ten, kdo ho bude vnímat jako druh záchranné organizace, bude mít pravdu.
První výstava Matek a Otců proběhla v roce 2001 v pražském ROXY v univerzálním prostoru NoD, představila čtyři individuality a nebyla ničím výjimečná. Důležitá byla hlavně pro každého z nich zvlášť. Přesto i ona přinesla jeden významný moment. Vznikl Matky a Otcové band, který příležitostně hraje dodnes. Hudba pop, ale texty už předznamenaly věci příští. (…není to však moje vina, jsem tvá drahá polovina… …páchne, nádobí po dvou dnech páchne. Kdo ho zase neumyl? … Nemáš tady uklizeno, tak kam zase běžíš?!)
Ta následující (2002) už byla z naprosto jiného soudku. Archetypální exponáty vzniklé jakoby z jedné ruky, takže se v podstatě vytratil individuální rukopis. Ani koncept této veskrze antikoncepční výstavy rozhodně nebyl zvolen náhodou a také on byl postaven na neotřesitelných pilířích společné zkušenosti a kolektivního vědomí. Matky a Otcové začali čerpat z důvěrně známého prostoru – rodinné „estetiky“ všedního dne. Tak jako jiní, udělali to nejpřirozenější. Začali tematizovat sračky, ve kterých žijí. Najednou tu bylo silné a emocionální téma. Rodinný život. Ve skutečnosti ale prapodivná směs lásky, prudy, ironie, soucitu a trapnosti. Zaplať bůh, pro romantiku, idealizaci a sentiment nezbyl ani kousek místa.
M&O našli tehdy azyl na domovské půdě, v Jedničce – galerii Vysoké školy uměleckoprůmyslové, kterou všichni absolvovali (ateliéry sochařství a šperku). Jejich výstava se jmenovala prostě – Matky a Otcové nabízejí. Předznamenala také, a to hlavně její derniéra, která proběhla ve znamení 50% likvidační slevy, další „výprodejové“ výstavy u nás (naposledy např. Vladimír Kokolia: Dům umění – všechno musí pryč, zima 2004). Exponáty byly po vzoru diskontních prodejen ve velkém přímo na stojanech, v kartonových krabicích nebo rovnou na paletách uprostřed galerie. Byla doslovná, ryzí a programová. Její druhá repríza v Olomouci (2003) – ta první byla v Galerii Klatovy/Klenová (M&O množstevní sleva, 2002) – přinesla i katalogový list s programovým prohlášením.
Obrátili jsme se na sebe jako na objekty svého zájmu. … Mnohaleté probdělé noci, promyté nádobí, nedostatky času a peněz, strach o blízké a starosti v nás vytvořily mnohovrstevnatá hluboce založená ložiska. Z nich teď těžíme. … Vypozorujeme stopy lásky zakódované v množství špinavého prádla k vyprání. … Nabízíme své „přebytky“, velmi koncentrované deriváty podstaty jedinečné a všeobecné zkušenosti rodičovství a touto nabídkou chceme ostatním umožnit navodit si nainstalováním objektů ve svém prostoru onen metafyzický zážitek.
Prohlášení více než dokládaly vystavené artefakty, jejichž předobrazy přetéká každá druhá mladá domácnost – vytahané podprsenky po dětech Růžena a Běla (velikost 80B), Houbovka – sada nádobí k umytí, stará panenka, odlité dekorativní předměty – například Otec, figura spícího muže v trenkách, vhodná k instalaci třeba na kanape, nebo Píseček zalitý do fólie… Objekty bezprostředně vycházely ze životního stylu a ve většině případů se nacházely na pomezí svérázného druhu designu.
Přesvědčivost byla jistá. Garantovaly ji duchampovsky čisté ready-made, pop--artová warholovská multiplikace a dokonalá obalová technika – vzdálená a vy- lehčená připomínka Bulhara Christa. Matky a Otcové, podobně jako jejich vrstevník designér Maxim Velčovský, dospěli k principu, který on nazývá redesignováním. Nepatrně posunují formu a i funkci věcí, které už existují, třeba změnou materiálu nebo kontextu. Určujícím principem takové tvorby je především ztráta jednoznačnosti.
