Časopis Umělec 2009/2 >> Kultura a delikt. Umělecký disent v Rakousku Přehled všech čísel
Kultura a delikt.  Umělecký disent v Rakousku
Časopis Umělec
Ročník 2009, 2
6,50 EUR
Zaslat tištěné číslo:
Objednat předplatné

Kultura a delikt. Umělecký disent v Rakousku

Časopis Umělec 2009/2

01.02.2009

Martin Wassermair | kulturní politika | en cs de

Útěk, křeč nebo strnutí, v nejhorším případě dokonce ztráta sebekontroly jsou znaky paniky a s ní spojeného stereotypu chování. Příčinou dalšího útoku ministryně vnitra Marie Fekterové z pravicové konzervativní strany ÖVP několik týdnů před předčasnými parlamentními volbami v roce 2008 však nebyla panická ztráta kontroly, ale kalkul týkající se maximalizace počtu hlasů. Podařilo se jí upoutat zájem médií, když s přesvědčením prohlásila, že ti, kteří se nenarodili v Rakousku a zároveň nemají rakouské občanství, se stále více odklánějí od kulturních norem a trestní právo neumožňuje jejich postih. Využívání výsledků trestních statistik přispívá k posilování rasistických předsudků a stereotypů a z průzkumů veřejného mínění vyplývá, že z toho nyní těží také členové vlády. Ovlivňování veřejného mínění proti všemu cizímu a nerakouskému zažilo již v únoru roku 2000 prudkou konjunkturu. V této době vládní ÖVP spolupracovala s Jörgem Haiderem a jeho pravicově extremistickou FPÖ. Jejich spolupráce nicméně vyvolala obavy členských států EU a následné krátkodobé sankce. O osm let později apelovala „železná dáma“, jak se Fekterová s odvoláním na Margaret Thatcherovou s oblibou nechává nazývat, v koalici se sociální demokracií na rozšíření právního statutu o takzvaný „kulturní delikt“. V nejbližší budoucnosti by to konkrétně mohlo vypadat tak, že když přistěhovalec islámské víry bije svoji ženu, měla by být při výměře jeho trestu uplatněna kulturně opodstatněná zpřísnění, kterých se za stejné provinění nemusí obávat rakouský násilník, jenž byl v dětství pokřtěn a odpovídá tak hegemoniálnímu pojetí většinové společnosti. Jakýsi právní výjimečný stav ve jménu národní bezpečnosti!
V každé společnosti, kde se dbá o státoprávnost, by podobné iniciativy vyvolaly protesty veřejnosti, které by poukázaly na nemyslitelnost setrvání v úřadu vlády. Ne však v Rakousku. Tady je eroze principů rovnoprávnosti buď oslavována, jako na stranách lačných bulvárních novin, což berou kdysi kritické instance na vědomí s bezradnou lhostejností – anebo je intelektuály a dříve odhodlanými osobnostmi prostě ignorována. Zdá se to velmi překvapující. Ve zmíněném případu vrcholná politička s pravomocí k potlačování zločinu, proniká hluboko do kulturní sféry a klade si kulturněpolitické územní nároky. Přesto se k tomu oficiální místa rakouské kulturní politiky nevyjadřují. Žádné postoje, žádná odmítnutí, dokonce ani žádné reptání ze strany opozice nebo z řad umělců.
Neustálá expanze politiky práva a řádu poukazuje na duchovně kulturní klima v Rakousku a je zřejmé, že v umění, kultuře a médiích došlo k příliš hlubokým posunům. Během let ultrapravicové moci se i v Rakousku umělci vzbouřili proti privatizaci a oslabování demokracie a tato vzpoura brzy našla porozumění u nových společenských hnutí, ale neměla dlouhého trvání. Mezitím globální trendy trvale ovlivnily rámcové podmínky umělecké produkce také v alpské republice a to především k její nevýhodě. Právě tak jako veřejný prostor obecně i veřejný charakter umění, jenž byl ještě v 70. letech hlavním požadavkem sociálně demokratických společenských reforem, zažívá od té doby obrovský tlak. Je nucen ustupovat před primátem neoliberální politiky zpeněžování. Rok od roku stoupají výnosy zábavního průmyslu z kulturních akcí a festivalů, zatímco kritickou artikulaci umělců a umělkyň je stále méně slyšet.
Dokonce se proslýchá, že těm, kteří nevybočí nad rámec umírněného kodexu hodnot kulturní administrativy a hlavně budou ještě ekonomicky prosperovat, budou přiděleny podpory. Přitom tomu tak nebylo vždy. Ještě před několika lety, třebaže jen v malém počtu, existovaly v Rakousku kulturní projekty a umělecké podniky, které se důsledně stavěly na odpor zhospodárňování a depolitizaci. V popředí tu nestály kreativní průmysl, nepřímé zisky, samolibost ani spekulantství. Hlavním cílem byla daleko hlubší výměna názorů týkající se metod vládní praxe, jako jsou privatizace, dohlížení a kontroly, jakož i vyzkoušení uměleckých postupů s využitím autonomních mediálních prostorů. Vídeňská mediálně kulturní platforma Public Netbase, jíž se v letech 1994 – 2006 dostalo velké mezinárodní pozornosti, může právem posloužit jako příklad. Pro její disidentní povahu jí nakonec nebylo dopřáno přežít. Přesto se jí jako průkopnici nespočetných aktivit na rozhraní umění, politiky a médií dodnes dostává velkého mezinárodního uznání. Propojením nezávislé obsahové produkce, kritického postoje ke společenskému vývoji a participativního přisvojení mediální kompetence tu byly položeny základy nových kulturních postupů. Po dlouholeté šikaně ze strany spolkové vlády, která je vzhledem ke své spoluúčasti na pravicovém extremismu považována za jednu z nejneslavnějších kapitol rakouských poválečných dějin, následovalo nečekané politické rozhodnutí města Vídně. V čele se sociálními demokraty připravili tuto prestižní instituci o finanční dotace a po pouhých dvanácti letech její existence se jim ji tak definitivně podařilo zlikvidovat.
Zbývá připomenout projekty jako instalace kontrolního zařízení S-77CCR, Kommando Freiheit 45 s únosem krávy jako kritické intervence k vládnímu spektáklu uspořádanému k rakouskému jubilejnímu roku 2005. A samozřejmě nikeground. rethinking space z roku 2003. Tento koncept vznikl pro náměstí Karlsplatz v centru Vídně. Měl se stát scénou myšlenkového experimentu a podněcovat k širší, především mediální, diskuzi. Po čtyři týdny skleněný hightech pavilon kolemjdoucím namlouval, že v bezprostředně nadcházející době dojde k přejmenování Karlova náměstí na Nike-Platz. Vedle internetové stránky a široké kampaně v místních sloupcích věnovaných dopisům čtenářů, oznamovala obrovská cedule přímo na místě akce, že tu vznikne 36 metrů vysoký monument ve tvaru firemního loga. To rozpoutalo očekávanou vlnu prudkých reakcí v politice i v médiích. Záměr vyvolat kontroverzní debatu o tom, do jaké míry se tento veřejný prostor a jeho kulturní úprava stanou obětmi obávaného zcizení prostřednictvím zájmů kapitálu a jeho moci interpretace každodenních symbolů, měl ohromnou odezvu. Vliv Public Netbase je patrný v diskurzech, na výstavách a v publikacích ještě dlouho po jejich odchodu.
Guy Debord už před čtyřmi desetiletími napsal, že „spektákl je ztělesněním ideologie, protože představuje a vyslovuje podstatu každého ideologického systému v celé jeho hloubce: ochuzování, zotročování a negace skutečného života“.
„K zničení tohoto mechanismu“, jak se uvádí v jedné z nejdůležitějších tezí spoluzakladatelů situacionistické internacionály, „jsou zapotřebí lidé hlásající praktické násilí“. Francouzský autor a tvůrce filmů Debord ještě věřil v umělecký boj proti kapitalismu a proti vládě zboží. Poohlédne-li se člověk v Rakousku v roce 2008 po umění, které se staví na odpor, bude zklamán. Disent mezitím uvolnil místo konformismu, protože represe v podobě odejmutí příspěvků, byrokratických překážek a existenčních těžkostí se až příliš často snaží o úzké spojení se spektáklem. „Umění slouží jako univerzální mazivo, aby se ozubená kola hospodářského života mohla lépe otáčet a články řetězu společnosti do sebe snadněji zapadaly“, učí britská profesorka politické estetiky Esther Leslieová. Je tedy bez podivu, že se utopie v umění proměňuje v kunsthistorickou zvláštnost.
Pokud chce emancipační proces v umění, kultuře a médiích svým působením na společenský vývoj dosáhnout nového významu, je třeba se bezpodmínečně navrátit k „deliktu“ ve smyslu odchýlení se od konvencí. Odmítání systému okázalosti, kontrolování a společenské inkluze zpravidla okrajových skupin se stále ještě nachází v defenzivní pozici. Je to velká výzva pro umělkyně a umělce hledat bez dalšího prodlévání nové odpovědi a řešení, odmítavý přístup a radikální gesta. Přítomnost beztak už nesnese příliš dlouhého vyčkávání. Společenské zajištění tvůrčí umělecké činnosti, významné zohlednění dosud znevýhodňovaných a málo zastoupených pozic, dlouho opomíjená ochota investovat do zřízení komerčně nezávislého mediálního sektoru, zrovna tak jako odhodlanost zastavit průmysl s autorskými právy a jeho privatizaci umělecké a vědomostní produkce, to samotné by mělo stačit k vyvolání nové veřejné výměny názorů. Kdyby se to podařilo, jevila by se již zmíněná ztráta kontroly způsobená záchvatem paniky v rakouské bezpečnostní politice ve zcela novém světle.