Tak jako jiné umělecké skupiny, i Matky a Otcové se vymezují vůči zbytku světa a vytvářejí společnou údernou jednotku. Většina skupin svým názvem demonstruje energii, nesmiřitelnost, odhodlání a sílu – stačí připomenout Tvrdošíjné, Tvrdohlavé, Rafany nebo Ztohoven. M&O jakoby na první pohled rezignovali na avantgardní vytrubování svého postoje nebo přesvědčení a spokojili se s tím, že konstatují sociologický fakt. Úplně nevinný a nenásilný název to ale není, protože matky a otcové – tedy rodiče, vždycky představovali dohled, omezování, nebezpečí i skrytou hrozbu.
Výkladový slovník matku překvapivě definuje jako ženu ve vztahu ke svému dítěti a podobně poučí i ohledně otce. Není tedy divu, že děti tvoří všudypřítomný moment a v podstatě zásadní kategorii pohledu M&O na svět. Přítomné jsou v jejich práci stále – fyzicky i latentně. Děti samotné, a teď mám na mysli ty jejich konkrétní, ale pro Matky a Otce znamenají kromě inspirace hlavně materiál. A to doslova. Vzhledem k tomu, že M&O jsou především sochaři, nabízí se srovnání s kamenem a hlínou. A to jak kvůli podobenství s lidskými reakcemi, tak kvůli tomu, že obojí může člověka snadno zlikvidovat. O jedno se utluče, ve druhém se utopí.
Dítě jako surovina zatím asi nejvíc zabodovalo při rezidenčním pobytu v rakouské Kremži. Pod heslem Dítě a rodič v uměleckém prostředí M&O rozehráli další část své nekonečné životní hry. Prostředníkem se tentokrát stal technický obraz. A tak je možné vidět děcko „zaparkované“ před uměleckou kavárnou; odložené u vstupního panelu k výstavě, kde se láduje bonbony, nebo třeba dítě s otcem, kterak ve spacácích tráví noc přímo uprostřed expozice….
Matky a Otcové pracují s časem. Jejich kalendář se odvíjí od rodinného rytmu, a tak se dá předpokládat, že jejich prosincová výstava v pražské galerii Obratník bude mít v sobě něco z vánoční besídky. Děti jsou proměnlivý faktor a jednu vlastnost mají společnou – taktní jsou stejně jako granát, a proto se není třeba obávat, že se Matky a Otcové v dohledné době, alespoň co se invence týče, vyčerpají. Soběstačnost je sice předpokladem anarchie, ale to ve skutečnosti znamená jen tolik, že se téma obstarávaných dětí přirozeně změní v téma soužití, které je nevyčerpatelné, protože nenávist a nuda jsou věčné. Dá se také předjímat, že časem se Matky a Otcové prostě změní v Babičky a Dědečky. Když tedy člověk porovná Matky a Otce s jinými uskupeními na české výtvarné scéně, nedá ani takovou práci si uvědomit, že princip vzájemně podpůrného uměleckého spolku povýšili na jinou úroveň a vytvořili fenomén, který si z jistého úhlu pohledu nezadá s reality show.
A ještě jedna věc. Ve své jasnozřivosti jdou M&O dokonce tak daleko, že někdy za svůj název (a je to vůbec název?) připojují i právně-ekonomickou zkratku s. r. o. – tedy společnost s ručením omezeným. Ta celkem racionálně upozorňuje především na fakt, že možnosti každého, rodiče nevyjímajíc, mají své limity. Mimochodem srovnání rodiny a výrobní nebo v tomto případě tvůrčí společnosti také není od věci. Vždyť v životě stejně jako v tvorbě se člověk stále vystavuje nebezpečí, že výsledkem jeho snažení bude zmetek.