www.wassermair.net
www.world-information.org/wii
www.netbase.org/t0
www.kulturrat.at





Komentáře

Článek zatím nikdo nekomentoval

Vložit nový komentář

Doporučené články

Činy, přečiny a myšlenky Perského krále Medimona Činy, přečiny a myšlenky Perského krále Medimona
V oblasti kultury již není nic, co by nebylo použito, vyždímáno, obráceno naruby a v prach. Klasickou kulturu dnes dělá „nižší vrstva“. Ve výtvarném umění jsou někdy umělci pro odlišení nazýváni výtvarníky. Ostatní umělci musí hledat v jiných vodách a bažinách, aby předvedli něco nového, jiného, ne-li dokonce ohromujícího. Musí být přízemní, všední, političtí, manažerští, krutí, hnusní nebo mimo…
V rauši mediálního Déjà-vu / Poznámky k obrazové strategii Olivera Pietsche V rauši mediálního Déjà-vu / Poznámky k obrazové strategii Olivera Pietsche
Goff & Rosenthal, Berlin, 18.11. – 30.12.2006 Co je droga a co není, je ve společnosti stále znovu probíráno, stejně jako vztah k nim. Se kterou drogou umí společnost zacházet a se kterou ne, a jak o nich lze vyprávět ve filmu – zda jako o osobním či kolektivním zážitku – či jen jako o zločinu, to ukazuje berlínský videoumělec Oliver Pietsch ve svém pětačtyřicetiminutovém filmu z roku 2005 The…
Top Ten českých výtvarných umělců 90. let podle časopisu Umělec Top Ten českých výtvarných umělců 90. let podle časopisu Umělec
Redakční okruh Umělce se rozhodl k vyhlášení deseti jmen umělců, kteří podle názoru jeho členů (Lenka Lindaurová, Vladan Šír, Ivan Mečl, Tomáš Pospiszyl a Karel Císař) mají zásadní význam pro českou výtvarnou scénu 90. let. Po dlouhé diskusi, na které jsme si ujasňóvali kritéria, jsme se dostali k určitým jménům, která z mnoha důvodů považujeme za důležitá pro situaci u nás i naši prezentaci…
Nick Land — experiment s nehumanismem Nick Land — experiment s nehumanismem
Nick Land byl britský filozof, který už není, aniž by byl mrtev. Jeho takřka neurotický zápal pro šťourání se v jizvách skutečnosti svedl nemálo nadějných akademiků na obskurní cesty tvorby, která obtěžuje svou původností. Texty, které po něm zůstaly, dosud spolehlivě znechucují, nudí a pudí k vykastrování jejich zařazením do „pouhé“ literatury.
ArtLeaks
27.07.2014 19:39
Kam dál?
jinde - archeologie
S.d.Ch, solitéři a kultura okraje  (generace narozená kolem roku 1970)
S.d.Ch, solitéři a kultura okraje (generace narozená kolem roku 1970)
Josef Jindrák
Kdo je S.d.Ch? Osoba mnoha zájmů, aktivní v několika oblastech. V literatuře, divadle, hudbě, svými komiksy a kolážemi i ve výtvarném umění. Především je to básník a dramatik. Svou povahou a rozhodnutím solitér. Jeho tvorba se neprotíná s aktuálními trendy. Vždy staví do popředí osobní výpověď, která však může mít i velmi složitou vnitřní strukturu. Je příjemné, že je to normální člověk a…
Číst více...
jinde - poezie
THC Review a zavržená minulost
THC Review a zavržená minulost
Ivan Mečl
My jsme pátá světová strana! Pítr Dragota a Viki Shock, Fragmenty geniality, květen a červen 1997 Viki vlastně přišel, aby mi ukázal kresby a koláže. Jen jako doplněk mi dal k nahlédnutí samizdatové THC Review z konce devadesátých let. Když mne zaujalo, vyděsil se a řekl, že tahle tvorba je uzavřenou kapitolou, ke které se nechce vracet. Kresby z barů, občerstvoven a hospod jsme se ihned…
Číst více...
cena
To hen kai pán / (Laureát ceny Jindřicha Chalupeckého 1998 Jiří Černický)
To hen kai pán / (Laureát ceny Jindřicha Chalupeckého 1998 Jiří Černický)
„Mluví-li se v našich dobách o umění, obvykle se mluví o jeho umístění v subjektivitě nebo objektivitě, o tom, jak vyjadřuje život, anebo o tom, jak životu pomáhá. Pomíjí se při tom, že jde o ten zvláštní druh konání v subjektivitě a ten zvláštní druh konání v objektivitě, jež je právě uměním a ničím jiným. Snad se to pokládá za příliš samozřejmé, snad za málo významné. Ale to je právě to…
Číst více...
birthing pains
Kdo se bojí mateřství?
Kdo se bojí mateřství?
Zuzana Štefková
Zmnožení definic „matky“ je zároveň místem zesíleného útlaku a potenciálního osvobození.1 Carol Stabile Psal se rok 2003 a v houštinách lesa Lapák na Kladně postávala u cesty žena v pokročilém stádiu těhotenství. V rámci výstavy Umělci v lese mohli kolemjdoucí zahlédnout záblesk jejího klenutého břicha, které v exhibicionistickém gestu odhalovala speciálně pro ně. Právě tahle performance Lenky…
Číst více...
Knihy, multimédia a umělecká díla, která by Vás mohla zajímat Vstoupit do eshopu
Small – Signed Edition of 100, 35cm x 28cm, Photography on 1cm white block. From series of rare photographs never released...
Více informací...
220 EUR
2001, 35 x 42 cm (2 Pages, Pen & Ink Comic
Více informací...
672 EUR
Limited edition of 10. Size 100 x 70 cm. Black print on durable white foil.
Více informací...
75 EUR

Studio

Divus a jeho služby

Studio Divus navrhuje a vyvíjí již od roku 1991 ojedinělé návrhy projektů, prezentací nebo celých prezentačních cyklu všech druhů vizuálních materiálů. Realizujeme pro naše klienty kompletní řešení i jednotlivé kroky. Pro práci využíváme spojení nejmodernějších s klasickými technologiemi, což umožňuje širokou škálu řešení. Výsledkem naší práce jsou nejen produkční, tiskové a digitální projekty, od propagačního materiálu, plakátu, katalogu, knihy, přes návrhy a realizace plošné i prostorové prezentace v interiéru nebo exteriéru po digitální zpracování obrazu nebo publikování na internetu, ale realizujeme i digitální filmové projekty, včetně střihu, ozvučení, animace. Tyto technologie používáme i pro tvorbu webových stránek a interaktivních aplikací. Naší předností je ...

 

Citát dne. Vydavatel neručí za jakékoliv psychické i fyzické stavy, jenž mohou vzniknout po přečtení citátu.

Osvícení přichází vždycky pozdě.
KONTAKTY A INFORMACE PRO NÁVŠTĚVNÍKY Celé kontakty redakce

DIVUS LONDÝN
Arch 8, Resolution Way, Deptford
London SE8 4NT, Velká Británie

 

Otevřeno od středy do soboty mezi 12:00 a 18:00

 

Kancelář: +44 (0) 20 8692 5157

 

Ivan Mečl
ivan@divus.org.uk, +44 (0) 7526 902 082

 

Shop
shop@divus.org.uk, +44 (0) 20 8692 5157

DIVUS PERLA
Areál bývalé papírny, Nádražní 101
252 46 Vrané nad Vltavou, Česká republika
ivan@divus.cz, +420 602 269 888

Otevřeno od středy do neděle od 11:00 do 18:00.
Od 15.12
do 15.1. pouze na telefonickou objednávku.

 

DIVUS BERLIN
v ZWITSCHERMASCHINE
Potsdamer Str. 161, 10783 Berlin, Germany

berlin@divus.cz, +49 (0) 1512 9088 150
Otevřeno od středy do soboty od 14:00 do 19:00

 

DIVUS VÍDEŇ 
wien@divus.cz
DIVUS MEXICO CITY
mexico@divus.cz
DIVUS BARCELONA
barcelona@divus.cz
DIVUS MOSKVA & MINSK
alena@divus.cz

NOVINY Z DIVUSU DO MAILU
Divus 23.05.-17.06.2017 STU MEAD & MIKE DIANA IN PARIS