Komentáře

Článek zatím nikdo nekomentoval

Vložit nový komentář

Doporučené články

Terminátor vs Avatar: Poznámky k akceleracionismu Terminátor vs Avatar: Poznámky k akceleracionismu
Proč političtí intelektuálové, proč máte sklon k proletariátu? V soucitu k čemu? Chápu, že by vás proletář nenáviděl, vy nenávist neznáte, protože jste buržoa, privilegovaný, uhlazený druh, ale taky proto, že si netroufáte tvrdit, že jedinou podstatnou věcí, co jde říci, je, že si člověk může užít polykání sraček kapitálu, jeho materiálu, jeho kovových mříží, jeho polystyrenu, jeho knih, jeho…
Magda Tóthová Magda Tóthová
Práce Magdy Tóthové zpracovávají moderní utopie, sociální projekty a jejich ztroskotání s pomocí výpůjček z pohádek, bájí a science fiction. Probírají osobní i společenské otázky nebo témata soukromého a politického rázu. Personifikace je dominantním stylovým prostředkem všudypřítomné společenské kritiky a hlavní metodou užívání normotvorných prvků. Například v práci „The Decision” („Rozhodnutí“)…
V rauši mediálního Déjà-vu / Poznámky k obrazové strategii Olivera Pietsche V rauši mediálního Déjà-vu / Poznámky k obrazové strategii Olivera Pietsche
Goff & Rosenthal, Berlin, 18.11. – 30.12.2006 Co je droga a co není, je ve společnosti stále znovu probíráno, stejně jako vztah k nim. Se kterou drogou umí společnost zacházet a se kterou ne, a jak o nich lze vyprávět ve filmu – zda jako o osobním či kolektivním zážitku – či jen jako o zločinu, to ukazuje berlínský videoumělec Oliver Pietsch ve svém pětačtyřicetiminutovém filmu z roku 2005 The…
Má kariéra v poezii aneb Jak jsem to hodil za hlavu a oblíbil si instituce Má kariéra v poezii aneb Jak jsem to hodil za hlavu a oblíbil si instituce
Amerického básnika pozvali do Bílého domu, aby jim přečetl svou kontroverzní vykradačskou poezii. Vyfintěn a připraven dělat si věci po svém dospívá ke „skandálnímu“ zjištění, že již nikomu nic nevadí a že místo narážení hlavou do obecných zdí, je lepší stavět vlastní zdi či alespoň zíďky.
04.02.2020 10:17
Kam dál?
jinde - archeologie
S.d.Ch, solitéři a kultura okraje  (generace narozená kolem roku 1970)
S.d.Ch, solitéři a kultura okraje (generace narozená kolem roku 1970)
Josef Jindrák
Kdo je S.d.Ch? Osoba mnoha zájmů, aktivní v několika oblastech. V literatuře, divadle, hudbě, svými komiksy a kolážemi i ve výtvarném umění. Především je to básník a dramatik. Svou povahou a rozhodnutím solitér. Jeho tvorba se neprotíná s aktuálními trendy. Vždy staví do popředí osobní výpověď, která však může mít i velmi složitou vnitřní strukturu. Je příjemné, že je to normální člověk a…
Číst více...
austrálie
Tomatová omáčka na vepřové Moo Shoo
Charlie Citron
Číst více...
reportáž
Litevská jízda
Litevská jízda
Arunase Gudaitas
Aš menininkas – Aš save myliu Vincent van Gogh v jednom z dopisů bratrovi označil kavárnu za místo, kde člověk může lehce zešílet. Kavárna Centra současného umění (CAC) v litevském Vilniusu je takovým místem. Důvěrní znalci místních poměrů ji označují za “velmi bohémskou”, a skutečně na rozdíl od tradičně sterilních a předražených muzeálních občerstvení se atmosféra v kavárně CAC zdá navýsost…
Číst více...
reportáž
Ve stínu hrdinů
Ve stínu hrdinů
Alena Boika
Když jsem před někým řekla, že mám letět do Biškeku na Druhou mezinárodní výstavu současného umění, první otázka zněla „A kde to je?“ Vysvětlila jsem, že Biškek je hlavní město Kyrgyzstánu, načež se obličej naproti mně protáhl a já jsem musela doplnit, že to je ve Střední Asii v horách u jezera Issyk-Kul. Druhá otázka pak byla „Tam se něco děje?“ Tak se ale mohli ptát pouze lidé neznalí, neboť…
Číst více...
Knihy, multimédia a umělecká díla, která by Vás mohla zajímat Vstoupit do eshopu
Nové rozšířené vydání |||| 400 str. || Doslov a grafická úprava: Ivan Mečl || Redakce a ediční poznámka: Lenka Vítková ...
Více informací...
8,80 EUR
11 USD
Toxic Pfarding, 1995, acrylic painting on paper, 33 x 21 cm, framed
Více informací...
470 EUR
564 USD
1994, 28.5 x 42 cm
Více informací...
1 118,40 EUR
1 343 USD
2003, 28 x 21.2 cm, Pen & Ink Drawing
Více informací...
222 EUR
267 USD

Studio

Divus a jeho služby

Studio Divus navrhuje a vyvíjí již od roku 1991 ojedinělé návrhy projektů, prezentací nebo celých prezentačních cyklu všech druhů vizuálních materiálů. Realizujeme pro naše klienty kompletní řešení i jednotlivé kroky. Pro práci využíváme spojení nejmodernějších s klasickými technologiemi, což umožňuje širokou škálu řešení. Výsledkem naší práce jsou nejen produkční, tiskové a digitální projekty, od propagačního materiálu, plakátu, katalogu, knihy, přes návrhy a realizace plošné i prostorové prezentace v interiéru nebo exteriéru po digitální zpracování obrazu nebo publikování na internetu, ale realizujeme i digitální filmové projekty, včetně střihu, ozvučení, animace. Tyto technologie používáme i pro tvorbu webových stránek a interaktivních aplikací. Naší předností je ...

 

Citát dne. Vydavatel neručí za jakékoliv psychické i fyzické stavy, jenž mohou vzniknout po přečtení citátu.

Osvícení přichází vždycky pozdě.
KONTAKTY A INFORMACE PRO NÁVŠTĚVNÍKY Celé kontakty redakce

DIVUS LONDON

 

SKLAD
Arch 8, Resolution Way, Deptford

London SE8 4NT, Spojené Království
Otevřeno na objednávku.

 

KANCELÁŘ
7 West Street, Hastings
East Sussex, TN34 3AN
, Spojené Království
Open on appointment
 

Ivan Mečl
ivan@divus.org.uk, +44 (0) 7526 902 082

DIVUS
NOVA PERLA
Kyjov 37, 407 47 Krásná Lípa
Česká Republika

divus@divus.cz
420 222 264 830, +420 602 269 888

Otevřeno denně od 10:00 do 18:00
a na objednávku.

 

DIVUS BERLIN
Potsdamer Str. 161, 10783 Berlin, Germany

berlin@divus.cz, +49 (0) 1512 9088 150
Otevřeno na objednávku.

 

DIVUS VÍDEŇ 
wien@divus.cz
DIVUS MEXICO CITY
mexico@divus.cz
DIVUS BARCELONA
barcelona@divus.cz
DIVUS MOSKVA & MINSK
alena@divus.cz

NOVINY Z DIVUSU DO MAILU
Divus 23.05.-17.06.2017 STU MEAD & MIKE DIANA IN PARIS